Jsou občané hlupáci?

Vypadá to tak. Podle všech šrotovných, zákazů žárovek, vysokých daní apod. Občan přestává rozhodovat o tom, jak naloží se svými penězi, jestli si koupí zářivku nebo žárovku, jestli utratí své peníze za auto nebo za byt. Kdo je lepší hospodář? Stát nebo jednotlivec? Je centrální rozhodnutí přesnější a akutnější, než rozhodnutí jednotlivce nad svým jednotlivým problémem?

Kdo si myslí, že za něj rozhodne lépe někdo jiný? Je to hlupák? Nebo je částečně poznamenaný minulostí, anebo je jen líný? Všechno může být pravda, ale také nemusí. Jen chci upozornit na fakt, že role státu, EU a dalších roste čím dál, tím více.

Myslím, že málokterý občan si myslí, že by za něj stát rozhodoval lépe. Pokud bych se zeptal lidí na ulici, jestli mají pocit, že EU ví lépe, než oni, jestli potřebují zářivku nebo žárovku, tak bych na odpověď - ano - zřejmě čekal velmi dlouho. Pokud se podobně zeptám, jestli si myslí, že vyšší míra zdanění je pro ně dobrá a stát ví lépe, co udělat s penězi, které vyděláváme, opět budu na kladnou odpověď čekat delší dobu. Není příliš složité si uvědomit tato fakta. Přesto se neustále roztáčí socialistická spirála, jak v EU, tak i globálně.

Pokud projde Lisabonská smlouva ratifikací, Evropská Unie bude o energetických otázkách rozhodovat většinově nikoliv, jak tomu je nyní, kdy je potřeba jednomyslný souhlas nad těmito otázkami. Tedy pokud nebudeme souhlasit, až nám příště zakážou úředníci z Bruselu vyrábět elektřinu určitým způsobem, bude nám to k ničemu. Nabytím v platnost se Lisabonská smlouva stane katem našich výhod v EU. Začnou převažovat nevýhody a bude vcelku reálná myšlenka referenda o vystoupení z EU.

Občané se obecně jednotlivě rozhodují lépe a nejsou hloupí. Dokáží lépe, než úředníci rozhodnout o svých záležitostech. Nehledí na zájmy ostatních na lobby a tím omezují možnost korupce. Jsou to jednotlivci, kteří vedou ekonomiky k prosperitě. A je to svoboda rozhodování a podnikání, která svědčí jednotlivcům ergo i státu. Stát je tvořen občanskou společností, není tomu naopak.

Jsme na rozcestí mezi svobodou a centrální mocí. Pokud se budeme ubírat cestou zákazů a omezení, můžeme nakonec zjistit, že jsme nezískali o moc lepší životní prostředí ani rovnější společnost, ale ztratili jsme spoustu svobody a volnosti. Svoboda se vždy mnohem hůře získává zpátky, než se ztrácí. Nesmíme zapomenout, že jsme svobodnou zemí pouhých 20 let a vše se za tuto dobu nemohlo změnit ani zlepšit. Nesmíme ztrácet hlavu a musíme se držet principů svobodné společnosti za každou cenu. Ekonomická situace se bude lepšit a s ní i ta společenská, alespoň v to musíme věřit. Čekají nás důležité volby, ať říká, kdo chce, co chce, na výběr máme. A je třeba se rozhodnout podle nejlepších možných myšlenek, které v sobě máme, nikoliv podle negativních a špinavých zkušeností. Nyní je třeba hájit ideje a snažit se nepošlapat svobodu, kterou se zde, někdy méně a někdy více úspěšně, snažíme budovat.