V souvislosti s Okamurovým nápadem na zestátnění veřejnoprávních médií. Jenže jednostraně probruselská a promigrační orientace ČT ukazuje, že ČT si již dávno zprivatizovaly pseudoelity, jež zastupují jasnou menšinu občanů!
A tyto síly se bojí jakékoli změny současného stavu, protože by velmi pravděpodobně znamenala přinejmenším oslabení jejich moci. Osobně nejsem příznivcem zestátnění ve stylu, že ČT a ČRo by „spadly“ pod nějaké ministerstvo. Ovšem jsem pro zrušení koncesionářských poplatků a nahrazení financování veřejnoprávních médií přímo ze státního rozpočtu, přičemž navyšovat či snižovat by je mohla nikoli sama vláda či nějaké ministerstvo, ale sněmovna, která totéž může činit i s dnešními koncesionářskými poplatky, navíc také volí Radu ČT, Radu ČRo a Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Takže strašení, že zrušení televizních a rozhlasových poplatků tato média více zpolitizuje, považuji za těžkou demagogii zjm. „pražské kavárny“, jež má oprávněný strach, že její nadvláda vybojovaná televizní stávkou na přelomu let 2000/2001, bude ohrožena, bude-li se do zákonů spojených s ČT a ČRo jakkoli „šťourat“, proto tak úporně hájí nedotknutelnost současného statu quo.
Jenže právě toho je třeba dosáhnout. Veřejnoprávní média by měla sloužit všem občanům, nikoli jen „havlistické“ menšině, zpravodajství o migraci, EU, Rusku či USA by mělo být vyvážené a měli by být připouštěni komentátoři z různých názorových proudů, včetně těch euroskeptických, k rusku smířlivých či odmítajících současný establishment, ať už ten český, německý, unijní či americký. A to vyžaduje změnu zákonů, která by umožnila skutečně účinně penalizovat nevyváženost a stranění jedné názorové skupině na úkor jiných. Nápady, aby se do volby mediálních rad „montovali“ vybraní zástupci tzv. „občanské společnosti“, by dle mého vedly k pravému opaku, tj. k posílení nadvlády „havlistů“ ve veřejnoprávních médiích, a to pod líbivou zástěrkou jejich „odpolitizování“.
Takže…, ČT je potřeba „odprivatizovat“ a navrátit občanům této země, tj. reformovat ji tak, aby neměla „určený úhel pohledu…“, ale dávala prostor všem názorům a postojům, které jsou v souladu s našimi zákony, a také aby uznala pochybení, pokud jí např. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vyčiní za neobjektivitu při informování o amerických prezidentských volbách. Dnešní ČT si ovšem z takových výtek nic nedělá a „aktivisticky“ trvá na své „neomylnosti“!
