Ve
výzkumech čerpám podstatnou část od svého zesnulého přítele
Mirka Š, který si přál zůstat v anonymitě a toto jeho přání
plně respektuji.
S Mírou jsem se seznámil krátce po přistěhování na pražský Žižkov v jedné žižkovské restauraci, při rozhovoru nad sklenicí pěnivého moku. Tímto jsem stoprocentně plnil přání své manželky, která mi při odchodu do restaurace vždy říkala „ Pij s Mírou“. Míra byl veselý společník, dokázal vyprávět nejen o veselých věcech, ale kultuře a vědě. Jenom když zaslechl jméno Cimrman , zvedl se od stolu, dopil pivo u výčepu, zaplatil a opustil restauraci.
Teprve krátce před smrtí mě pozval do svého bytu, aby mi odhalil své tajemství. Ve svém mládí byl vášnivým Cimrmanologem. Na tuto cestu jej přivedl článek v deníku Národní politika ze dne 23. září někdy kolem roku 1921 Nový vítr v naší politice, kde popisuje parlamentní třenice mezi Miroslavem Sokolánkem a Jiřím Votroubkem dále uvádí. Současná situace udělala pořádné dusno chtělo by to další nové větry. V závěru uvádí S poctivostí nejdál dojdeš by mělo platit zejména v politice. Iniciály JC pod článkem nenechávají pochyb o autorovi. Z poslední věty článku Míra zcela logicky vyvodil, že se Cimrman vypravil hledat ty co opravdu s poctivostí nejdál došli.
Proto zahájil své pátrání na Aljašce. Toto pátrání bylo úspěšné hned první den, kdy v mnoha významných institucích objevil dveře s nápisem Chairman. Určitě se jedná o anglickou zkomoleninu jména Cimrman. Druhého dne však nastala pohroma. Míra byl zadržen místní policií když se snažil prozkoumat co se nachází za těmito dveřmi. Následně byl deportován se zákazem pobytu na území USA a Kanady. Americké úřady tak učinily z obavy před prozrazením pravého původu mnoha Cimrnanových vynálezů, které si Američané přivlastnili.
Po neúspěšné americké misi se vypravil zpět přes oceán poté Balkánskou cestou do Sovětského svazu, zde vkládal velké naděje do pátrání na Sibiři V sibiřské Vorkutě veškerá doprava končila. Zde se projevily závažné nedostatky Míra totiž neuměl řídit soba. Proto pro další cestu přes Ural chtěl zakoupit ojetý automobil moskvič. Neměl však dost peněz. Když vytáhl tři lahve vodky usmlouval cenu na směšný zlomek původní částky. Na dotaz čím se teď budu zahřívat přidal prodávající kůži z ledního medvěda. Míra se rozloučil a vydal se na cestu.
Pouhých 1500 km za Uralem narazil na první stopu obec Jaroslavskaja. Rozhodl se toto Cimrmanovo působiště a jeho okolí důkladně prozkoumat. Nedaleko od vesnice narazil na opuštěnou vodní elektrárnu. Protože v obrovských halách bylo lautr stolice vidět posvítil si Cimrmanovou Járovkou. Zde objevil obrovské hydroalternátory CKD. Výrobcem je tedy známá česká firma Cimrman Kolben Daněk. Někteří hnidopiši by jistě tvrdili, že zub času uhlodal háček nad Č a jedná se tedy o úplně jinou firmu se značku ČKD. My však víme své. Při prohlídce byl nalezen Cimrmanův projekt hydroelektrárny na pětifázový elektrický proud. Z tohoto projektu byly instalovány pouze tři fáze. Sovětští montéři totiž po namontování třetí fáze prohlásili gotovo a ani samotný Vladimír Ilijič nebyl vzhledem ke svému věku a nemoci prosadit dokončení tohoto revolučního projektu. Před uvedením elektrárny do provozu bylo možno pozorovat spousty potrubí vedoucího odnikud nikam, hromady materiálu z nevybudovaných dvou fází. rezavějícího na dvoře. Po chodbách se bylo nutno prodírat spletí kabelů Z toho by mohl zkušený pozorovatel odhalit genialitu Cimrmanova projektu a výrazně napomoci západním mocnostem k předstižení úrovně sovětské vědy a techniky. Nové pokrokové technické řešení bylo nutno zachovat v tajnosti, proto nebyla elektrárna nikdy uvedena do provozu.
Pozn. autora
Dnešní elektrárenské společnosti jsou tímto vývojem potěšeny. Archaický stav naší energetiky jim plně vyhovuje. V době, kdy odběratel není takový prosťáček, který se spokojí se vším co mu rozvodné závody nabídnou, zná svá práva a vyžaduje vyšší kvalitu dodávané elektřiny. Mohou díky zanedbanému stavu nabízet mnohá zlepšení. Již brzy začnou obcházet naše domácnosti dealeři s nabídkami čtyřfázového, pětifázového a šestifázového elektrického proudu. Není daleko doba, kdy elektrárna, která nebude schopna dodávat jedenáctifázový elektrický proud bude odsouzena ke krachu.
