Voliči jednají zkratkovitě - proč volit malé strany?

Můj poslední článek byl ukázkou, jak zkratkovitě stačí zaujmout. Zmínil jsem ČSSD, Kryla, Davida a morálku. Sklidil jsem ve skrze pozitivní ohlas. Jenže vše, co jsem napsal, si žádá hlubší zamyšlení, které jsem provedl před napsáním. Lidé však více či méně zareagovali podvědomě nebo zkratkovitě.

Nechci tak podceňovat tyto někdy až podprahové reakce. Problém je, že pokud se někdo účelově rozhodne napsat podobný článek o jakékoli straně, velmi pravděpodobně sklidí úspěch u většiny lidí, kteří nemají takový přehled, aby byli schopni hlubší reflexe napsaného. Nesmíme zapomínat, že pro většinu lidí je nevýhodné do hloubky uvažovat či zjišťovat informace o problematice. Je pak nasnadě, že většina lidí je odsouzena být stádem ovcí. Jak kdysi pravil Werich: „Vždycky bylo, je, a já se domnívám, že i bude na světě lidí víc hloupých a nevzdělaných, než chytrých a vzdělaných, i když chytrost a vzdělanost nejsou na sobě přímo závislé. Já znám mnoho vzdělaných hlupáků.“ Je evidentní, že ani při vyšší vzdělanosti nemusí politické vědomí národa být silnější.

Podobný problém je například se stranou Věci veřejné, která svojí jakousi zjednodušující formou prezentace programu a celkem nepropracovaným programem plným klišé a řečí o Masarykovi, manipuluje v podstatě podprahové vědomí. Ačkoli tato strana nic nového ve své podstatě nepřináší a pokud ano je to silně nepropracované, dokázala se dostat do podvědomí veřejnosti. Kauza, na kterou upozornil JXD v Reflexu, je toho celkem důkazem. Mohl dát ve volbě předsedy několik hlasů za pomoci více SIM karet. Přímá demokracie je hezká věc, ale má mnoho úskalí, o kterých VV nemluví. Podle mě zcela účelově.

Mohu tedy napsat velmi zjednodušující článek a sklidím potlesk, jakmile však zabruslím více do hloubky, úspěch se snižuje. Mohu, budu-li „šikovný“, napsat lživý článek o jakékoli partaji, pokud bude dost zjednodušující, spolkne mi ho dost velká část lidí. Je tedy evidentní, že pří výběru strany je klíčová schopnost podprahového vnímání, co může a co nemusí být „správné“. Jak takové vnímání funguje, je otázka. Je to morálka? Spoléhání na tradici? Prostý cit? Nebo takové vnímání „správného“ nemůže existovat a jsme odsouzeni k neustálému zkratkovitému vybírání stran? Velká část lidí řekne, že je to zbytečné řešit, protože strany se po zvolení stejně nezajímají o nic než svůj prospěch. Souhlasím jen do té míry, kdy se strana nechce zdiskreditovat před svými voliči, v tu chvíli by měli zafungovat vnitřní čistící mechanismy, pokud je strana zdravá, což ovšem v současném parlamentu příliš vidět nelze.

Proto je nutné hledat nové konkurenční strany, které tyto mechanismy při své velikosti a mladosti ještě neztratili. Tyto mohou obratem zapůsobit konkurenčně na velké etablované strany a pomoci jim s „čištěním.“ Tento argument proti tzv. „utápění“ hlasů v malých (pod 5% preferenčních hlasů) stranách jsem nikde příliš neviděl, proto jsem měl potřebu ho uvést.

Pluralitní systém tu je především pro možnost konkurence stran. Přesto tento systém narušují jasné překážky v podobě státních příspěvků stranám podle procentuálních preferencí voličů. Pro stranu, která ve volbách do PSP ČR získá více než 1,5 %, je připraveno 100 Kč za každý hlas, pro stranu s 3 % a výše je 100 Kč + roční příspěvek na činnost a strana s 5 % a více má 100 Kč za hlas + roční příspěvek + mandát v PSP ČR.  Je to systém značně diskriminující a monopolistický. Z mého pohledu je třeba tento systém změnit.

Nevím, jestli tyto argumenty někoho přesvědčí o volbě menších stran, přece jen to není velmi zjednodušující pohled.