Eman Ghaleb má mou plnou podporu!

Považuji se za silného kritika islámu, ale jestliže u Saudů vyškolené muslimské „autority“ v Čr zakazují svým souvěrcům popřát nám veselé vánoce, měli bychom podpořit ty, kteří se vzepřou.

Opírám se jednak o následující článek Lukáše Lhoťana, z nějž si dovolím v druhé části tohoto blogu některá místa ocitovat, jednak z některých kázání v českých mešitách o této otázce, na jejichž záznamy jsem narazil volně na internetu. Pokud vím, takovýchto moderních muslimů je u nás více, i když to patrně bude jen menší část ze všech našich muslimských spoluobčanů (jde o můj osobní tip, nikoli o ověřený fakt), přesto bychom měli ukázat těm, kteří mají nějakou vůli se v hlavních věcech integrovat, byť třeba považují muslimský šátek za součást své tradice…, že v naší společnosti mají důstojné místo. A o to bychom měli být tvrdší a nekompromisní vůči těm, kteří jdou tak daleko, že své souvěrce nabádají k odmítání se skutečně integrovat, a tedy ke kulturní izolaci.

Pokud se to totiž s tím „antiislámem“ přežene, hrozí, že značnou část umírněných muslimů „naženeme“ přímo do náruče radikálních islamistů a ten „nešťastný“ šátek sehraje roli protestního symbolu. Jen je třeba důrazně odmítnout, aby se otázka šátků zneužívala lidskoprávními aktivisty, neomarxisty a „sluníčkáři“, což pak vede k trestům za to, když si doktor stěžuje, že některé muslimské doktorky odmítají sundat šátek i na operačním sále, jako se to stalo ve Velké Británii. Šátek za operačním stolem nemá co dělat!

Český lékař upozornil na kolegyni operující v hidžábu a byl suspendován 

Je potřeba moderním muslimům či bývalým muslimům, kteří u nás legálně žijí, dát najevo, že lépe jejich práva a svobody uhájíme my, tj. vlastenci se smyslem pro tradiční rodinu a zdravé morální zásady, než neomarxisté se svou bláznivou ideologií, která by na jedné straně nahradila slova „on“ a „ona“ něčím „bezpohlavním“, na druhé straně nemá problém uznávat sňatky s dívkami pod 15 let. Neomarxisté vsázejí na „ortodoxní“, čili konzervativní muslimy, realisticky uvažující občané by naopak měli podporovat moderní lidi, ať už se považují za muslimy, křesťany či ateisty, tzn. Umožnit jim natolik důstojný život, aby se pod vlivem vzteku, pocitu vykořeněnosti či útlaku z naší strany nepřidali ke svým radikálním souvěrcům, protože většina lidí má přirozenou potřebu „někam patřit“.

Za vynikající příklad moderního muslima, kterého si osobně velmi vážím, považuji Hatema Berrezougu, na jehož blogy odkazuji zde.

A teď něco o našich konzervativních muslimech

Této otázce jsem se věnoval ve svém nedávném článku:

Nehrajte si na vojáčky, raději prověřujte saudské imámy!

Jde o lidi, kteří pokládají právo šaría (včetně pověstného kamenování) za nedílnou a nezpochybnitelnou součást své víry, konzervativní muslimky z velké části nenosí „pouhý“ šátek, ale burku či nikáb, zahalující též obličej, ale šátek je pro ně, jak se říká, „nezbytné a nutné minimum“.

Osobně se domnívám, i když se mohu mýlit, že většina konzervativních muslimů nejsou výslovnými podporovateli násilného džihádu proti nemuslimům, ale mají blízko k principu tzv. „paralelního světa“. Tj. postupně si vytvořit jakási „muslimská ghetta“, kde by platily islámské zákony, nikoli zákony země, ve které žijí. Ovšem podporovatelé násilného džihádu mezinimi dle mého názoru tvoří významnou menšinu (malé desítky procent), v České republice je zatím podíl podporovatelů džihádu v rámci celé naší muslimské komunity myslím podstatně menší, než třeba v Německu či Francii.

