Tento starý anarchistický pozdrav nabývá na aktuálnosti. Nejen EU, ale celý západ na mě působí jako počítač s 20 let nepřeinstalovanými Windows.
Pokud nepočítám post-komunistické země, tak poslední větší období přerodu se uskutečnilo ve 2. polovině 60tých let, současný západní establishment je dítětem této doby boje za lidská práva, rovnost, práva menšin a sexuální svobody. Z tehdejšího hlediska správná a nutná věc. Jenže, jak známo, i čirá osvěžující pramenitá voda začne zapáchat, pokud ji necháte stát pár týdnů ve sklenici. Podobné je to i s politickým režimem, jen místo několika týdnů se jedná o několik desetiletí.
Mnoho z vás se jistě setkalo s pojmem "pochod institucemi". Jde o strategii radikálních mladých reformátorů ze 60tých let, spočívající v tom, že místo demonstrací a rockových festivalů se tito lidé postupně včlenili do tehdejšího establishmentu, od univerzit, úřadů, přes politické strany až po soudnictví, a začali pozvolna a nenápadně starý systém modernizovat podle svých představ. Z počátku to bylo užitečné a přínosné - rozšířila se svoboda projevu, zlepšila se práva etnických menšin, legalizovaly se potraty, atd., atd.
Jenže jak se říká - s jídlem roste chuť - a jak se postupně tito lidé v západoevropském a americkém establishmentu "usadili", začali chtít stále víc, víc, a ještě víc. Už nestačila sexuální svoboda, ale začali zpochybňovat institut rodiny jako takové - výsledkem je norský Barnevernet (odebírání dětí pro nejrůznější malichernosti). Už nestačily ústavní soudy jako pojistka demokracie v tom smyslu, aby nějaká politická garnitura příliš nezneužívala své moci k oklešťování práv a svobod občanů, ale tyto soudy se začaly míchat do věcí, po nichž jim nic není, jako např. zda je či není protiústavní městská vyhláška zakazující posedávat na chodnících, příp., zda je v souladu s lidskými právy "příliš rovnostářský" důchodový systém. Už nestačí rovná práva pro obě pohlaví, ale vnucuje se lidem pseudoteorie o "sociálním pohlaví" a že všechny rozdíly v chování mužů a žen jsou dány výlučně společenskými předsudky, přičemž genetika či hormony v tom nehrají žádnou roli. A tak bych mohl pokračovat - politická korektnost..., ale to bych jen nosil dříví do lesa.
Jenže, jak řekl svého času Milouš Jakeš - tady jsme to s tou socializací trošku přešvihli -, stejně tak se mi chce říct - už jste to s těmi lidskými právy trošku přešvihli, "soudruzi" ne jen v orgánech Evropské unie. Mimochodem, rok 1989 jsem pominul úmyslně, jeho vliv byl spíše "utvrzující" v tom smyslu, že západní elity jen utvrdil v jejich vnímání světa - vyhráli jsme studenou válku, a tedy nastal "konec dějin", takže hurá do světlých euroatlantických zítřků.
Ovšem, jak šel čas, začalo se ukazovat, že dějiny běží dál, jen ten zkostnatělý západní establishment, plný všemožných mezinárodních smluv, závazků, směrnic, atd., atd., na ně nebyl schopen dostatečně rychle reagovat, asi jako ten dlouhá léta nepřeinstalovaný počítač, zanesený vším možným, ve kterém to stále šrotuje a šrotuje a všechno dlouho trvá. Když bylo hej, tak to ještě stále "nějak" fungovalo. Jenže do toho přišla hypoteční krize, krize eura, a k dovršení všeho v loňském roce krize imigrační a "otevřená náruč" Mutti Merkel.
A lidé již pomalu, ale jistě chápou, že nestačí si jen povzdechnout u večerních zpráv, kam ten svět spěje, ani brblat u piva na zkorumpované politiky, mafiánské oligarchy či přebyrokratizovaný "Brusel", vymýšlející samé "ptákoviny"..., ale že nastal čas konat, ať už si pod tím představíme cokoli - demonstrace, zvolení protestních či "antipolitických" stran a hnutí či psaní stížností a petic. No a do toho přišli lidé jako Zeman a Trump či Sanders nebo Corbyn, kteří pochopili, že takhle to dál nejde, že se musí něco radikálně změnit. Každý z nich má jinou představu, někdo je více konzervativní a národovecký, jiný zase radikálně levicově liberální..., ale jedno mají společné - chtějí radikální změnu kurzu.
Zastánci "starých pořádků" jsou zoufalí, vymýšlejí jednu stupiditu za druhou, aby si zachránili svá teplá místečka, jenže lidi už jim to přestávají baštit - naštěstí.
Takže držme palce těm, kteří, ať už s nimi třeba v mnoha věcech nemusíme souhlasit, mají tu schopnost, zdůrazňuji, reálnou schopnost, současné zahnívající euroatlantické politické vody natolik rozčeřit, aby to současný politicko-oligarchicko-kleptokratický systém v zájmu pudu sebezáchovy donutilo chovat se zase jakš takš demokraticky, tedy naslouchat přání prostých lidí, řečeno lidově, přejme těm, kteří současným do sebe zahleděným elitám dokážou srazit hřebínek!
Najdete mě také na Facebooku
