Janíčku, doporučuji vám k přečtení knihu americké historičkÿ R.M.louse, Válka a chtíč. Američtí vojáci si pěkně s násilím užívali při osvobozování sladké Francie.

Rusy považovali lidi za osvoboditele jen pár prvních dní, někdy i jen pár hodin či minut. Nebylo to osvobození, ale jen výměna okupantů. To si dříve nebo později uvědomil každý soudný člověk.

Každá armáda znásilňuje a krade (viz. vojáci OSN na misích).

Nevyhlo se to ani ruské ani americké během 2WW a je pravda, že té ruské násobně více.

Je také pravdou, že děvčata s amíky chodila "dobrovolněji" za žvejkačky a silonky tj. tvz. civilizovaně, ale myslím, že otcové rádi nebyli tak jako tak.

Drancování taky bylo, krásně je to vidět v Bratrstvu neohroženích od HBO, kde si posílají amíci domů balíky s lupem. Odvoz celých provozů vojenské výroby v Plzeňské škodovce je taktéž znám.

P.S. Není to od Vás již cca 5. článek na toto téma?

Američani byli u plzeňských děvčat vysoko v kursu. Moje teta se vdala za kapitána US Army.

asi se to otočilo - dnes přináší Rusko svobodu, umění a naději tam, kde Západ rozpoutal vlastním nabubřelstvím a tragickými omyly zahraniční politiky chaos, zmar a zavinil smrt milionů http://www.economist.com/news/europe/21698422-russian-government-sent-one-countrys-top-orchestras-syrian-desert

samozřejmě, že je to nesmysl (to co jsem napsal), ale není ani o miligram těžším nesmyslem, než váš blog; oba najdeme pro svá tvrzení dostatek argumentů - pokud popřeme argumenty opačné; celý Cígler....

Az na to, pane Kucero, ze cely tyden bombarduji Rusove s Assadem Aleppo, kde jsou i detske nemocnice srovnany se zemi.....OT jste zacal Vy, nenapdalo by mne to sem davat:

http://www.theguardian.com/world/2016/may/06/syrian-military-denies-airstrikes-refugee-camp-russia-aleppo-un-war-crime

Víte, mýho dědu bolševici drželi několik dní pod samopalem při zakládání družstva, a neoplývám sympatiema k ničemu co přišlo z Moskvy (vyjma některých kulturních děl) , ale o tom, že to bylo osvobození, a že tak bylo vnímané , o tom snad není pochyb.Můžeme se bavit o tom, že bylo jaksi s podmínkou, o sférách vlivu kam poválečná republika spadala... ale to jen pro to, že přišlo, jinak, by tu většina z nás nediskutovala.

Proc se zde kazdy rok dohadujete o stejne veci? Dnes je den matek, jdete radeji koupit kvetiny matkam a manzelkam.....u pomniku jsou uz jen na pozdejsi odklizeni.

Pro autora i p. Kindla:

...,,nějaké" datum není nějakým nádražím, kde se prostě jenom přestoupí z jednoho vlaku do druhého. Což platí jak obecně, pak obzvláště o datu, kdy válka skončila. Ty hrůzy i strachy, ale i tu i z toho plynoucí nenávist si lidé nesou vždy sebou dále. A mnohdy, ne-li až vždy, po generace. Nakonec, žádná válka není jenom hrůzným snem, z kterého se stačí probudit. A zapomenout. To prostě nelze.

Zdroj: http://jiroudek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=503190

P.S.: jak by asi dopadli předci autora, kdyby vyhrál HitlerBudˇ by patřili k ,,nadlidem", nebo by na vlastní kůži mohli poznat ,,konečné řešení české otázky"

To, že nás k nám přišla jako osvoboditel sovětská vojska, tak budeme zločiny sovětské armády omlouvat, jak vděčnost za naše osovbození.

RA, vyjma technických a gardových jednotek, byla po debaklech v úvodu války doplňovaná vším možným, dokonce víc neruskými národy a většina pocházela s primitivních poměrů, protože chyběli muži. S těmi se také vymetlo to nejhorší, kázeň byla tuhá, byli zvlčilí. Tak se dělo to, co se dělo. Iluze si nedělejme o žádné armádě. Americká měla to, co ve válečné Evropě chybělo, nemusela si brát, mohla nabízet, třeba silonky , ale i tak docházelo k excesům. Ani v té armádě nebyl výkvět americké společnosti. Ty nehorší hrůzy se však západní frontě vyhnuly, více se respektovaly pravidla.

Svůj podíl na řádění vojenské soldatesky má i čsl. vláda, která místo aby zachovala starý správní systém, bez nějakých Národních výborů, kde se moci zmocňovali obdobní "vykonavatelé" práva a dozbrojila starou policii a četnictvo, nechala naopak věcem volný průběh. To je to lezení někam, v tomto případě Košický vládní program a cesta Beneše domů přes Moskvu.

Já mám na rubu svého rodného listu potvrzení, i s razítkem, že jsem od Amerického červeného kříže obdržel kojeneckou výbavičku. Mému strýci sovětští osvoboditelé ukradli kolo. A takhle se v naší rodině formoval náhled na různé osvoboditele.

S tou Sosnarovou už opakovaně "ujíždíte". Její tvrzení o pobytu v gulagu je neprokazatelné a bylo již opakovaně zpochybněno lidmi, kteří v tom gulagu skutečně byli.

Což samozřejmě neznamená, že sověti tady nedělali těžké prasárny. Ovšem převážně v pohraničí, kde převažovali sudetští Němci, kteréžto prostí vojáčci prostě brali za poraženého nepřítele.

Pane Jaroši, dělali prasárny všude, kde byli. Na Moravě podle pamětníků muži zavírali ženy do sklípků a ženy pouštěly ven až večer. To proto, aby je neznásilnil sovětský voják. Četl jsem dost knih o Osvětimi, o holokaustu a pamětnicí vypráví, že židovské ženy v Osvětimi měly strach vyjít přes den ven, protože jim hrozilo, že je znásilní sovětský voják. O tom mluvil i Arnošt Lustig. Před týden jsem dočetl knihu, kde se mluví o tom, jak sovětští vojáci znásilňovali židovské ženy jedoucí ve vlaku z Osvětimi do Prahy a dál směrem Palestina.

Má pravdu. Jedni naši příbuzní měli hospodu. Když v roce 1939 přijeli Němci, před putykou zastavilo auto s pár vojáky wehrmachtu, ti vešli dovnitř, slušně pozdravili, objednali si jídlo a pivo, najedli se, zaplatili a odjeli.

Když v roce 45 přitáhla RA, tak "osvoboditelé" ukradli, co mohli, opili se tím, co jim tam zbylo a dcera a sestřenice majitele se musely schovávat tři dny ve sklepě, než přišel nějaký vzdělanější důstojník a nastolil nějaký pořádek. Moje matka mi vyprávěla o příjezdu RA do Prahy v roce 1945. Bylo jí 18 a nerada o tom mluvila, co se tenkrát stalo. Takže asi tak. Vyprávěla, že koncem léta 45 jely se školou na brigádu do Západních Čech, kde byla v té době US Army. Pravila, že to se skutečně nedalo srovnat, co se týkalo přístupu amerických vojáků k místnímu obyvatelstvu a konečně i tomu německému.

Jistě, v roce 1939 nás Němci bez boje okupovali.

Je pak velmi snadné si hrát na kavalíry.

Ale kolik set tisíc lidí pak zavraždili, to už pro jistotu neuvádíte.