Jsme supy kroužícími nad Afrikou?

Afrika je nejchudším kontinentem světa, je také nejhladovějším kontinentem, „nejnemocnějším“ kontinentem a nejnevzdělanějším kontinentem. Zde se pomyslné nůžky rozvírají nejvíce.

Nejbohatší regiony Afriky jsou stále slabší, než regiony Severu. Mezi silné regiony považujeme Botswanu, JAR, Tunis, Egypt, Mauritius, Seychely, Rovníkovou Guineu. Zbylé země jsou již skokem o další úroveň níže. Mluvíme tady o většině zemí a obyvatel Afriky žijících pod úrovní chudoby. Nejhůře jsou na tom země jako Somálsko, Demokratická Republika Kongo, Nigérie atd.

Otázka zní: Jak k tomuto stavu došlo? Není to jasné a už vůbec ne triviální téma. Odpověď na tuto otázku hledalo mnoho ekonomů a historiků. Nyní je zřejmé, že tato otázka má více úhlů pohledu. Dalo by se říci, že je to dáno historicky, ale ne jen tím, že nejchudší regiony především post-koloniální oblasti, byly vazaly evropských zemí a v závislosti na ně se přestala situace vyvíjet přirozeně, ale také tím, že proběhla průmyslová revoluce a podmínky pro její úspěšné proběhnutí v těchto oblastech nebyly. Díky tomu se začal trh diversifikovat a Africké, Jihoamerické či Asijské oblasti dnešní chudoby byly mimo hru. Byly používány jako mono-komoditní oblasti, které měli za úkol vytěžit či vypěstovat určité produkty, které pomohly evropským zemím v industrializaci a oslabení zemědělství.

Tento problém měl vykrystalizovat po druhé světové válce, kdy se začaly kolonie osamostatňovat. Výsledek faktické nezávislosti kolonií byla závislost kolonií finanční. Evropské země totiž investovaly do těchto zemí, ale díky velkým defektům se investice nejen, že nevyplácely, ale spíše se vytrácely. Bylo to způsobeno více faktory, jako opětovné se zaměření na jeden sektor, z čehož vyplívala vysoká konkurence, a tedy snižování cen. Také velká korupce kdy až 20 % investic a dotací bylo tímto způsobem promarněno. Další důvody jsou aglomerační, infrastrukturní a další problémy nedostatečné rozvinutého prostředí pro úspěšné investování. V 80. a 90. letech 20. stol. se tento problém s dluhy afrických a dalších zemí začal řešit a to velmi neadekvátním způsobem, který byl jednotný pro všechny a znamenal snížení nebo úplné seškrtání určitých výdajů jako je školství zdravotnictví apod. Z toho můžeme usoudit, že se tyto regiony dostaly do bezvýchodné situace snad horší než za dob kolonialismu. Jsou nyní závislé na vyspělých zemích, ale není to zdaleka tak očividné a nepálí to většinu lidí tak jak by mělo. Nůžky se opravdu v extrémních případech rozevírají. V méně extrémních už je trend spíše opačný.

Je špatné tvrdit, že za současný stav může hlavně bílý muž, resp. západní nebo dnes už severní svět. Je to jako tvrdit, že za to, proč nemam práci, může ten, koho vzali místo mě. Ovšem částečnou vinu samozřejmě nese, asi jako když vás do té práce nevzali kvůli úplatku, nebo bujnému poprsí protikandidáta. Dění na africkém kontinentu přesto ovlivnil více než pouhou kolonizací. Problém nastává, když si snažíte představit, jak by se kontinent vyvíjel nebýt kolonizace. Hlavní problém je, že to nám nikdo nevypočítá a neřekne, proto se musíme uchýlit k úvahám, které mohou být mylné. Aby se africký kontinent nechtěl vyvíjet směrem, kterým se vyvíjí ostatní svět, tedy směrem k menší mortalitě novorozenců, k vyšší průměrné délce života, k demokratické společnosti, k tzv. konzumu, bylo by zapotřebí celý kontinent izolovat od vnějších vlivů. Kromě kolonizace běžného typu existuje také kolonizace informační a finanční. Zní to strašidelně, ale fakticky k tomu dochází a to nejen v Africe. Není to možná velmi politicky korektní vyjádření, ale, jak víme, politická korektnost jen zamlžuje realitu a je velmi negativním fenoménem současnosti. Jev, který jsem popsal, je rafinovaný, řekl bych spíše neřízený produkt globalizace, bez které by současný svět nebyl, tak daleko jako je teď. Pokud vyjdeme z těchto okolností je velmi pravděpodobné, že africký kontinent by v problémech byl i bez kolonizace v podobě obsazení území.

