,,Po roce 1960 postupně přicházela doba jakéhosi uvolnění. Režim se zmohl i na jakýsi malý ,,pardon“. Uznal, že ne vše bylo až tak v pořádku. Že došlo snad i k ,,jistým pochybením“. Někteří byli i ,,rehabilitováni“. Tedy jaksi. Tak, částečně. U některých jaksi pozdě. Pozdě, ale přece. I tak to chodilo. Paradoxně byli v téže době rehabilitováni i někteří z těch, kteří se v padesátých letech na mnohém v zájmu tehdejšího režimu podíleli. Někteří posmrtně, z jiných postupně ,,vykvetli" až i ,,staronový" normalizátoři.

Pak přišlo tzv. ,,Pražské jaro“. ,,Demokratizace“, socializmus s lidskou tváří, svoboda slova a projevu, nový ,,vůdci“ s novými ,,tezemi“. Mnozí až zbožńovaní . Nadšení. Sbírky na vlast. Hesla. Začátky drobného podnikání. V pozadí však tvrdý vnitrostranický boj. Boj mezi ,,konzervami“ a ,,reformisty“. A mezi soudruhy posléze zděšení. Poněkud se jim to vymklo. Příliš. Což nebylo žádoucí. Nejen pro Moskvu a její poskoky. Příliš ani pro západ. Mohla být porušena ,,stabilita“. A tak přišlo to, co bylo svým způsobem nevyhnutelné. Moskva zasáhla a ,,zbytek“ světa to vzal více méně na vědomí."

Autor: Jiří Jiroudek | pondělí 18.8.2014 14:33 | karma článku: 12.73 | přečteno: 629x

Zdroj: https://jiroudek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=422534

Zajímavé je - Lidé nevyhraňovali proti socialismu. Bylo odmítáno pojetí kremelské idiocie. Šikovy reformy, plurální systém? V tomto smyslu chvála bohu.Nechť žije skutečný strůjce naší svobody. Vasil Bilak a Leonid Brežněv . Já jim tímto děkuji za své osvobození v r. 1989 ...

V souvislosti s tím naší společnosti zcela zásadně uškodilo, že doposud nedošlo ke skutečnému vyrovnání se s komunistickou minulostí a asi ani nedojde. Existence komunistické strany, spousta lidí bědujících po období komunismu. Konsternující i je, že nejen 68 u nás, ale i 1956 v Maďarsku, brutální potlačení demonstrací v NDR, nic z toho rusofily neodradí od trvalé podpory Ruska i dnes, kdy předvádí další ze série neomluvitelných zločinů, tentokráte znovu na Ukrajině. Memento 68. je pro příliš mnoho lidí pouze minulostí. Bohužel.

K vyrovnání dojít nemohlo. To by mnohdy ,,stanuli na pranýři" i ti, kteří kteří mnohé změny prováděli, někteří i vícekráte