Je česká zem ještě v Evropě nebo již v Antarktidě?

Osmanský velkovezír zahraničí vyhrožuje Evropě janičářskými nájezdy, ergo svatou vojnou, takže předpokládám, že je-li naše vlast evropskou zemí (myšleno zeměpisně…), tak adekvátním způsobem odpoví.

Sultán zase hrozí, jak již většina čtenářů jistě ví, že opět začne posílat „návštěvníky“ do Evropy, což zdaleka není jen Německo, Holandsko či Rakousko, ale, jak stále věřím, i Česká republika…, dokonce nám stále v médiích tvrdí, že jsme součástí schengenského prostoru, což mimo jiné znamená otevřené hranice s Německem, Rakouskem i Holandskem, i když to je kousínek dál…, a nad to, čím víc „hostí“, tím větší „přemlouvání“, abychom v pohostinnosti nezůstali stranou…, takže hned několik dalších důvodů, proč nebýt z ticha.

Jó…, taková „Říše středu“, to je něco docela jiného, když většina světa nezpochybňuje její celistvost, s císařem Si se téměř každý snaží být zadobře, Tibet netibet…, takže ať je nám Tibeťanů líto, či si myslíme, že je pro ně Siova náruč požehnáním, nemá valného smyslu, abychom si jako malý koutek mezi Šumavou a Beskydami hráli na Jany Žižky.

Ale co máme ze sultána Recepa I., zvaného jistým berlínským kejklířem „Kozomilec“? Tak uznávám…, osmanské romantické „stínohry na pokračování“ přišly docela do módy, jejich pláže také nejsou k zahození, zvlášť sandžak Bodrum či vilajet Antalya a okolí…, patrně i nějaké ty plody jižních krajů nám tamější kupci dovážejí…, ale to vše se dá docela dobře nahradit. Naprotitomu zbabělost a vypočítavost ještě nikdy žádné zemi nadlouho nic dobrého nepřinesla, o čemž by mohl vyprávět nejeden z našich předků, kdyby mohl vstát z mrtvých…, jenž měl to neštěstí prožít zlé časy po zpackané bitvě na Bílé hoře.

Tak mi, páni konšelé, už konečně vysvětlete, proč máte tak kamenné tváře, zamčená ústa a u zadnice bobky!