V poslední době se ohledně války v Sýrii ukázalo, že ostatní zainteresované strany se jsou schopny domluvit i bez účasti „zaberaněného“ západu, který až donedávna nekompromisně trval na odstavení Assada.
Došlo to až tak daleko, že západ musel se skřípěním zubů pomaloučku ustoupit, aby neodešel co by zpráskaný pes.
USA mění politiku vůči Sýrii: Asad už není nepřítel
Také Daeš alias Islámský stát pomalu, ale jistě ztrácí pozice, a to do větší míry ve prospěch Asada a syrské vlády než ve prospěch tzv. umírněných povstalců. A do toho, jako na zavolanou pro západ, přichází chemický útok a smrt mnoha nevinných dětí.
Objevila se „mlha“ a lidé se dusili v křečích, popsal svědek útok v Sýrii
A „asadobijci“, resp. „kremlobijci“ jsou okamžitě na nohou. Hned se chytili teorie, že za dotyčný útok „zaručeně“ může režim Bašára Asada s ruskou pomocí, protože kde by IS nebo „umírněná opozice“ vzaly chemické zbraně, když ještě donedávna ovládaly značné části Sýrie a nikdo neví, kolik těchto zbraní se ztratilo, třeba právě do rukou IS. Ovšem mocenské zájmy a lidskoprávní ideologie mluví jasně – za vším hledej Asada a Putina. A již také zaznívá křik našich Ivanů Gabalů a dalších „bojovníků proti agentům Kremlu“, abychom odvolali naši velvyslankyni v Sýrii, a spálili tak poslední most západu s asadovým režimem. Argumentují, že na výrobu takovýchto zbraní nemají rebelové dostatečné vybavení, ale Asad těmito zbraněmi disponuje. Možnost, která se nabízí sama – krádež ať už přímo bojového plynu (hovoří se o sarinu…) či zabrání nějaké té „chemické fabriky“ tito „bojovníci za demokracii“ pro jistotu vůbec nezmiňují ani jako hypotetickou možnost, neboť se jim nehodí do „ideologického krámu“.
Poškozujeme Západ, bavíme se s diktátory. Já věřím USA. Okamžitě stáhnout velvyslankyni ze Sýrie, řádil Ivan Gabal na ČT při debatě o chemickém útoku
Ale je skutečně Asad takový blázen, aby riskoval chemický útok v době, kdy se pro něj dříve tak nepříznivá situace začíná obracet k lepšímu? Stálo by mu za to v tuto chvíli zatáhnout sebe i Kreml do takto prekérní situace? Dovoluji si tvrdit, že vzhledem ke zkušenostem kupř. z chemického útoku v srpnu 2013, který, ať už se ho dopustil kdokoli, Asadovi nic dobrého rozhodně nepřinesl…, je teď ten poslední okamžik, kdy ho něco podobného mohlo napadnout.
Ovšem jiná situace je pro IS, který je téměř „v posledním tažení“, rozhádal si prakticky všechny své možné spojence a neví, kudy kam. A ani tzv. umírnění povstalci na tom nejsou nejlépe v situaci, kdy Rusko, Turecko, Írán a samotný Asad v Sýrii nabývá vrchu nad západem, jediným spojencem „umírněných“. Tyto dvě skupiny, mezi nimiž se jistě najdou zběhové od Asadovy armády, kteří moc dobře vědí a znají…, by měly nesrovnatelně větší motivaci, jako pověstný tonoucí, chytající se stébla, uchýlit se k takto barbarskému útoku proti civilistům, podle známého hesla – až do hořkého konce.
Na druhé straně, čím dál víc vyplouvá na povrch pokrytectví západní „věrchušky“, která nekompromisně označuje názor, že si 11. Září ty „dvojčata“ shodila Amerika sama, konkr. Americké tajné služby s pomocí islamistů (byť třeba nevědomou…), za „konspirační teorii“, ale titíž lidé se již nerozpakují nahlas uvažovat o tom, že za nedávným terorem v petrohradském metru stojí Putin, aby si upevnil moc po předešlých protivládních demonstracích za zlepšení sociální situace a proti korupci. Nebo tuto tezi naznačí nepřímo, ve smyslu, že „Útok v Petrohradu poslouží Putinovi“. Ale když někdo po 11. Září jen špitl něco ve smyslu, že „11. Září poslouží Bushovi a americkým jestřábům“, tak byl okamžitě označen za „konspirátora“.
A když k tomu připočteme, jakých špinavostí se západní establishment, samozřejmě nejvíc v samotných USA, nerozpakoval a nerozpakuje dopouštět proti Donaldu Trumpovi, bez ohledu na jeho vítězství v demokratických volbách…, neboť v něm vidí samozřejmě velké nebezpečí pro svou moc, tak už jsem si přestal dělat jakékoli iluze o „andělském“ západu a „ďábelském“ východu, kterým jsem ještě CCA. Do roku 2015 tak slepě důvěřoval. Nic není černobílé, dobro i zlo je beze sporu na všech stranách.
A můj závěr je tedy naprosto jednoznačný: chemický útok může nejvíce posloužit zájmům západu a „umírněných rebelů“, neboť IS je odsouzen k porážce tak jako tak, aˇŤ už to nakonec vyhraje spíše Asad nebo povstalci. Kdežto prezident Asad touhle masovou vraždou může jedině ztratit, čehož si velmi pravděpodobně byl velmi dobře vědom.
Chemické zbraně patřily rebelům, tvrdí Rusko. Trump obviňuje Obamu
