Nevím, zda by zítra kde kdo co měl slavit. Připomenout, to jistě. Možná v dnešním Rusku třeba i bitvu u řeky Chalchin, tam ovšem již v květnu onoho roku. Ale to je spíše jejich záležitostí,nikoli naší. A možná by neškodilo si zopakovat celé dějiny nejen Evropy, ale i světa, za celé XX. století.A pokud možno bez ideologií kohokoli, či výkladů s užitím paralel k současnosti. Ony běsy v onom století vskutku nezačali údajným výstřelem z Aurory, ale třeba i tím, kdo tehdy ponohl bolševikům k moci. Ale třeba i tím, co vedlo k I.WW., která zásdně změnila podobu nejen Evropy, ale i celého světa. P.S.: pro všechny ,,jasnozřivé"- nejsem z těch, kteří se nechali ovlivnit výklady dějin ani ze strany byvších kom, ale ani současných politruků. Mnohé, ba i více z toho, co uvádí autor, jsem věděl od svého raného mládí(před více(!) jak šedesáti lety!), a to, m.j., i díky těm, které kom nenáviděli a snažili se je usilovně, ovšem také marně,zpracovat, až eliminovat, k obrazu svému, jakož i jejich potomky!

To vše by se jistě dalo. Ale hlavně je potřeba ukázat pravou tvář někdejšího SSSR, protože pořád je zde plno naivků, kteří vidí všechno jen přes prizma "osvobození" Československa slavnou Rudou armádou.

Režim "cudně mlčel".Kdo chtěl,ten se dozvěděl! Jen někteří "petřycy" nechtějí vědět dodnes.

Ve skutečnosti se bolševické Rusko (a poté SSSR) už od počátku řídilo ideologií tzv. "nesmiřitelné války". Komunistický režim vedl permanentní válku proti občanům vlastní země a nechával za sebou desítky milionů mrtvých z řad vlastních obyvatel. A také se bolševické Rusko (poté SSSR) neustále strojilo k válečné výpravě směrem na západ. První pokus v roce 1920 (dle Tuchačevského rozkazu: "Na Berlín, přes mrtvolu Polska!") ztroskotal naštěstí už v Polsku. Také Stalin se nikdy nevzdal myšlenky válečného tažení na západ Evropy s údajným cílem "šíření proletářské .revoluce." V tomto smyslu byla ta říše neustále ve stavu války,

Koneckonců, dobyvačné války pořádalo bolševické Rusko už krátce po svém ustanovení, když s nesmírnou brutalitou trestalo válečnými výpravami národy, které se chtěly osamostatnit. Viz Ukrajina, Gruzie,. Taktéž ale podniklo, pod Stalinovým vedením pokus o dobyvačnou válku proti Afghánistánu.

Je to DODNES země, která žije mentálně ve stavu války. Dodnes napadá své sousedy a uchvacuje jejich území.

A není to dáno tím, že o jisté území semtam přišlo? Třeba o Finsko.

Zasloužená karma. Na tohle datum nesmíme zapomínat.

Zrovna jsem o potřebě pokání před odpoštěním psal u jiného blogu.Mám rád Vysockého, vážnou hudbu z Ruska i spoustu autorů literatury.Poznal jsem spoustu dobrých Rusů, ale jejich překroucení historie a čím dál větší adorace Stalina prostě nadšení nevzbuzují.Jsem rusofob?Jdu si pustit Šostakoviče a doufám, že ne...

Filipe, určitě nejste rusofob.

Půjdu si otevřít knihu svého milovaného autora, Pavla Florenského.

A jinak, jsme prostě malý národ v srdci Evropy, který chce žít svobodně a důstojně. Na nikoho ve svém okolí nepotřebujeme nevražit, máme se svým sousedy většinou velice dobré, naprosto mírumilovné vztahy. Ale jsme také hrdý národ - nenecháme si od Rusů vnucovat tu jejich válku, kterou chtějí oni. My ji nechceme, ať se s ní sbalí a jdou s ní kam chtějí, ať nám dají pokoj. Nemůžeme strpět, aby nám spílali do "nacisty" a "rusofobů". To je jejich špinavá hra, ne naše.

