Vážená Dano, až se stydím, že si dovoluji tykat takovému mozku!! Jinak, já si myslím - i když na Boha nevěřím - , že Ti, co na něj věří jsou hodnější. Hlavně ale ti staří, co jsou sami a nikoho nemají, mají v Bohu pomocníka v samotě. Lépe se ale rozhodli ti opuštění, co si jako druha pořídili čtyřnohého kamaráda. Přeji přátelský nový týden

To já jsem si nedovolil tykání - maximum důvěrnosti je oslovení "paní Dano".

Chtěl bych se vyjádřit k názoru, že věřící v boha jsou hodnější. Podle mě nejsou. Není hodný ten, kdo je přesvědčen, že na něj neustále někdo dohlíží a sčítá jeho skutky. Ten není hodnější, ten se prostě bojí.

Samozřejmě, jsou hodní lidé "od přírody", a u těch nezáleží na tom, jestli věří v boha, nebo ne.

Děkuji za článek paní Tenzler,

opět super! Nečekal jsem tak rychle. Otázek napadá moc, snad se k tomu nějak dostanu:-)

S pozdravem

MZ

Já děkuju za zájem o blog a za návštěvu. Možná najdete chvilku a napíšete o nich, třeba tady do diskuze. Nikdo dnes neví, jak to přesně je, ale existují pravděpodobnější a méně pravděpodobné varianty. Všechny jsou zajímavé, protože jedny se mohou plavně změnit na druhé nějakým dalším novým objevem. Přeju vám moc hezký den, Michale.

Dobrý den a díky.

Vaše teorie vzniku vesmíru je i mně blízká, protože jsem nedosáhl stádia a schopností přijmout, že při velkém třesku vznikl náš vesmír z ničeho, byť to nic bylo vysoce organizované a koncentrované skupenství velikosti zrnka písku.

Proto je mi bližší fluktuace než vůkol se stále šířící "nic". Odmítám však boha tvořícího svět i z toho důvodu, že (zjednodušeně) tak mocná bytost nadaná takovou mocí a neustále nad námi bdící, by se nepochybně nechovala tak nelogicky a bez zanechání byť nejmenších stop.

+1

To "nic" spíš chápat jako "něco", do čeho mohl nadsvětelně expandovat prostor, jak již jednou prokazatelně učinil a tímto tak zprostředkoval pozorovanou minulost zřejmě z důsledku redukce dimenzí a jejich změnou na síly, které se mohly projevit jen v již nám známém prostoru a to "zrnko písku" nebo kvantové fluktuace nejspíš sdílely svou dimenzi, která padla na úkor těch existujících, čili proto každá představa, která umisťuje příčinu do nám již známého prostoru, vyvolává smíšené pocity. Ale jako důsledek, který se zasloužil o náš prostor, právě z jeho pohledu se vynořil z ničeho. Mohlo to být samozřejmě jinak.

Díky za další zajímavý článek, opět dobrý nápad s ilustrací, která přišla "v pravý čas" neboť stupeň abstraktnosti v mé laické mozkovně začal nabývat kritických rozměrů. Zvláště zajímavá pro mě byla úvaha o prostorových rozměrech v druhé části blogu. I když sem jinak optimisticky naladěný, mám dojem, že problém dimenzí je oříšek, na jehož rozlousknutí by bylo potřeba daleko více času, než má či bude mít lidstvo k diposici. Ale na druhé straně má optimistická stránka mi našeptává, že se rád budu mýlit

Krásné ráno, Dane, a děkuju za návštěvu. Také bych řekla, že to bude potřebovat ještě nějaký čas. Zase ale na druhou stranu - až se objeví ta správná teorie, může to jít ráz na ráz. Jako kdysi s objevem kvantování, netrvalo moc desítek let a byla tu celá další nová fyzika. Dnes alespoň víme, co máme hledat.

Na tomhle místě vždycky říkám svému fyzikustudujícímu (nedal si říct) synovi, že to je úloha, kterou dávám jeho generaci.

Přeju moc hezký den, ať se vám daří, Dane.