Kdo pomůže pozůstalým po obětech teroru a znásilněným?

Stále se říká, jak je třeba nezištně pomáhat uprchlíkům, různí aktivisté jezdí tam a onde…, ale kolik aktivistů jezdí pomáhat znásilněným dětem vyrovnat se s tímto traumatem?

Kolik „hlasatelů soucitu a solidarity“ vůbec tyto děti zajímají? Kolik jich zajímají pocity dětí, kterým teroristé zabijí mámu či tátu? Kolik těchto „svatoušků“ zajímají nářky rodičů, kterým teroristé zabijí jejich dceru nebo syna?

Proč naše veřejnoprávní média nenatočí s někým takovým rozhovor? Kolik vědců, intelektuálů a podobných, kteří píší různé otevřené výzvy proti tzv. „nenávisti“ a „xenofobii“, se zamyslí nad obětmi zločinů některých imigrantů? Kolik politiků navrhlo nějaký zákon či jiný předpis, který by těmto obětem poskytl pomoc, když právě politici nesou na jejich utrpení či smrti spoluvinu tím, že Evropu nebrání proti tak masové imigraci, že nelze účinně kontrolovat, kdo je skutečný uprchlík před válkou a kdo „uprchlík“ před zaslouženým kriminálem za to, co již stačil napáchat „doma“??? Kdo cítí solidaritu např. s nemocnými seniory, kterým terorista zabije jejich potomka, který o ně pečuje?

Pět migrantů znásilnilo chlapce. Verdiktu soudu ale nebudete chtít věřit

Ani netřeba se zabývat tím, že švédský soud pachatele odmítl deportovat, ale následující výňatek z příslušného článku úplně postačí:

„Deník Expressen uvádí, že čtyři z obžalovaných byli odsouzeni k 15 měsícům odnětí svobody, zatímco pátý dostal 13 měsíců. Migrant, který znásilnění natáčel, byl také odsouzen za pořizování dětské pornografie. Obžalovaní přitom mohli obdrželi mnohem delší tresty - až šest let - ale vzhledem ke svému věku a skutečnosti, že nemohou být podmínečně propuštěni, byly jejich tresty drasticky sníženy.“

Připadá mi, že právě vzhledem k výše zmíněnému je kampaň za solidaritu s migranty těžce pokrytecká, že nevychází ze skutečné lidskosti, soucitu a potřeby pomáhat trpícím, ale z nějaké sektářské ideologie (multikulturalizmus, neomarxizmus…), která si velmi vybýrá, ke komu být „solidární“ a ke komu nikoli.

Skutečnému humanizmu, soucitu a porozumění zdar!