Obdivuji obyčejné Rusy za jejich osudové prokletí nelidsky trpět, jak výstižně říká doktor Živago v díle Borise Pasternaka, a přesto vítězit. Navzdory tomu s Vaším článkem souhlasím, zejména v pasáži týkající se pravdy, pokání a pokory. Při výroční pietní akci útoku na Polsko, se přední němečtí představitelé několikrát omlouvali. A nečinili tak poprvé a věřím tomu, že ani ne naposled. Je mi moc líto, že Rusové to nedělají. Podívejte se třeba na dokumenty. Ty, co dnes točí Němci ukazují pravdu a odsuzují věci, které se děly. V těch ruských se na prvním místě mluví o hrdinství. Ano, málokterý národ, byl takového hrdinství schopen, jaký třeba ukázali ve Stalingradu nebo Leningradu. Jenže, co je to platné, když mnohdy nemluví pravdu a zastírají často fakta. Nevinným obětem se omlouvat nehodlají a nejsou schopní, alespoň na chvíli sklopit hlavu. S pokorou a úctou. Přeji hezký den

A za co by se Rusové měli omlouvat, když půlku Polska zachránili před nacisty.

K tomu je nutné přičíst, že už před nástupem Hitlera se v SSSR tajně cvičili němečtí letci a po volbách v listopadu 1932, mohli komunisté, kdyby šli do vlády se sociální demokracií zastavit Hitlera. Jenomže Stalin jim to zakázal. Díky tomu se Hitler stal kancléřem.

Němečtí komunisté také (na příkaz Stalina) masově přestupovali do NSDAP (v odbobí 1932-33), aby nacisty posílili.

A seznamy těch, kdo v komunistické straně zůstali, předal SSSR nacistickému Německu. Pokud někdo operuje tím, že němečtí komunisté byli nacisty pronásledováni a zavírání do lágrů, pak by měl také uvést, KDO dal nacistům jejich seznamy.

"Nejen z uvedeného je zřejmé, proč nebylo Rusko jako nástupnický stát pozváno do Polska u příležitosti 80 let od vypuknutí 2. světové války."

A tyto skutečnosti snad nebyly známy při 70. výročí, kdy se Rusko těch oslav účastnilo? Anebo proč tam tedy tehdy ten zlý Putin byl a nyní ne?

A pokud byly už tehdy známy, tak je to právě naopak. Z uvedeného je zřejmé, že v případě jeho pozvání či nepozvání nešlo o žádnou druhou válku, ale pouze o ohřívání vlastní polívčičky některými polskými politiky.

Před 10 lety Rusko ještě neobnovilo svou expanzivní politiku. Choval se normálně. Teď už navazuje na své dávné tradice.

Pak bychom se na té pravdě a pokání měli podílet i my, neboť jsme na vítězném tažení Rudé armády se nejen účastnili (Svobodův legion a čs. armádní jednotka), ale i těžili a legitimizovali (čs. - sovětská smlouva o přátelství a spolupráci).

A z mého pohledu druhá světová začala už 30. září 1938, kdy mého dědečka s celou rodinou vyrazili Poláci z Těšína. Poláky litovat netřeba.

Správně! Těch 6 milionů polských mrtvých je stále slabá náplast za vystěhování vaší rodiny.

Velká karma! Fakta jsou známá a velmi smutná. Kromě jiného také tajné služby nacistického Německa a SSSR velice úzce spolupracovaly a v letech 1939-41 uspořádalo gestapo a NKVD několik společných konferencí. Bylo by správné, aby mohli historici detailně prozkoumat akta těch temných zločineckých "konferencí". Ale i bez možnosti nahlédnout do archivů skutky německých nacistů a sovětských komunistů z té doby vydávají dostatečné svědectví. Za všechno mluví například i to vydávání uprchlých Židů nacistům. A fakt, že v rámci "bratrské spolupráce" SSSR a Německa jezdili nacisté do SSSR přiučit se, jak se budují a jak fungují koncentráky. Komunizmus a nacizmus jsou dvě tváře jednoho zla, které svoji podstatu nejmarkantněji projevilo masovým vražděním. Obě říše povraždily desítky milionů lidí. Je dokonce jedno, kdo vraždil víc, protože život jednoho jediného člověka má nekonečně větší hodnotu, než celý nacizmus a komunizmus dohromady.

Velice se ztotožňuji se závěrem, který se věnuje možnostem usmíření a odpuštění, Tomáši. Ten je skvělý

"Pokud je (záznamy z archivů) však někdo nechce poskytnout k nezávislému bádání ze strachu, že pravda vyjde najevo, je usmíření velmi obtížné, pokud je vůbec možné.

Pravda, pokání a prosba za odpuštění musí být prvním krokem. I za cenu, že z toho předmětný národ nevyjde zrovna nejlépe. Předstírat, že se tak zas moc nestalo, adorovat Stalina a provádět anexi území, o kterém si myslí, že by mohlo patřit jemu, není ta nejlepší cesta k usmíření. Prosté nepozvání na výše zmíněné setkání státníků je jen malinkatým připomenutím, že Rusku zbývá ještě dlouhá cesta."

Přeji krásné ráno a celý nový týden