Jestli se do toho zapojí i nějaká brněnská divadla, tak bych měl sto chutí tam zajít a ukázat snahu s „nimi“ slušně a věcně polemizovat, i když předem vím, jak by to dopadlo.
Táňa Fischerová: Jestli opravdu umělci otevřou divadla k diskuzi, připomene to rok 1989
Ale aspoň by se vidělo, co znamená „diskuze“ a la (ne jen) pražská (ale i ta brněnská) kavárna. Chtějí si hrát na 1989, jenže tehdy dali prostor i druhé straně, třeba příslušníkovi tehdejší policie, atd. Tehdy říkali – „nejsme jako oni“, dnes mi to ale připadá úplně naopak. Já mám chuť říct – „nejsem jako oni“ – já neodmítám diskutovat s „kavárnou“, když „kavárna“ odmítá diskutovat s námi.
Já nemám problém s vysíláním pořadů typu Kraus + Brady + Herman, ale pod podmínkou, že by nebyly cenzurní tlaky na podobné pořady laděné v opačném názorovém duchu – v Americe také mají „konzervativní“ a „liberální“ TV, tj. nějaká názorová profilace. Oni chtějí nepřímou (nátlakovou) cenzuru (politicko-korektnická inkvizice…), já chci svobodu stejnou pro všechny, ať s nimi souhlasím nebo ne, ať jsou pro Zemana nebo proti němu, pro dalailamu nebo pro užší vztahy s Čínou, pro multikulti nebo pro návrat k tradicím, pro islám nebo proti němu… – nechci být jako oni, lidi jsou dost vnímaví, aby pochopili, co je dotyčný pořad zač, navíc „kavárna“ neumí dělat chytrou propagandu, která by se komplikovaně odhalovala, je to naprosto průhledné.
Nejhorší, co bychom my, kteří ctíme důstojnost demokraticky zvolené hlavy státu, mohli udělat, by bylo nechat se vyprovokovat k podobnému chování, jako předvádí „kavárna“ – „zakažte pořady a la Kraus“, „postihujme urážku hlavy státu“ (Peszynski a spol. do basy…), prostě snaha zavést svou vlastní podobu „politické korektnosti“ na druhou stranu. To by byl vlastní gól!!! Pokud někdo řekne např. „zakažme pro-ruské weby“, není dle mého názoru šťastné reagovat např. ve stylu – privatizujme ČT.
Moje odpověď je – bojujme proti všem cenzurním tlakům, volme takové politiky, kteří budou schopni (a hlavně ochotni) „vyměnit“ radu ČT tak, aby tlačila na skutečnou vyváženost a objektivitu tohoto média, volme politiky, kteří budou zastávat princip stejného metru – když se zastanu kavárny, kterou někdo posprejuje hákovými kříži (což je naprosto správně), musím se zastat klubu, do nějž se vloupali chuligáni a nalili tam kyselinu, protože tam měl vystupovat Ortel – ať je jaký chce, zatím nevím o nějakém formálním obvinění nějakých členů kapely…, takže majitel má stejné právo svůj podnik označit za Hatefree zónu, stejně jako naopak umožnit v něm účinkovat kapele Ortel.
Pokud toto někdo zpochybní, zpochybňuje princip rovnosti před zákonem a princip tzv. vlády práva, resp. Právního státu, tj. žádná samozvaná „spravedlnost“, ale ať rozhodnou orgány k tomu určené, jestli někdo pochybil nebo nikoli. Volme tedy takové politiky, kteří se k právnímu státu hlásí ne jen „jakoby“, ale skutečnými činy.
Nevoláme přece po tom, aby se jeden útlak nahradil jiným útlakem, perzekuce jedněch perzekucí „těch druhých“, jak tvrdí „kavárna“, ale jsme pro opravdovou svobodu pro všechny, pokud neubližují druhým (svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého), a na tom je třeba nekompromisně trvat a nenechat se vyprovokovat k tomu, abychom se chovali podobně „inkvizičně“ jako zastánci politické korektnosti či tzv. „pravdy a lásky“.
