Je samozřejmě řeč o denunciační kampani, rozpoutané serverem HlídacíPes.org proti zpravodajství jedné soukromé televize, jež se rozhodla pravdivě informovat o migrační krizi. Je čas na ráznou odpověď.
A nejlepším způsobem, jak proti udavačství, „náhubkování“ a zastrašování legálně a nenásilně bojovat, je použít proti těmto „aktivistům“ jejich vlastní praktiky. Buďme všichni aktivisty, bojujícími za to, aby se u nás mohla říkat pravda, bojujme za to, abychom se nemuseli bát, že budeme cejchováni, vyhazováni z práce a organizovaně pomlouváni za vyjádření svého názoru.
Oni bojkotují, my také bojkotujme. Bojkotujme neobjektivní a manipulující média, bojkotujme podniky, které se veřejně hlásí k „náhubkářům“, udavačům a na ně napojeným organizacím.
Naopak aktivně podpořme to, co oni očerňují, proti čemu poštvávají lidi, podpořme umlčované, i když s nimi třeba ve všem nesouhlasíme, podpořme princip, že svoboda projevu je nedělitelná, že musí platit pro všechny stejně.
Média „žijí“ z reklamy (kromě těch veřejnoprávních…), zadavatelé reklam potřebují diváky/posluchače/čtenáře, čím jich má dané médium víc, tím větší výnosy má z reklam, stejně i naopak. Pokud budeme bojkotovat ta média, která nás manipulují, záměrně neříkají celou pravdu nebo která nám otevřeně lžou, tedy je nebudeme sledovat/poslouchat/číst, postupně se jim sníží zisky a budou nucena změnit strategii. Naopak, pokud budeme sledovat/poslouchat/číst ta média, kterým důvěřujeme, zvýšíme ne jen jejich sledovanost, ale také zájem o nákup reklamy v těchto médiích, takže jim zvýšíme zisky, z nichž pak budou moci zaplatit ještě lepší a kvalitnější zpravodajství, publicistiku i běžné (nepolitické) pořady/filmy/seriály.
„Aktivistické“ kapely odmítají koncertovat tam, kde je umožněno vystupování jim politicky „nevonících“ kapel. My jako jejich posluchači jim to můžeme „vrátit“. Nenavštěvujme koncerty umělců, kteří tímto nátlakovým způsobem nutí „kádrovat“ pořadatele různých festivalů, kulturních akcí či majitele hudebních klubů jiné umělce, zda jsou „politicky způsobilí“ na jejich akcích či v jejich klubech vystupovat. Nechoďme na jejich koncerty, nekupujme si jejich CD, ať sami na sobě pocítí svou vlastní „setbu“.
A podobně je možné se zachovat na Facebooku, Twitteru a dalších sociálních sítích. Podporujme, sdílejme, retweetujme, lajkujme a komentujme to, čemu důvěřujeme, s čím sympatizujeme, naopak ignorujme manipulátory, „bonzáky“, „nálepkovače“ a „kádrováky“. Samozřejmě ani v nejmenším nechci vyzývat k tomu, abychom někoho ignorovali „jen“ proto, že s ním nesouhlasíme, tím bychom se izolovali v „sociální bublině“ podle hesla – poslouchám jen to, co chci slyšet. Naopak, diskutujme s těmi, kteří s námi skutečně a poctivě diskutovat chtějí a mají opačný názor. Respektujme ty, kteří respektují nás, bez ohledu na jejich osobní přesvědčení. Ignorujme jen ty, kteří záměrně ubližují těm, kteří mají jiný názor, kteří volají po tom, aby se s lidmi odlišného názoru nevedla žádná diskuze, zkrátka ignorujme ty, kteří umějí jen „dštít oheň a síru“, a ještě tomu vznosně říkají „boj za lidská práva“ či „boj proti nenávisti“, ačkoli sami nenávist šíří. Čím víc má daný příspěvek reakcí (lajků, komentářů, retweetů či sdílení), tím více jej daná sociální síť „ukazuje“ ostatním, nebo, jak se hezky Česky říká, negativní reklama je taky reklama.
Je potřeba těmto „vykukům“ ukázat, že jsme se poučili, že dokážeme být jednotní jako oni, že si nenecháme „vyměšovat“ na hlavu a že jim umíme dát pocítit jejich vlastní „medicínu“, přitom výlučně a jednoznačně pokojnou, zákonnou, demokratickou a nenásilnou cestou. A naopak, je třeba dát najevo, že nejsme nenávistní, že máme respekt a toleranci k lidem s odlišným přesvědčením, ovšem žádáme, aby oni stejně respektovali a tolerovali nás.
