Za krizi může...
A o jaké krizi mluvíme? Není to už jedno? Většina komentátorů dnes ani neví, ke které krizi se vlastně vyjadřují. Máme prý krizi důvěry, krizi kapitalismu, krizi společenskou, krizi demografickou, krizi menšin, krizi tržního uspořádání, nebo krizi vlády a jejího hospodaření (dluhovou krizi). Prochází takovými krizemi lidstvo odnepaměti, nebo se snad děje něco, co jsme v dějinách nezažili?
Ano, dnešní dluhová krize je něco nového, rozměry i příčinami. Především je to proto, že v dnešní době peníze nejsou kryty ničím jiným než důvěrou. I proto také mají politici ještě šanci řešit situaci jinak než brutálním šetřením nebo válkou (což v nejmenším není obhajoba nekrytých peněz!). Není-li žádný převoditelný standard, jakým byl například standard zlatý, mají peníze tendenci se šířit bez přirozené regulace – a způsobovat katastrofy.
Levné peníze
Oběma krizím, které můžeme ještě posuzovat z vlastní zkušenosti, tedy světové hospodářské krizi ve třicátých letech minulého století a krizi z roku 2008, předcházely éry levných peněz (easy money episode). V letech po útoku na dvojčata, tedy od roku 2001, snižoval Fed úrokovou míru, aby zabránil poklesu důvěry především v americký trh. V dubnu 2001 byla diskontní sazba Federální rezervy na 4 procentech, v září na 2,5 procenta a v listopadu dalšího roku na 0,75 procenta. V následujících letech začal Fed pozvolně navracet diskontní sazbu na původní hodnoty. V červu 2006 byla diskontní sazba na 6,25 procenta. Teprve tehdy se začalo ukazovat, že peníze byly příliš levné.
Bez zlatého standardu a s nízkými úrokovými měrami mají lidé tendenci riskovat, nebojí se budoucnosti – nespoří, investují. Jinak řečeno nereálná, centrálními bankami uměle stanovená cena peněz způsobuje, že tržní subjekty se – na základě takto pokřivených vstupů – rozhodují chybně. K lidem se dostávají špatné signály, které nereflektují realitu. Ztrácí se koordinace mezi časem a úrokem. Jak by řekl F. A. Hayek: „Čím víc plánuje stát, tím těžší je plánovat pro jednotlivce.“ V ekonomice se hromadí špatná rozhodnutí, hromadí se tzv. toxická aktiva (ať už je to konkrétně cokoli). A to je ten zásadní impulz, který roztáčí kola veškerého dalšího dění. Nabalují se další vládní intervence, ale také chyby tržních subjektů, v důsledku deformovaného obrazu ekonomiky. Běžně pak mluvíme o bublině, případně o bublinách. Příčinou je však selhání vlády.
Vše je příliš složité
Svádět dnešní problémy na přílišnou složitost finančních derivátů je pouhé odvádění pozornosti. O složitosti derivátů a případných rizicích se vědělo, jeden z tvůrců těchto derivátů David X. Li před nimi i varoval. Vlastnící derivátů by však pod sebe nikdy nenabrali tolik toxických aktiv, kdyby v ekonomice nekolovaly levné peníze a ty nezpůsobily vznik těchto aktiv. Nebýt pokřivení informací, které by měl vysílat trh, tržní subjekty by se v takové míře nerozhodovaly špatně. Když k tomu přidáme podporu sice soukromých ale státem v podstatě ovládaných a podporovaných Freddie Mac a Fannie Mae, které byly garantem subprime hypoték, máme z toho státem připravený výbušný koktejl.
