Míra hrdosti na něco je součástí psychické výbavy a celkového nějakého IQ každého člověka. Jsou hrdí sparťani a hrdí slávisti a nemusí se kvůli tomu řezat. Stejně tak ona zatracovaná "národní hrdost" má vždy své meze limitované subjektivní schopností každého člověka vnímat svět. Všechny řežby o moc a zdroje jsou v historii vždy zastírány ideologickým a národnostním fanatismem. Tak se točí svět.

Národní fanatismus pomohl rozbít silnou Evropu už před 110 lety.

Vysvětlovat národní hrdost logicky je něco jako vysvětlovat sex. Dostaneme se k tomu, že olizujeme orgány kterými vylučujeme odpadní produkty svého těla.

Když to vezmeme méně hnusně, s národní hrdostí je to jako s většinou věcí. V přiměřené podobně je dobrá. Když vyroste do extrému, začne škodit.

Nemyslel jsem si, že s panem Turnerem budu někdy souhlasit, ale teď (zcela výjimečně) ano.

Jiří souhlas, s dovětkem, že já národní hrdost vnímám bez těch nenávistných faktorů, které zmiňujete, ale to je jen o vnímání každého z nás...