Paní Ivano,

Děkuji Vám za vaše psaní. Ještě nikdy mne zde na blogu nic tak nedostalo. Slzy se derou z očí a není, co dodat.

Já děkuju vám

Je 5 hodin nad ránem, měl bych spát ... nejde to! Prolítnu i-dnes, že bych se mrknul na blog? Cikánský pláč? Co mě nutí rozkliknout tento text? Vysoká karma? To, že se mi cikáni pletou od mala do života? Co o nich může být tak zajímavého ... čtu ... co je? Kápla mi kapka na ruku. Jóó kapka, slza je to! A druhá, třetí. Čtu a brečím. Čtu o cikánech, které nemám rád, hltám řádky a regulérně bulím! Co tím chci říci? Text jistě smutný (a je už docela jedno, zda jde o světlého či tmavého), ale vaše statistika hovoří za vše: máte vzácný dar - vyvolat tištěným slovem, shlukem písmenek lidské emoce!! Máte mou úctu! .... Tak ... ještě se vysmrkám ... a jdu hledat (dělám to poprvé) ten bod ohodnocení - to navýšení karmy. A ještě si přečtu ten článek o gyndě - tam jsem taky ještě nikdy nebyl. Zdravím... ... ... ...

Taky zdravím......a....děkuju

based on true story ?

ano

...dojme to a člověk neví ,co vlastně napsat,... neznal ji...tak k přehnanému smutku... bylo by pokrytecké, přesto škoda života....K tomu všemu... nestydatě ho to nutí si tady přihřát tu svoji polívku.... jo... cikáni cikánský.... v tomhle, ať se na mě nikdo nezlobí, jsou mnohdy dál...nebo srdci maličko blíž... nedovedou se nerozloučit, na mrtvém jim záleží... V mém blogu... snad skoro prvním... o Rokycanech, si nevymýšlím... nejdou bez velkých kytek, nejde jeden, jde jich k hrobu pět, deset... zatímco my vzdycháme ... tedy někteří, abych nepaušalizovala, že musíme oblítat hroby na Dušičky.

Je to tak

Ivano, nevím, jestli je na místě, abych o tak smutném příběhu napsal, že je krásný. Ale je a Ty víš, jak to myslím. Madla už je určitě šťastná

Aspoň už netrpí, bylo to hrozné

Ty hnusný nemoce potkávaj dobrý lidi... V některých kulturách berou rozloučení jako oslavu života. Možná to má něco do sebe.

Víš, co mi vrtá hlavou? Jak jsem se cítila jednou z nich v tom nejlepším smyslu slova, a jak přirozené a správné mi to celé přišlo...

Ivko(i pro Madlenku)

Dášo, díky

Až umřu, nic na tom světě se nestane a nezmění, jen srdcí několik zachvěje se... A zachvělo se i to moje teď, tak krásně jste to napsala.

Moje se chvěje od té doby, vzpomínám stále...

Karma za příběh, ale v mase to tak nefunguje.

Šlo mi jenom o příběh, kterého jsem plná...