Tyto dvě společnosti takzvaně „sekuritizovaly“ (zabezpečovaly) jisté hypotéky, které přimíchaly do „balíčků“ s příslušným ratingem, který vycházel z jistého snížení rizika při jistých hodnotách. Mluvím teď mlhavě a to proto, že celá záležitost byla mlhavá (a pro detailní vysvětlení není ani prostor). Spoléhalo se na růst jedné klíčové hodnoty. Růst cen nemovitostí. Jakmile se tento růst zastavil, nastaly potíže – ale ten příběh už zřejmě znáte. Jakmile přestaly růst ceny nemovitostí, ba začaly klesat, ukázalo se, že sekuritizace byl vlastně spíše způsob, jak vydělat velké peníze na nízko hodnocených produktech tím, že je zakryjete a budete doufat, že bude vše jen růst. Jenže spread (rozsah) rizika byl příliš velký a znamenal nakonec smrt Wall Streetu, řízený pád banky Lehman Brothers a následující hospodářský pokles. Ten se nakonec ukázal i v bilancích jednotlivých států, které byly trhy dotlačeny k odhalení svých na kost ohlodaných rozpočtů. Opět nutno podotknout, že toto se dělo jako důsledek levných peněz. Časová posloupnost a návaznosti jsou tu zřejmé a nebyl zatím předložen argument, který by je vyvrátil a přitom nevyvracel sám sebe.
Nad zákony jsou jiné zákony
Ve světě zkrátka existují jisté zákony, které se prosazují bez ohledu na to, co je psáno v zákoně a co si usmyslí „všemohoucí“ člověk. Levné peníze jsou vždy úrodnou půdou pro špatné investice a rozhodnutí. Lidé v jisté míře špatné investice a špatná rozhodnutí činí vždy, pokud však mají špatné informace o cenách a penězích, rozhodují se a investují mnohem hůře, tak to je a bude. Je vinou pilota, že havaroval při přistání, když mu výškoměr hlásil o sto metrů větší výšku? Nebo je to vinou výškoměru? Je vinou investora, že se špatně rozhodl, když mu úroková míra a ceny ovlivněné státem ukazovaly jiné hodnoty než reálné tržní?
Původně publikováno na finmag.cz
Adam Ábelovský
Jan Švejnar budoucím prezidentem?
Jeho ekonomie je méněcenná, jeho názory konformní a jeho vystupování kultivované. Je to ideální nástupce Václave Klause a jeho kandidatury by se mohli ujmout například Věci veřejné strana stejně vágní jako pan Švejnar?
Adam Ábelovský
Trhy drtí Evropu
Kde je primát politiky nyní, když se trhy bouří proti logikám vlád, jak národních, tak té nastupující evropské? Je euro-zóna na pokraji rozpadu?
Adam Ábelovský
Obamovi vystřelili z rukou Kongres, Fed nikdo nezkrotí
Zatímco vlastníci zbraní a odpůrci státních výdajů si zvolili do Kongresu republikány, Ben Bernanke šéf Fedu (centrální banka USA) potvrdil druhou vlnu kvantitativního uvolňování v rozsahu 600 miliard USD (zhruba 10 bilionů Kč). Co má větší váhu?
Adam Ábelovský
Když přednáší Topolánek
Mirek Topolánek byl vyzván k přednášení, zatímco Jiří Paroubek si přednášení chtěl vyžádat. A jak to dopadlo? Mirek Topolánek předvedl svou první přednášku na Vysoké škole ekonomické v Praze (VŠE) a Jiří Paroubek stále čeká, až se některá škola smiluje. Na přednášce pana Topolánka jsem byl a nemohu jinak, než se podělit se zkušeností z akademické přednášky bývalého předsedy ODS a premiéra ČR.
Adam Ábelovský
Rostoucí ceny elektřiny jsou selháním státu
Ceny elektřiny porostou až o 22%. Koho vinit? Obvykle se mluví o selhání trhu. Zná to přece každé malé dítě. Co ale selhání státu? O tom sice lidé nevědomky mluví, ale málokdo obecně ví, že stát ze své podstaty selhává v každé činnosti*, kterou produkuje. Nyní vidíme ukázkové selhání státu.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Hasiči celou noc zasahovali v pralese Mionší, vodu nosili na zádech
Beskydský prales Mionší v noci zachvátil požár. Hasiči celou noc zasahovali v jeho nejvyšším...
Volby by jasně vyhrálo ANO, mimo Sněmovnu by zůstaly TOP 09 a KDU-ČSL
Sněmovní volby by v dubnu vyhrálo ANO s 32,5 procenta, ODS by měla 13 procent, SPD a Piráti shodně...
Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, jeden člověk skončil v nemocnici
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Amsterdam bojuje proti nerovnosti v močení. Vyčlení miliony na veřejné záchodky
Radnice v Amsterodamu po několikaletém nátlaku ze strany žen vyčlenila čtyři miliony eur (přes 100...
- Počet článků 101
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1911x