Myslím, že není dobrý nápad volit především levici v tuto chvíli. Nikdy totiž nepomohla rozpočtu a to je základní problém, který je nutno vyřešit po volbách v květnu. Liberalismus Rakouské školy a cit k volnému trhu není radikální přístup. Je aplikovatelný a je jednou z cest, po které se můžeme vydat v těžkých dobách.
Moje definice liberalismu (odvozená od Rakouské školy): Je to politický, filozofický, právně-ekonomický přístup k problematice společnosti, národního hospodářství a tržního hospodářství. Zakládá se na principech svobody jednotlivce a jeho jednání. Svobodný jednotlivec zná svoje prostředí a jedná racionálně ve svých možnostech. Liberalismus se také zakládá na podpoře pravidel, která jsou dostatečně obecná, platí pro co největší část společnosti v ideálním případě pro celou společnost a jsou negativní (zákazy – co není zakázáno, je povoleno; příkazy jsou brány jako s trhem neslučitelná forma zákonodárství). Právní řád a jeho sankční část jsou klíčovou složkou fungujícího liberálního řádu. Sankčně zodpovědný má být stát. Organizace státu má svou úlohu především v zajištění vymáhání práv a v obraně společnosti proti konkurenčním společnostem (státům). Tržní řád není narušován státem, je jím pouze kontrolován a hodnocen. V případě selhání jednotlivců nastupuje sankce v rámci právního řádu, nikoliv následná úprava právního řádu upravující pomocí příkazů oblast, ve které nastalo selhání jednotlivce (viz negativní a obecná pravidla). Stát nerozhoduje na úkor jednotlivců jinde, než v oblastech neutrálních jako je armáda, policie a v oblastech, které daná společnost nezvládne v situaci hospodářsko-politické* vyřešit na úrovni trhu (humanitární pomoc, komunikace, aj.).
Reálná aplikace: Cílem je směřovat k těmto ideálům formou decentralizace a snižování role státu v ekonomice. V praxi tedy snižovat daňovou kvótu a to i ve formě sociálního a zdravotního pojištění. Snižovat státní transfery, což znamená snižovat sociální výdaje na mateřskou, důchody, podporu nezaměstnaných (ve formě zpřísnění systému, rychlejší návrat na trh práce), znamená to také privatizaci zdravotnictví, VZP a důchodového systému. Snižovat monopolizaci ekonomiky. Privatizace železnice a umožnění vstupu na trh ostatním konkurentům (aféra se Student Agency, a.s.). Umožnění výstavby dálničních komunikací soukromému sektoru. Realizace paralelních veřejných zakázek. V mém podání by to znamenalo vytvoření 3 a více komisí, které by si navzájem konkurovaly. Návrhů by mohlo být tisíce toto je nástin aplikace.
Politická cesta: Změna volebního systému. Jedna varianta je přistoupení např. na řecký systém tedy bonus 10 mandátů pro vítěznou stranu. Druhá varianta je většinový systém. Můj návrh je rozdělení nového počtu křesel v poslanecké sněmovně, který by byl 201, na 14 částí zastupujících jednotlivé kraje, podle počtu obyvatel daného kraje. Praha by měla pro představu 12% křesel tedy 24 křesel v absolutní hodnotě. Tento systém by v důsledku měl vést k sytému 2 stran, což nemusí být na škodu. V Evropě je však pluralistická politická tradice a vzhledem k politické a občanské kultuře u nás si myslím, že je tento systém neprůchodný a především nežádoucí. Bylo by lepší přistoupit na už fungující výše zmíněný řecký systém. Vzhledem k nutnosti úpravy ústavy bych viděl jako ideální ještě větší bonus pro vítěznou stranu, tak aby bylo možno dosáhnout 2/3 vlády. Samozřejmě v naší zemi momentálně nepanuje dostatečná připravenost morální, mravní ani politická a tak je nutné se alespoň snažit tyto myšlenky uvést na veřejnost.
Dodatek: Změny se málokdy dějí samy od sebe. Pokud se něco neověří, je dobré zkusit to jinou cestou, neboli hlavou zeď neprorazíš, ač je ta hlava sebe tvrdší. Volební rozpaky jsou příležitostí říct dost Topolánkům a Paroubkům. Ať už to mysleli, jak chtěli, výsledky jsou katastrofální. Mám chuť říct, že jsou to zrádci, pokud pro svoje dobro jsou ochotni přivést stát na hranici bankrotu. Stačí se podívat kolem sebe a je vidno, že státy zbankrotovat mohou. Přesto se Paroubek nestydí přijít s volebním programem, který zadluží stát ještě více. Topolánek sice tvrdí, že půjde rázně proti deficitu a jeho hospodářsko-politické návrhy se mi zdají lepší než Paroubkovo, no ovšem v to jsem doufal i ve volbách minulých a nedočkal jsem se. Jsem ochotný změnit politickou stranu dokonce i dát hlas straně s malou šancí na hranici 5% a budu mít čistší svědomí, než kdybych volil jednu či druhou velkou stranu. Narážím samozřejmě na Stranu svobodných občanů, která se snaží propagovat liberální politiku.
