Jak psát opatrně, ale pravdivě

Přituhuje, tak jsem se rozhodl podělit se o své angažovaně-bloggerské i dřívější zkušenosti v otázce svobody projevu a mazání/rušení účtů.

V první řadě, u blogů s politickou či společenskou tematikou, je důležité řídit se heslem – důležité jsou informace, které chci svým čtenářům předat, forma není tak důležitá. V mnoha případech lze např. drasticky omezit expresivní/vulgární výrazivo, přičemž samotná sdělovaná informace neutrpí. Před 11ti lety mě vyhodili z jedné slepecké počítačové konference za to, že jsem v jednom příspěvku z legrace nazval pána s příjmením Ježek, protože jsem měl na něj vztek, jako „bodlinku“. Tyhle konference byly mimochodem daleko drsněji moderované, než je tomu zde. To není obhajoba výmazů celých účtů spousty zdejších bývalých bloggerů, ale konstatování faktu. Z toho pro mě plyne poučení – když chci kritizovat nějakého mainstreamového politika, klidně tvrdě a nekompromisně, snažím se nepodřezávat si větev podobným „titulováním“ jako u zmíněného pana Ježka.

Další, na co je třeba si dávat pozor, jsou vulgarity, i když jde např. o citáty z nějaké písně či básně, když není vyhnutí, doporučuju raději uvést odkaz na zdroj, kde příslušné texty najde, i když bez jakékoli záruky…, ale považuji to za přeci jen bezpečnější, než tam nějaký hodně vulgární text přímo citovat. A když už za každou cenu citovat, tak doporučuju používat hvězdičky či jiné znaky. Když napíšu „s*át“, vždycky můžu tvrdit, že jsem měl na mysli slovo „stát“ a nikoli tu sprostší variantu.

Vzpomínám si, jak nedávno záhadně zmizel blog pana Zieglera, který se snažil naopak zdejších redaktorů zastat a argumentoval, že soukromý server má plné právo si rozhodovat, co zveřejní a co ne. Lámal jsem si hlavu, proč tento článek zmizel z titulní strany. Jediný hypotetický důvod, který mě napadl, byl nadpis, v němž pan Ziegler použil slovo „bol*evické”, ovšem bez hvězdičky. Asi to někdo vyhodnotil jako nadávku, I když to vzhledem k zdejším redaktorům bylo míněno právě opačně, tj., že takoví nejsou.

Pak tu máme zákaz politické propagace u blogů na titulní stránce. Takže – když chci hájit názor nějakého politika, je potřeba hájit onen názor, ale už tolik ne konkrétního politika, politickou stranu či hnutí. Případně je dobré uvést více politiků z různých polit. stran, kteří v dané konkrétní otázce zastávají podobné postoje, což třeba ohledně multikulturalizmu a podobných směrů není až tak těžké. Pak mi nikdo nemůže říkat, že někomu dělám propagaci, když zároveň podpořím i někoho z konkurenční strany, avšak s podobným názorem na probírané téma.

Takže končím mottem jednoho nejmenovaného předválečného politika (nechci se dopustit jeho nepovolené propagace…) – pravda vítězí!