Srbsko a Bulharsko Turecko za 24 hodin v sedle (1.část)
JH
Pokusy jsou marný. Mám chuť zbavit se Koránu, ale…. Tak jsem to zase naskládal zpátky a odložil na lepší časy. Dal se do psaní, zkusil spojení se světem. Jde to, jen nevím na kolik to přijde, rozpočet je trochu našponovaný.
Naštěstí můj dlouholetý kamarád David Mencl na mě vsadil a dal mi „autorský honorář“ za knihu pro jeho zákazníky předem. Tímto Davide díky, fakt jsi mi pomohl - nejen tím, že jsi vlastně dal peníze, ale tím, že jsi mi potvrdil, že známých máme hodně, přátel málo, ti se snadno poznají :o)
To dneska večer nejdůležitější je skrýt poměrně velkou hotovost, kterou celou cestu s sebou převážím. Vymysleli jsme to s dalším „starým kamarádem“ Jirkou Opoldou (přezdívka) pečlivě, tak nějak skoro německy. Taky to tak Jirko dopadlo, jako Němci v námořní bitvě, když byly jejich kanóny moc přesný. My taky. Schovka nejde otevřít, ještě že byla prázdná :o) Tak nasáčkovaný peníze zpátky do bagů.
Spím ani nevím jak, poslední dny jsem tomu moc nedal. Ráno, snídaně skoro jak do postele, jen o patro níž. Přisedá si ke mně kluk (asi 40), co jsme se viděli večer a povídáme si. Je policistou v Kosovu. Málem zapomínám kousat, když vypráví, jak to ve „světě“ chodí. Má to v hlavě fakt srovnaný. Líbí se mi.
Pak probereme i cestu, budoucnost světa za 20 let a rozloučíme se. Když odchází, jako by to tušil, říká: „Kdyby, tak mě radši nikde nejmenuj.“ Nebudu, jasně. Odchází. Já si zapálím ještě jeden a ještě jeden doutník. Přemýšlím o tom, co jsem slyšel, co v nás někde dřímá a když to někdo spustí, čeho jsme schopní. Jsme zvířata, ne boží stvoření.
Dokouřeno, oblečená pláštěnka a dál a dál polykat kilometry. Je jich přede mnou ještě dost a dost. První, v čem jsem selhal, jsou statistiky o tankování, kilometrech, naštěstí to hlídají ty věci kolem mě, tak to snad nějak zrekonstruuju, kdyby to někoho zajímalo.
Po cestě si vybírám pumpu, kde si dám svůj doutník a kafe. Vybíral a přebral. Kafe nemaj a maj moc otázek. Třeba kolik ta motorka stojí, kolik nás jede, kde budu přejíždět hranice. Je jich víc, moc se mi nelíbí. Začínám přestávat s upřímností, která může být považovaná za blbý chlubení. Třeba jako - jedu sám „hrdina – snaživec“, nebo jedu až do Číny, tři měsíce bez lidí…..
Když mi to dojde, dokouřím dřív, než „kluci dotelefonují“ a mizím tak, že jsem málem tu naloženou motorku postavil na zadní, to už nebyla blbá frajeřina, to už byla jen daň za blbost. Hlava generuje hrozný věci. Jak změnit trasu, jak zrychlit nebo zase zpomalit. Viděl jsem najednou ty obrazy z Kosova. Jak parta lidí na výletě přepadne rodinu, pobije, ženu znásilní, děti umučí…. Hrůza.
Naštěstí to přešlo, prší, fouká vítr, mám co dělat udržet se na silnici. Po 200 kilometrech stavím na kafe. Už si ani nezpívám proti spánku.
(fotografie z cesty prohlížejte na: http://picasaweb.google.cz/jaroslav.homolka/100DAYSOFRIDINGMADNOTBAD?authkey=Gv1sRgCL_Y9Kre-4zZKg&feat=directlink# )
Jaroslav Homolka
Turkmenistán - divoká noc podle Borata
Tak po všech těch problémech jsem tady. Celnice proběhla v pořádku, jen namátková kontrola zavazadel - už moje polní kuchyně je přesvědčila, že nejsem drogový dealer. Jo zase naši fotbalisti mi pomohli....
Jaroslav Homolka
Írán - 40, 41, 42, 43 dny kdy prší a na mě to padá….
Nesnáším návraty, v ničem... nerad se vracím na stejná místa, nerad něco vracím do původního stavu... nerad něco oživuju, co už pominulo....
Jaroslav Homolka
Mashad - pas není, musím do Teheránu
Mashad, zase jedno veliký město se strašnou spoustou aut a lidí... tentokrát se napíchnu na zdejší cestovatele v naději, že tak snáz najdu camp. Poznají se snadno podle obrovských balíků na střeše. Tihle jsou z Bandar-e Abbasu... ten už znám.
Jaroslav Homolka
Chagchag - podnikání po Íránsku
Tak konečně z města venku. Dva dny údržby, práce na PC a zase pryč, hory, normální lidi... nemám fakt rád ty velký města, neony, čínský zboží, brambůrky... A zase hajzlík v hotelu...
Jaroslav Homolka
Írán 7 - Kavir-e lut
Jestli jsem něco nazval peklem, tak tohle musela být ďáblova sluj. Jsem v Kermanu - už druhý den - a to je na mě moc. Mám v plánu zase vyrazit. Kam jinam než do pouště, když je tak blízko. Pár tipů a rad od majitele hotelu. „Dangerous way“ není myšleno jako nebezpeční lidé na cestě, ale sama cesta je nebezpečná....
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Gaza jako Vietnam? Demokratům při sjezdu hrozí opakování nepokojů z roku 1968
Studentské protesty proti americké podpoře Izraele rozvířily v USA debaty o tom, jak by mohlo...
Slabý Putin chce mou smrt. Pobočník Navalného po útocích kladivem promluvil
Leonid Volkov, který býval pravou rukou ruského opozičního politika Alexeje Navalného, řekl britské...
- Počet článků 22
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2954x