Děti nemohou za své rodiče, nebuďme k nim lhostejní

Když se mluví o otázkách typu zálohovaného výživného nebo jak pomoct tomu, aby děti nepřizpůsobivých chodily do školy, často slýchávám – to není náš problém, ať se starají rodiče… a podobné řeči.

A přemýšlím, jak by se ti lidé cítili, být v kůži těch dětí!!! Jak by jim asi bylo, kdyby jejich máma (samoživitelka) jim neměla z čeho zaplatit školní oběd, o nějaké dovolené, třeba v tuzemsku, ani nemluvě, protože táta se dal na automaty, k tomu ji mlátil, takže jí nezbylo, než se s ním dát rozvést. A jak by jim bylo, kdyby jim někdo řekl – je mi líto, ale to není můj problém, že máš takového tatínka, tak si buď pěkně hladem, proč bych měl dětem jako ty přispívat z daní na nějaké zálohované výživné?

Nebo kdyby se sami narodili nějakým „nemakačenkům“, kteří by je vychovávali již od kolíbky ve stylu – já jsem vylezl v osmé třídě, žádné vzdělání jsem nepotřeboval, tak ty ho taky nepotřebuješ? A kdyby žili v prostředí, kde i rodiče poloviny jejich kamarádů by vychovávali své ratolesti v podobném duchu? Kdyby se neměli, ještě jako děti, komu svěřit, většinová společnost by je brala jako „otravné fakany“, pro které je jejich času i každé koruny ze státní kasy škoda?

Vůči dospělým, kteří si sami zavinili, že se mají špatně, svou chtivostí, leností a vědomou nezodpovědností, vůči těm jsem tvrdý a nekompromisní. Ale copak ty jejich děti mohou za to, kdo je přivedl na svět??? Navedly snad ony svoje rodiče, aby nepracovali, pili, fetovali, kradli nebo se neodpovědně a nesmyslně zadlužovali??? Již naši prarodiče a praprarodiče znali přísloví, že sytý hladovému nevěří. Někdy mi ovšem připadá, že se mnozí lidé chovají, jako by toto přísloví v životě neslyšeli, ačkoli i za mých školních let (1991 až 2000) jsme ho měli v čítankách!

A na závěr úryvek z jedné písničky Voskovce a Werricha:

„Proč sytý hladovému nevěří, dokud sám nedostane hlad? A proč se dvojím loktem měří – to všechno mi nedá spát.“