tady se vracím k bězně praxi, souhlas a karma.

Stoprocentní souhlas, Jaromíre, bývá podezřelý. Takže vše v normálu. Dík.

Cituji: "...lékař se stává doslova pánem nad životem a smrtí, neboť jeho gesto rozhodne, komu bude dána šance a komu ne..."

Gesto = posunek, pohyb (zejm. ruky), ev. slovní projev vypočítaný jen na vnější efekt.

Asi by bylo vhodnější formulovat jinak. O "gesto" se rozhodně nejedná

Nedočetla jste:

http://wiki.knihovna.cz/index.php/Gesto

»Gesto jako symbolické konání

Výraz „gesto“ se také užívá v přeneseném významu, a to pro označení chování, konání nebo i slovního sdělení, které kromě svého základního smyslu má zároveň také obsah symbolický. Význam těchto symbolických gest byl velmi silný ve středověku. Ilustrací účinnosti takových gest může být zaznamenaná událost z roku 981, kdy císař Ota II. záměrně odložil meč a pak požádal vévodu Huga Kapeta, aby mu ho podal. Zasáhl ale přítomný biskup, meč uchopil a donesl místo vévody. Důvodem byla tehdejší silná symbolika „nesení meče“ – pokud by to vévoda udělal, byl by považován za podřízeného císaři i později, kdy se stal králem. I když je dnes platnost takových gest mnohem menší, stále se používají jak v komunikaci oficiální (např. smírné prohlášení politika je označeno za „vstřícné gesto“), tak běžné mezilidské (např. demonstrativní přejití na druhou stranu ulice před silně neoblíbeným člověkem).«

Shodou okolností jsem před nedávnem shlédl působivý evropský koprodukční film Oči války (Eyes of War) z roku 2009, který se zabývá děním v iráckém Kurdistánu a místní válkou. Výraznou linii příběhu tvoří popis života v kurdském vojenském lazaretu, kde je místní lékař s minimem vybavení a léků každý den vystaven podobným rozhodnutím. Ve filmu je to ztvárněno pomocí modrých a žlutých proužků, které po prohlídce zraněných rozdává. Modrý znamená smrt, žlutý život a léčbu.

Děs v očích zraněných, kteří čekají na svůj proužek, stejně jako strašlivá tíha, kterou to představuje pro samotného lékaře, je vylíčena nesmírně působivě a intenzivně..........

Vzpomínám si, jak jsem si tehdy říkal, jaká je to hrůza a jak je dobře, že je to v Evropě už dlouho a snad natrvalo pryč...

--------------------

Je to jen pár týdnů...

Podobný pocit museli zažívat zranění vojáci, kteří leželi v řadách někde v obklíčení a věděli, že přiletí jen jedno letadlo denně, do kterého se může naložit max. třicet z nich a kruh obklíčení se stahuje. Viděl jsem ty zoufalé oči v detailech filmových dokumentů u raněných Sovětů obklíčených na Krymu nebo Němců u Stalingradu. A nemohu na to zapomenout dodnes.

Ještě že jste před časem, kdy byl ještě Corona virus neznámým pojmem, podnikl tu svou Svatojakubskou cestu do Santiaga de Compostella za ostatky tohoto starého světce a jednoho z 12. apoštolů, kterého poté v Jerusalémě, jako Kristova učedníka tamní neznabozi popravili.

A tak dnes si můžete užívat klidu své liduprázdné ostravské ordinace a zásobovat nás dychtivé čtenáře neustále novými a novými výplody, jejichž čtení do nás vkládá naději, že snad se dočkáme lepších časů a Vy zasloužené penSe.

mohl byste nekdy jen obycejne mlcet? nebo se zdrzet hlouposti?

mas pravdu, je to hrozny, ale nebylo by dobry sem tam napsat nejakou tu manzelskou fugu zase?????

No, asi zase vytáhnu nástroj a začnu ladit.....

A oči Hippokratovy se zalily slzami Nic už nebude stejné...

Silně pravděpodobné, Jitko. Pro mne je to čas usebrání a přemýšlení o sobě samém a vztazích. Dík za návštěvu.

Zasloužená karma

V dnešní době by bylo dobré znovu si přečíst knihu R. Rplanda "Dobrý člověk ještě žije"... Lékařům ve Španělsku, nebo i v Itálii není co závidět. ( Dnes ani u nás. Doufejme, že taková osudová rozhodnutí, o kterých píše autor blogu, je nečekají).