Konzervativní muslimové mají silnou oporu ve vedení našich muslimských obcí, neboť mnoho z jejich představitelů studovalo islámskou věrouku a islámské právo na univerzitě v saudsko-arabské Medíně či na jiné silně konzervativně orientované škole. A právě o této části muslimské komunity jsem se zmiňoval v úvodu v souvislosti s odsuzováním těch jejich souvěrců, kteří svým nemuslimským přátelům, či nám všem, popřáli veselé vánoce, nebo si dokonce „dovolili“ někomu dát nějaký ten dárek od Ježíška, kterého přece uznává za proroka (byť nikoli za syna božího) i samotný islám.

A nyní přejdu ke zmíněnému článku Lukáše Lhoťana. Konkrétně tato pasáž vyjadřuje zhruba i můj postoj:

Přesto si ovšem myslím, že tento „manifest“ z pera mladé teplické muslimky ukazuje na zásadní vývoj v myšlení některých mladých muslimů v naší zemi. Tito mladí muslimové si nejspíše uvědomují důvody, proč jsou jako muslimové vnímáni v české společnosti negativně.

A tady se nabízí otázka: máme takovýmto lidem „omlátit o hlavu“, že jsou „stejní jako radikálové“, že „nad nimi lámeme hůl“, čímž jim zbude se přimknout ke konzervativním muslimským obcím, případně rovnou k džihádistům…, nebo jim jsme schopni ukázat vlídnou tvář, tj. když se přizpůsobíte, budete „jedněmi z nás, vykašlete se na neomarxistické spojence konzervativních imámů, my jsme vaši přátelé“? Myslím si, že v našich podmínkách, kde islámská komunita je malá a zatím až tak neradikalizovaná, to ještě možné je, pokud nepůjdeme „sluníčkovou“ cestou Německa či Švédska, ale cestou definice jasných a pevných hranic – toto považujeme za „umírněný islám“, který jsme připravení tolerovat, ale tamto už je nepřijatelné a nikdy to nepovolíme – (dětské sňatky, bití žen, mnohoženství, šaría-hlídky, zahalování celého obličeje, porážky zvířat bez předchozího omráčení, pro-islamizační změny ve školních řádech a osnovách, školní obědy bez vepřového, znásilňování, šátky ve sterilním nemocničním prostředí…), nikoli plíživým ustupováním fundamentalistům, jako se to děje na západě Evropy.

Právě neexistence nějakého kvalitního a většinově přijatelného „seznamu netolerovatelných náboženských praktik“ je příčinou silného strachu z muslimů a islámu obecně, včetně „těch nešťastných“ šátků, protože lidé si oprávněně řeknou – podáme jim prst, ale oni si vezmou celou ruku. To znamená, že „sluníčkový přístup“ rozeštvává obě strany – většina má strach, že muslimové budou chtít stále víc a víc, muslimové zase mají strach, že tzv. „islamofobní“ většina jim sebere jejich identitu a udělá z nich „lidi desáté kategorie“. Vskutku, „chytrá metoda“, jak podněcovat nenávist, ať už v zájmu kohokoli, a přitom navenek vystupovat jako ti nejzarytější bojovníci proti nenávisti a za tolerantní společnost.

Jistě si mnoho čtenářů pomyslí na slovo „taqía“, tedy jakási náboženská přetvářka…, ale i tohle by se dle mého mínění dalo zvládnout, kdyby se jednou pro vždy zavrhla tzv. politická korektnost a lidé by se nemuseli bát promluvit o potencionálně fundamentalistických projevech svých muslimských známých, kolegů z práce nebo žáků/spolužáků, aniž by se museli bát pracovních či trestních postihů za tak zvanou „nenávist“ či „xenofobii“. Zjm. děti se většinou neumějí tak dobře ovládat, aby u nich případná taqía mohla „fungovat na sto procent“.

Dále Lukáš Lhoťan píše o tom, že tito mladí muslimové se mohou dostat do rozporu s oněmi konzervativně vedenými muslimskými obcemi, např. když někomu dají vánoční dárek nebo si s přáteli zazpívají koledy. A já připojuji – nebo si s námi dají třeba i „povolené“ hovězí, avšak „nesprávně“ zabité (nesplňující kruté předpisy halal):

Tím se ovšem Eman dostává do rozporu s oficiálními představiteli českých muslimů, kteří na webové stránce islamweb.cz (spravované Islámskou nadací v Praze a Islámskou nadací v Brně) zveřejnili náboženský edikt, že není dovoleno slavit svátky nevěřících včetně židů a křesťanů (takzvaných lidí knihy). Například v případě narozenin se tam doslovně píše: „Máme zakázáno napodobovat ‚lidi knihy‘ v záležitostech týkajících se jejich víry a věcí, které se týkají pouze nich, které nikdo jiný nepraktikuje.“ Jako autora uvádí Evropskou radu pro fatwy a výzkum, což je islamistická organizace propojená hlavně s Muslimským bratrstvem a jejímž hlavním představitelem je známý islámský radikál Jusúf al-Karadáví.