Když Míra naložil nejdůležitější dokumenty do kufru svého vozu, objevil svazek toaletního papíru. Při jeho zkoumání mu bylo nápadné, že na něm není nic nápadného. Proto tento svazek co nejpečlivěji uschoval. Vozidlo moskvič již nebylo schopno uvézt více Cimrmanovy geniality, proto se vypravil k domovu. Těsně před československými hranicemi jeho chatrné oblečení definitivně dosloužilo. Aby nebudil veřejné pohoršení, oblékl si i přes tropická vedra medvědí kůži. Takto oděn byl připraven k překročení československé hranice.
Není zcela jasné jestli k důkladné celní prohlídce došlo na základě udání, nebo ji způsobilo Mírovo oblečení.Téměř všechny získané dokumenty mu byly zabaveny. Zachoval se pouze ten nejzávažnější dokument, který psal Cimrman z důvodu utajení tajným inkoustem na toaletním papíře. Při celní prohlídce bylo postupováno tak důkladně, že celníci sundavali i pístní kroužky automobilu moskvič ve snaze objevit pod nimi mikrotečku s šifrovanou zprávou. Přes tuto důkladnost si s posvátnou úctou nedovolili rozebrat model křižníku Aurora, v jehož útrobách byl dokument ukryt.
Poté byl Míra hospitalizován v psychiatrické léčebně. Podmínky pobytu zde se značně zhoršily, když se Míra snažil sdělit Napolenovu pobočníkovi své nejnovější poznatky o životě a díle Járy Cimrmana. Byl umístěn do izolace a dostal naordinován třikrát denně klystýr. Tyto nesnesitelné podmínky jej donutily, aby o Cimrmanovi již nemluvil. Propuštěn byl až po podepsání prohlášení, že, že Jára Cimrman je výmyslem imperialistických rozvědek s cílem ochromit bojeschopnost vojsk Varšavské smlouvy a podkopat samé základy socialistického tábora.
Po všech těchto sděleních mě Míra prosil, aby jeho totožnost zůstala utajena. Nevím zda tak činil z obav před persekucí své rodiny, nebo proto, že si byl vědom, že jednou přijde doba, kdy lidstvo dospěje k poznání pravdy, opraví historii a všechna ta smyšlená jména nahradí jediným správným jménem Jára Cimrman. Poté by byl jistě označován za zpátečníka a zbabělce, který se zasloužil o to, že lidstvo poznalo skutečnou pravdu omnoho let, možná i desítek let později. Nakonec mi předal jediný, avšak velice významný dokument a požádal, abych v jeho výzkumu pokračoval.
Než jsem se začal věnovat tomuto dokumentu provedl jsem důkladnou analýzu Cimrmanovy činnosti v oblasti politické. Je všeobecně známo jak se Cimrman zasloužil o rozpad Rakousko-Uherska, když působil v rodině Františka Ferdinanda de Este jako vychovatel jeho dětí. Rovněž jsou známa jeho úspěšná diplomatická jednání s africkým náčelníkem. Není to však na Cimrmana trochu málo? Proč je toho tak málo známo o Cimrmanově působení v politice? Vysvětlení je prosté. Vrcholní představitelé mají snadný přístup k historickým pramenům, mají značný vliv na tisk, rozhlas a kulturu. Z obavy o své mocenské pozice tedy gumovali jakékoliv zmínky o Cimrmanovi mnohem důkladněji, než se tomu dělo v jiných oborech jeho činnosti.
Nyní jsem mohl přistoupit ke zkoumání Cimrmanova dokumentu. Vzhledem k chatrnosti dokumentu jsem vyloučil možnost zviditelnění dokumentu použitím roztoku lučavky královské. Proto jsem začal pátrat po vědeckých ústavech a vysokých školách. Pátrání nebylo úspěšné. Většinou mě odbývali slovy, že na takové blbosti nemají čas. Našli se takoví sprosťáci, kteří všímaje si více vzhledu dokumentu, než jeho obsahu mi radili učinit s papírem to, co si netroufám ani vyslovit.
První a jediná pozitivní zpráva přišla až z japonské Osaky
Cituji:
Natsukashii shouki
Irikireru koujin sonotame tabehoudai herupu kanketsu
……………………………………………………………..
pardon
………………………………………………………………
Zapomněl jsem na špatné jazykové znalosti obyvatel v českých zemích, proto raději uvedu český překlad tohoto dopisu.
Vážený pane,
Náš ústav nukleární fyziky je velice potěšen, že může přispět k odhalení díla takového velikána. Bližší podrobnosti můžete projednat s profesorem Kazio Hiekawa.
S pozdravem
Tosio Hikari
Ředitel ústavu
Z další korespondence vyplynulo, že ke zviditelnění Cimrmanova písma by mělo dojít po ozáření papíru svazkem vysokoenergetických neutronů. Toto má však za následek narušení struktury papíru, který musí být okamžitě po ozáření fixován speciálním lakem.