V Africe prostě není takový styl života, ovlivněný náboženstvím ale třeba i klimatickými podmínkami, jako je v Japonsku. Prostě a jednoduše Afričané si pořád ještě žijí po svém. Aplikovat principy kapitalismu na tzv. pohanském obyvatelstvu není jednoduché (doporučuji „Protestantská etika a duch kapitalismu“ od Maxe Webera). Vlády pak využívají určité letargie či bezmoci běžných lidí a nakládají se zemí stylem, který vyúsťuje v neefektivní hospodářství, které spolkne peníze bohatých z Evropy, USA, nebo Číny bez efektu. Vzniká čistá ztráta, protože my bychom tyto peníze využili lépe.

Humanitární pomoc obecně Africe jen škodí. Nemůžeme sypat peníze do Afriky a myslet si, že se něco vyřeší. Stejně jako nemůžete nasypat peníze do bankovního sektoru a myslet si, že se něco vyřeší. Princip je pořád stejný. Rozumné by bylo, kdyby se země, které mají význam, zajímali více o problém mezinárodního obchodu a konečně deregulovali mezinárodní obchod a finanční trhy, namísto nemístného křičení o globálním oteplování. Různé kartely jako je třeba Evropská unie, která terorizuje zbytek světa, tak aby sama na tom vydělala, se k tomuto samozřejmě nemají, nechtějí ztratit kontrolu a sílu. Paradox, který ční vysoko možná výš než nová věž v Dubaji, je zřejmě většině neviditelný. Je třeba ho odkrýt. Nezastiňujme velké a bolavé problémy, těmi, které jsou uměle vytvořené různými aktivisty. Čím více zahlušujeme svobodu, tedy i možnost svobodně obchodovat, tím více ubližujeme právě chudým, protože ačkoli to tak nevypadá, tak ty negativní důsledky dopadají nejhůře právě na ně.

Disclaimer: Netvrdím, že Afrika si nezaslouží pomoci ani, že se nemáme účastnit africké problematiky, dokonce si ani nemyslím, že je nutné celý problém nechat trhu a on se vyřeší sám. Samozřejmě by se vyřešil, jenže to by na světě musel existovat volný trh, ale ten tu nemáme. Nutné ovšem je se k tomuto ideálu blížit, tím můžeme napravit mnohé a pomoci tak nejen sobě, ale především těm, kteří jsou chudí a v podstatě bezmocní. Zbohatnutí o jeden dolar pocítí více tento chudý člověk, než ti kteří zbohatnou v důsledku volného obchodu, protože to pro Afričana může znamenat dostatek jídla na přežití a pro obchodníka to znamená, že místo práce v továrně, kde si vydělá na jídlo a podobné nezbytnosti, si třeba založí podnik a bude obchodovat, čímž zaměstná kromě sebe třeba i jiné lidi a bude si žít, ačkoli složitěji, tak přece jenom lépe. Třeba své dceři zaplatí studium medicíny. Zkusme si pod volným obchodem přestavit toto a ne vykořisťovatele, kteří se snaží zdevastovat a vydrancovat Afriku. Vím, že toto je ideální případ a že to takto nemusí fungovat. Pokud bychom se ale řídili tím, že se může stát něco špatného a proto to neuděláme, tak se nehneme z místa. Jsem mlád a plný ideálů. Ideály jsou ovšem důležité, je důležité se k nim blížit. Nemějme ideál v hlavě jako pejorativní slovíčko, které ukazuje na nerozum jedince, ale jako způsob jak řešit problémy, které jsou příliš velké na to, aby je vyřešila selektivní politiky neboli tzv. racionální aplikace na jednotlivé problematiky.