Politika pro politiku, nikoli pro ideje

Nejde o ideje, o program, či o politickou filosofii, máme politiky na zakázku. Pokud politik splní naše očekávání, bude bojovat za zájmovou skupinu, do které náležíme, budeme šťastní. Je nám naprosto jedno, kde je morálka jeho činů. Upřímně nás nezajímají ostatní zájmy pouze ten náš. Unikají nám pojmy.

Jsme zvědaví, jestli tento politik zvýší důchody, jestli sníží mateřskou nebo zavede daňovou progresi. Zajímají nás jednotlivosti. Politici pracují na naší objednávku, tudíž je také nezajímá ideová konzistence, systémovost kroků apod. Chtějí jen nakrmit svého vděčného voliče, který jim ten hlas za nějaký ten úplatek dá. Celá politika je vlastně obřím korupčním schématem.

Jedinečným právem občana je volit a vybrat si v nabídce politických stran své zástupce. Občan však může zdegenerovat a buď nevolí, nebo není ochoten vyjádřit nesouhlas se současnou politikou odevzdáním hlasu jiné straně, tak vzniká nepružnost vlád, ze které plyne jistota současných politiků, jistota setrvání u moci přes všechny chyby, které byly učiněny. Jednoduše konkurence je nedostatečně pružná. Tady mluvím především o konkurenci na domnělých koncích spekter politického života.

Nechci tvrdit, že je špatné zaobírat se jednotlivými návrhy politických stran, pouze upozorňuji na to, že ztrácíme kořeny těchto návrhů, jejich ideové a morální ukotvení. Politika se stává pouze výměnou hlasu voliče za výsadu vytvořenou pro něj. Proto nyní vidíme rozklad pravice, která by měla těžit ze silného ukotvení v idejích a morálce, přesto se nechala zatáhnout do hry, která nemá dobrého konce.