Eurokomise - bezvízový styk pro Turecko ano, Ukrajina opět „ostrouhala"

Na tomto je vidět, že „Bruselu" nejde o lidi, ale o prachsprostý kšeft. Ukrajinu namočil do konfliktu s Ruskem, teď ji v tom nechává plavat, Erdogan si „dupne", a všechno mu prochází.

http://zpravy.idnes.cz/zadne-kvoty-vykupne-a-turci-bez-viz-cesti-politici-odmitaji-plany-eu-1it-/domaci.aspx?c=A160503_125305_domaci_kop

Přitom Ukrajinci jsou nám kulturně bližší, často dělají práce, o které našinci příliš nemají zájem, nedopouštějí se vražd ze cti jako někteří Turci v Německu, nekřičí jako zástupci turecké menšiny v Německu, že je věcí každého imigranta, zda se bude učit Německy či ne, v souvislosti s opatřením, že sociální dávky by měly být podmíněny právě např. tím, že se azilanti budou učit jazyk hostitelské země. V Čr žije značný počet Ukrajinců, ať už těch „prozápadních" nebo „proruských", ovšem nezaznamenal jsem, že by tu kvůli tomu páchali nějakou trestnou činnost, takže ani z tohoto hlediska nepovažuji bezvízový styk s Ukrajinou za potenciální hrozbu. Naopak, nedostatek zdravotních sester v Čr se částečně řeší zaměstnáváním sester právě z Ukrajiny. Podobně imigrační kvóty pro uprchlíky z blízkého východu „Brusel“ úporně prosazuje, ovšem váleční uprchlíci z Ukrajiny Evropskou komisi nikdy příliš „netrápili“.

Navenek se tu mluví o lidskosti, solidaritě a vzájemné toleranci, ovšem jednání EK spíše ukazuje, že na „Brusel“ platí spíše tvrdé vydírání tureckého prezidenta ve stylu - podáme mu prst, ale on chňapne celou ruku, než soucit s národem, jejž neobratná politika západu napřed poštvala proti Rusům, ale pak ho, jak se říká, nechali ve štychu. Tak nevím, ale myslím si, že pověst EU v blízkém zahraničí, zjm. u národů, které chtějí do EU vstoupit s upřímným přáním sdílet naše společné hodnoty, silně utrpí, naopak u těch, kteří chtějí z bohatší Evropy jen vytěžit, co se dá, si EU získá pověst zbabělé a dekadentní instituce, kterou lze hrubým nátlakem, hrozbou masové imigrace a podobnými způsoby dotlačit téměř k čemukoli, třeba i k pošlapání vlastních hodnot, mezi něž beze sporu patří i svoboda kritizovat zahraniční hlavy státu.