Naše vláda to nechtěla, no byla svržena, tak co? Bublifuk to je velmi podobný nástroj, jako jsou mnohé fiskální stimuly, šrotovné a podobné výmysly. "Pozor bubliny mohou praskat", to by zřejmě měli mít napsáno na těchto návrzích i politikové, stejně jako mají kuřáci na cigaretách: "Kouření může zabíjet". Nakonec by tomu stejně nevěnovali pozornost stejně jako kuřáci. Proč tomu tak je?
Proč by asi politikové nechali jít svůj rozum a jednali podle trochu jiných zájmů, než bychom si přáli jako výhodné pro celou společnost? Jaké tlaky vznikají při krizi na politiky ze stran silných odvětví průmyslu, jako je v USA General Motors (dále už jen GM) nebo u nás např. Škoda Auto, v Německu koncern Volkswagen apod.? Pokud si někdo nechce nebo neumí na tyto otázky odpovědět, musí být dosti zaslepen.
Proč se nepodívat na specifickou situaci GM? Je velmi známým faktem, že GM nebylo schopno držet krok s ostatními automobilkami už delší dobu. A je tedy jen náhodou, v jaké situaci se při krizi ocitlo? Ačkoli byly všechny automobilové průmysly silně zasaženy, tak ty zdravé by se z toho byly schopny oklepat a po ústupu recese se zase vrátit do normálního stavu. Má-li, ale GM po delší dobu špatný management, tak není divu, že to s sebou nese nepříznivé účinky, které se dají s plnou silou pocítit až v krizi. Co udělá GM, když se v této situaci ocitne? Protože má lepší lobbing než management, tak se do kongresu vypraví armáda lobbistů, která začne tlačit na politiky. Tady vzniká onen tlak, který je enormní díky tomu, jak závislá je ekonomika USA na GM. V jakých dimenzích se tato "jednání" uskutečňují opravdu nemáme ani představu, možná lépe pro nás. Důsledkem jsou netransparentní situace kolem klíčového sektoru.
Netransparentní situace krystalizuje ve fiskální stimuly směrem do odvětví, které je dlouhodobě ve špatném stavu a směřuje k nějaké transformaci už delší dobu. Tím, že do tohoto přirozeného pádu a změny zasahujeme, si zajišťujeme další nerovnosti a problémy v dalším období. Takto nám vzniknou bubliny, které po určité době zase prasknou. Chvíli to potrvá, protože vlády budou tuto bublinu ještě dofukovat a udržovat při životě. Nechci zde ani mluvit o špatném provedení prvních stimulů!
Vlády si hrají s bublifukem i v případě šrotovného. Šrotovné není nic jiného, než nepřirozeně vyvolaný poptávkový šok, tento šok se projeví nejen růstem poptávky v současné době za peníze daňových poplatníků, ale také jejím zákonitým poklesem v dalším období. Jednoduše se zadlužíme, aby jsme v tuto chvíli vykoupili automobilky z krize, tedy nafoukneme dluhovou bublinu o něco víc, aby jsme po určité době zjistili, že efekt je záporný, díky tomu, že si pár lidí koupilo auto i za peníze ostatních místo toho, aby určitou dobu počkali a koupili si to auto jen za své peníze až to bude pro ně efektivní. Následně se zákonitě sníží poptávka a budeme mít o něco větší dluhovou bublinu.
Krize dost značně svádí k tomu, aby si na ní někteří "nahrabali". Krize je uhrančivá, umí být zlá, ale ještě více zlou jí dělají některé rádoby konstruktivní návrhy socialisticky nikoliv sociálně smýšlejících politiků. V tomto článku, ale nemluvím o bankovním sektoru, to je trochu jiná písnička (jen pro pořádek). Je to těžké rozhodování, když vám na krk šlapou odbory, voliči, průmyslová odvětví, resp. jejich lobbisté, pak se musíte rozhodnout mezi svým zvolením a podporou nebo pro nepopulární, ale efektivní cestu.
Dovětek:
Pokud těmto snahám odoláváte, můžete dopadnout třeba jako vláda ČR 24. března. Prostě "konstruktivní" socialisticko-populistická opozice spolu s několika sebestřednými neodpovědnými ubožáky, kteří své křivdy přenesou, bez mrknutí oka na celý národ a východní Evropu, asi je to co si zasloužíme, když 15% obyvatel této země volí komunisty a dalších 35% zapomíná na nedávnou minulost ať už ve spojení s komunisty nebo s vládami ČSSD. Pokud tu bude stále platit: "Hlavně, že sousedovic koza chcípla!", tak se asi v naší politické scéně nikam neposuneme. No, máme, co jsme chtěli nebo ne?