Obdobně se k oslavování Vánoc staví i bývalý člen vedení Muslimské obce v Praze a bývalý duchovní pražské mešity Samer Shehadeh, v současné době působí v Praze nezávisle, který v náboženském ediktu (fatwa) v odpovědi na dotaz, jestli je možné oslavovat Vánoce a dávat dárky nemuslimům, říká: „Dávejte jim dárky, ale ne o jejich svátcích.“

Eman Ghaleb: Dopis ISIS

Pokud jde o citovanou fatwu ze stránky Islamweb.cz, je nutno se na ni „proklikat“ – Fatwy -> Další fatwy -> Oslava narozenin, v adresním políčku se totiž objevuje pouze základní adresa „Islamweb.cz“, není tudíž možno zde uvést přímý odkaz.

K bývalému imámovi jménem Samer Shehadeh postačí toto:

http://neovlivni.cz/tajne-sluzby-resi-sifrovanou-zpravu-byvaleho-prazskeho-imama/

A teď přichází nejdůležitější pasáž Lhoťanova článku:

V obdobném duchu hovoří i šéf jediné muslimské církve registrované v České republice – Ústředí muslimských obcí v ČR – pan Muneeb Hasan Alrawi. V jednom z pátečních kázání pan Alrawi hovoří o tom, že se „nesmí křesťanům přát k Vánocům, pokud jsou pro ně Vánoce okamžikem, kdy se narodil Ježíš jako člověk a Bůh. Muslimové nesmějí Vánoce vůbec oslavovat, nesmějí kupovat stromky a dávat dárky.“

A tady je uveden nejlepší zdroj, který může být, totiž videozáznam dotyčného kázání, pro jistotu ho sem kopíruji ještě jednou:

https://www.youtube.com/watch?v=LoM7FhLkzWk

Takže nejvyšší oficiální muslimská autorita v České republice říká, že muslimové nesmějí vánoce slavit ani v nenáboženském smyslu slova – koupit si stromeček a dát si dárky, i kdyby si před štědrovečerní večeří místo křesťanského otčenáše a zdrávasu „nakrásně“ četli z Koránu o narození Ísy (Ježíše) jako člověka a proroka v islámském smyslu. Nemůžu si pomoci, ale toto považuji za nebezpečný fanatizmus, proti jehož osidlům je třeba umírněné muslimy „otevřené mysli“ jednoznačně podpořit a usilovat o spojenectví s nimi, jak proti islámským fundamentalistům a ultrakonzervativním muslimským kazatelům (ohrožujícím naše i jejich práva a svobody), tak i proti neomarxistům, „sluníčkářům“ a dalším „tvůrcům lepšího člověka“ (ohrožujícím naše i jejich morální hodnoty, institut klasické rodiny či mužskou a ženskou společenskou identitu).

Pokud toto nepochopíme, úplně nesmyslně si proti sobě poštveme spoustu rozumných a slušných lidí, kteří by s námi za jiných podmínek mohli i spolupracovat na bázi „zdravého selského rozumu“, který je, jak věřím, univerzální napříč všemi kulturami a civilizacemi, na rozdíl od extremistických ideologií, ať už ve formě ultrakonzervativního islámu a džihádizmu (i když to zdaleka není totéž…) či neomarxizmu, který naši civilizaci ohrožuje téměř stejně nebezpečně jako radikální islám, sice nenásilně, ale jednak „zevnitř“ a druhak „nenápadnými plíživými metodami“.

Závěrem chci výslovně zdůraznit, že výše napsané se týká muslimů, kteří v naší zemi již pobývají (v souladu s našimi platnými právními předpisy), článek nijak nesouvisí s otázkou imigrační politiky a mých představ, do jaké míry by měla být zpřísněna.