Protože jsem chtěl mít stoprocentní jistotu, že nedojde k poškození díla, rozhodl jsem se metodu vyzkoušet na experimentálním vzorku. Začal jsem shánět papír vyrobený technologií z dob Járy Cimrmana. Úspěch se dostavil téměř okamžitě. Z podkrkonošských papíren jsem na svou poptávku dostal následující odpověď.
Vážený pane,
Jsme připravení zahájit výrobu toaletního papíru podle vámi dodané receptury v ceně 4,27 kč za kus + DPH 19 %. Minimální množství je 20 balících jednotek.
S pozdravem
a.t.d.
Na toto ověření mi stačil jediný balíček, avšak co bych neudělal pro tak významný objev. Radostně jsem vyrazil do papíren, Abych zde předal objednávku a osobně dohlédl na dodržení technologie. Na místě se však dostavilo nemilé překvapení. Zjistil jsem,že balící jednotka je paleta zvící 12 500 ks.
Nevzdával jsem se. S ohledem použití papíru k vědeckým účelům by bylo možno uplatnit sníženou sazbu DPH. Provedl jsem hloubkovou analýzu. Po prostudování několika ekonomických příruček a zásad moderní matematiky jsem se pustil do výpočtu. Z výpočtu jsem vyloučil logaritmické pravítko pro jeho nepřesnost. Použil jsem čtrnáctimístný elektronkový kalkulátor bulharské výroby. Dospěl jsem k naprosto přesnému výsledku, ten však byl zdrcující. I při uplatnění snížené sazby DPH náklady 123,29544854827 krát převyšují finanční možnosti chudého Cimrmanologa.
Rozhodl jsem se pro výrobu toaletního papíru svépomocí. Výroba začala v kuchyni domku v Horních Počernicích. Začal jsem míchat připravenou směs v prádelním hrnci. Výsledek dosažený po vylisování a vysušení byl žalostný. Vyrobený papír byl tak chatrný, že ani nejodvážnější jedinec by jej nepoužil k účelu, ke kterému byl původně určen. Při porovnání právě vyrobeného vzorku s Cimrmanovým dokumentem jsem zjistil značnou podobnost. Mohl jsem být spokojen. Nedokonalosti v procesu výroby nahradily proces stárnutí papíru.
Dychtivě jsem vyrazil na Hornopočernické nádraží,. U pokladny jsem ohlásil cíl své cesty Osaka. Pokladní zbledla zalomila rukama, po chvíli však řekla to musíte na Hlavní nádraží, tam se doptáte. Reakce na Hlavním nádraží již nebyla tak bouřlivá, byl jsem pouze odeslán od pokladny do informační kanceláře. Pracovnice informační kanceláře poté co musela třikrát restartovat hlavní server řekla nejdál do Vladivostoku a jestli se vám to nelíbí jděte pěšky. Po týdnu jsem skutečně dorazil do Vladivostoku. Z nedostatku jiných dopravních možností jsem přijal místo topiče na atomovém ledoborci Lenin. S krátkou zajížďkou přes Panamský průplav jsem po pěti měsících dojel do Osaky.
Okamžitě jsem vyhledal institut nukleární fyziky. Zde byl pro mne rezervován obrovský cyklotron. Nejdříve bylo provedeno ozáření zkušebního vzorku. Po úspěšné zkoušce přišel na řadu Cimrmanův dokument. Po jeho ozáření byl se objevil naprosto zřetelný rukopis.
Nenadálé zemětřesení, které vypuklo ještě dříve, než byl dokument fixován jej proměnilo v hromádku bezcenné papírové drti. Zdrcen tímto výsledkem jsem pospíchal zpět domů. Počernice ohlásil jsem svůj požadavek na Osackém nádrží. Pracovnice zapsala údaj do počítače a vzápětí se na mě obrátila s dotazem horní nebo dolní?
Na zpáteční cestě jsem zapsal do svého notýsku to, co jsem si stihl z dokumentu přečíst a zapamatovat.
Zákon o potírání blbosti
§ 1
Boj proti blbosti je základní povinností každého občana. Za blbost ve smyslu tohoto zákona jsou považovány i účelové lži, kterými dotyčný dělá blbce ze svého okolí.
§ 2
Každý občan je povinen všemi prostředky zabránit importu blbosti ze zahraničí
Pozn. pod čaroru
K tomuto účelu budou zřízena diagnostická centra na každém hraničním přechodu
§ 3
Občan odsouzený za blbost bude po stanovené období nosit na dobře viditelném místě svého oděvu označení debil. Tato skutečnost bude vyznačena v občanském průkaze. U odsouzených na doživotí bude označení provedeno tetováním na čele.
§ 4
Výmaz zápisu v občanském průkaze může provést pověřený orgán po třech letech beúhonnosti trestným činem debility.
Z celého dokumentu, který měl být chloubou “Památníku národního písemnictví“ se dochoval pouze jeho zápis a tato jediná fotografie.
