Přesně takto na mě působí chování ekonomických migrantů, kteří se plaví z Libye na vratkých člunech a bárkách do Evropy.
Moc dobře vědí, co riskují, aby se měli dobře a mohli sklízet, kde nezaseli, tedy pobírat sociální dávky v zemích, kde neodvedli ani halíř či cent na daních, příp. sociálním pojištění a kde ani za nehet nepřispěli k vybudování bohatství dotyčné země, jež umožňuje i jejím chudším občanům lepší životní úroveň než jinde, kde lidé místo práce na rozvoji své země jen válčí kvůli náboženství či zájmům různých klanových vůdců.
„Zachraňte mě, ziskovky, dovezte mě do bohaté Evropy, nebo se utopím, buďte přece lidi, ať konečně můžu vesele žít z vašich daní a ne šplhat po datlových palmách nebo prodávat na stánku falafel“ Už mě to nebaví, chci si konečně užívat života! Nebo mám jako pinglovat v nějaké kavárně a od rána do večera běhat s mátovým čajem a kardamonovou kávou sem a tam? To na mě není, mám reuma, bolí mě nohy od podagry a doma tři manželky a dvanáct dětí, které čekají, až mi dá Mutti Merkel azyl a dovolí mi požádat o sloučení rodiny! A není vám mě líto, když kromě svých tří žen, sester a mámy nemám šanci kouknout na pěknou ženskou, všechny tu nosí šátky nebo rovnou burky! A svoje manželky jsem si mohl pořádně prohlídnout až o svatební noci! No, sakra, co je tohle za život?! Tak pomóóóc!!!“
Podle stejné filozofie by třeba nějaký nemajetný člověk mohl vylézt na střechu nějakého vysokého domu a říct: „Dejte mi dvacet tisíc měsíčně sociálních dávek a pořádný dům se zahradou, jinak skočím dolů! Přece nepůjdu zametat chodníky, běhat po hypermarketu a ukládat zboží do regálů nebo, nedej bože, vzít krumpáč do ruky a kopat!“
Ovšem silně pochybuji, že, kdyby se to stalo řekněme v Německu či jiné „vítačské“ zemi, že by takovému člověku poskytli stejnou výši sociálních dávek a stejné bydlení jako ekonomickému migrantovi (samozřejmě nemám na mysli skutečné uprchlíky před pronásledováním, kteří prchají, aby si uchránili svobodu či život a jimž je třeba pomoci, ale těch je jen menšina…), který možná měl ve své vlasti kde bydlet a měl i práci, byť jeho život byl skromnější než život průměrného Němce…, a který hazardérsky riskoval svůj život (a možná i životy svých dětí…) kvůli lepší ekonomické životní úrovni. A pak mu nestačí normální byt, za který by byla spousta našinců vděčná, a přirovnává jej ke stáji či kravínu, protože ve své vlasti byl zvyklý na prostorný dům.
Nebo si snad někdo myslí, že opravdický uprchlík, kterému jde o život, bude myslet na to, jak v Evropě znásilní malého kluka na koupališti nebo jak bude pro zábavu shazovat lidi ze schodů, případně mlátit palicí homosexuály? Kde pak. Bude myslet na to, jak si zajistit normální život pro sebe a svou rodinu. Ale u migranta, který jde do Evropy za dobrým bezpracným bydlem, zhlédl pár západních filmů a chce užívat života, případně ve své vlasti něco provedl a prchá před zaslouženým trestem…, tak tam se není co divit.
Jenže když se pozvou do Německa všichni a prohlásí se a priori za válečné uprchlíky, přičemž v tom mají různé evropské země takový guláš, že různí migranti požádají v několika zemích o azyl pod různými jmény a v mnoha případech se na to ani nepřijde nebo až po dlouhé době, takže nějaká selekce skutečných uprchlíků od ekonomických či kriminálních migrantů je z říše pohádek…, tak to považuji za obrovský hazard s bezpečností Evropanů!
