Nechci se dotknout Václava Havla, jako disidenta a muže
revoluce si ho vážím, ale při vší úctě musím s panem Havlem velmi často
nesouhlasit. Naposledy když pronesl svůj projev v Evropském parlamentu.
Projev napuštěný líbivými hesly, frázemi a idealistickou naivností.
Podobnou rétorikou jako Havel se ohání nová Euro-ústava (čti Lisabonská smlouva, dále jen LS), když v sobě zahrnuje různé filosoficko-právní cíle, po kterých zřejmě autoři prahnou. „Cílem Unie je podporovat mír, své hodnoty a blahobyt svých obyvatel“ stojí ve 2. článku LS. Nádherná myšlenka stojící sama o sobě, ale nepotřebuji žádný cynismus, abych jasně poukázal na opatření, které k těmto ideálům nesměřují. Zakazování žárovek, zvyšování daňových sazeb na alkoholu a cigaretách, protlačování zájmů skrze lobbistické skupiny, snižování suverenity, ekologický aktivismus a další jsou příkladem toho, jak funguje Evropská unie nezávisle na idejích sepsaných v dokumentech, ať už Maastrichtské smlouvy nebo LS. Je zjevné, že tyto ideje jsou pouze žvancem pro hltající idealisty, kteří nehledají reálné cesty, ale velmi rádi se upínají k různým utopiím. Víme, jak to končí.
"Význam či jedinečnost v utvářené pospolitosti nezískáme křikem o svých blíže nespecifikovaných národních zájmech, maskujících jen nedostatek vnitřní sebedůvěry," pronesl Havel. Nejsou zde blíže nespecifikované národní zájmy, nýbrž velmi jasné národní zájmy a nejde ani tolik o tyto zájmy, jako o principalitu národní hospodářsko-politické suverenity. Náš nezávislý hospodářský vývoj, který zaručí, že nám socialisté Evropy nebudou nakazovat sociální systém apod. Je to nesrozumitelné? Delegovat tyto pravomoci a zodpovědnost do Bruselu je tak nechutně alibistické a pošetilé. Význam ani jedinečnost nepotřebujeme, tak jako svou nezávislost. Jestli si chce Havel lechtat ego tím, že budeme pospolitě kývat, tak prosím, ale já se toho účastnit nehodlám. Protože vím, jak to končí.
"Cítím-li se Evropanem, neznamená to, že se necítím být Čechem. Evropa je vlast našich vlastí," řekl mimo jiné. Identifikace s Evropským kontinentem? Říkám si. Ano, jsme na jedné lodi a mnohdy to není a nebylo lehké, ale znamená to, že se mají všichni na palubě lodi nekriticky řídit podle kapitána, který ji evidentně kormidluje na útesy sociálního superstátu? Nebudu mlčící většinou doufající, že to všechno dobře dopadne, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Lež vzniká tam, kde je příliš složitý systém pro odhalení pravdy a nenávist tam, kde se jedna skupina lidí upřednostňuje před druhou. Víme, jak to končí.
"Dokonce si myslím, že i ta pověstná doporučení či normy týkající se vaření guláše - tento obvyklý důvod k euroskeptickému posměchu - jsou míněny spíš jako ochrana čehosi českého či maďarského než jako útok na dotyčný členský stát a jeho identitu," přidal Havel. Je pro mne zarážející, jak se taková osobnost jako je Václav Havel, lehce přiklonil k argumentaci typu: euroskeptický posměch. Spisovatel nebo dramaturg Havel má jistě velmi vytříbený cit na slova typu posměch, na nuance ve vnímání slova euroskeptický apod. Přesto velmi nekriticky převzal tento slovník. Pokud to tak opravdu cítí, je pro mne nutno povzdechnout. Pokud se někdo snaží centrálně ochránit identitu, víme, jak to končí.
S myšlenkou na Havla jako na zastánce zelených aktivistů, na nekriticky proevropského intelektuála a člověka schopného se ptát, na co potřebuje ekonomika neustále růst, se necítím velmi pohodlně, protože člověk, na kterém visí oči velkého množství lidí jako na pravdo-tvůrci, se profiluje v podstatě jako nějaký socialista, a to aniž by si to uvědomoval. V jakési zhoubné naději doufá v dokonalý svět a tyto utopistické myšlenky přenáší na ostatní občany. Ona deziluze posledních 20 let je právě spojena s přehnanými očekáváními. Některé příběhy jsou příliš hezké na to, aby byly pravdivé. Stejně jako příběh o Evropské unii v současném uspořádání, která nám zajistí lepší politicko-ekonomickou situaci. Víme, jak tyto iluze a naivita končí.
