Každému Čechovi hrozí bohatství

Podle posledních průzkumů ČSÚ je každý desátý občan České republiky ohrožen chudobou. Není každý občan také ohrožen bohatstvím?

HAHA! JSTE CHUDI!

V Anglii jsem při práci měl to štěstí se pobavit o ekonomii s dvěma důchodci, kteří byli zřejmě intelektuálně aktivní. Po zjištění, že v České republice studuji ekonomii, se mi pochlubili o konferenci na téma „ekonomika stálého stavu,“ kterou zřejmě spolupořádali. V kontextu debaty s těmito důchodci z Yorkshire jsem si přečetl článek, který upozorňoval na zjištění Českého statistického úřadu (ČSÚ), který ve svém šetření narazil na skutečnost, že každý desátý Čech je ohrožen chudobou. Co čert nechtěl, dvě věci se spojili v jednu, tento článek.

S milými důchodci jsem probral, že ekonomika stálého stavu je nežádoucí, protože umrtvuje prostor pro chyby, ale zároveň také pro úspěchy. Dynamická a statická ekonomika jsou dva protipóly, mezi kterými volíme. Zatímco nejdynamičtější by zřejmě mohla být anarcho-kapitalistická společnost, nejstatičtější by byla centrálně plánovaná společnost. Demokratická společnost je jakýmsi kompromisem, kde se mísí statika a dynamika ekonomiky. Pokud je ekonomika příliš statická, není v ní prostor pro inovace a pro nacházení nových příležitostí ve všech oblastech. Svazujeme-li ekonomiku, tedy jednotlivce v ní, je pro ně mnohem nákladnější vstupovat do rizik, a jelikož vstupováním do rizik byla naše společnost zplozena, je evidentní, že člověk jistá rizika podstupovat chtěl již od nepaměti a je to tedy jeho přirozeností. Stavíme zeď, přes kterou se tak či onak budeme chtít dostat. Na druhé straně čistě dynamická ekonomika se většinou ocitá jen v hypotetických úvahách, a tak její použitelnost je v současné době pro většinovou společnost nepředstavitelná.

Existují nejen zdi, které jsme si sami vytvořili, ale také přirozeně vzniklé, které brání plné dynamice ekonomiky. Jsou to faktory jako náboženství, genetické predispozice nebo jazyk. Existence různých odlišností může stát za potřebou jistého druhu vlády nad jednotlivci. Odlišnosti, které snižují dynamiku ekonomiky, také stojí za tím, že se v ekonomice nacházejí lidé relativně chudí. Rigidity jsou mimo jiné vytvořené zájmovými skupinami skrze vlády. Do doby, kdy si příjmově každý nebude rovný, budou vždy žít relativně chudí.

Angličtí důchodci mi řekli, že si nemyslí, že by situace, kdy každý chce vytvářet a konzumovat spotřební zboží byla udržitelná, protože to ničí lidský habitat. Podle nich je žádoucí prosazovat omezení takovéhoto stylu života a prosazování drahých ekologických variant. Svážeme-li ale občany dalšími restrikcemi budou se z chudoby dostávat jen velmi těžko, protože nebude tolik příležitostí.

Relativní chudobu je tedy nutno brát s rezervou, protože se jí bez utopie nezbavíme. Absolutní ale i relativní chudobu navíc prohlubují statické ekonomické podmínky, tudíž kromě jiného intervence státu. Berme zprávu ČSÚ optimisticky a to tak, že stále ještě deset procent občanů si může značně polepšit ve svém materiálním bytí. Učiňme více prostoru pro chudé tím, že ekonomiku učiníme dynamičtější. Snižme daňovou zátěž, byrokratickou zátěž a relativně i absolutně chudých ubude.