Život Václava Klause v souvislostech

S názory Václava Klause skoro vždy nesouhlasím a vadí mi, jakým způsobem je prosazuje a ovlivňuje jimi tak veřejné mínění společnosti. Ačkoliv vypadá jako model vzorného státníka - dbá na upravený vzhled, dobré vystupování a správnou etiketu a jeho mluva je slušná a líbivá, vnímám jeho chování a názory dlouhodobě jako nepřijatelné a nebezpečné. Značná část obyvatel České republiky Václava Klause uznává, obdivuje, či s ním sympatizuje a to i lidé z mého blízkého okolí. Snažím se s jejich názory (názory převzaté od Václava Klause) polemizovat, nebo je přímo vyvracet, avšak dělat to jednotlivě je vysilující, rozhodl jsem se tedy své výtky k osobě a působení Václava Klause sepsat.

Václav Klaus je polarizátor

Václav Klaus je velmi aktivní prezident a mnohdy také aktivistický, ačkoliv při prezidentské volbě v roce 2003 sliboval něco jiného[1]. Stavbě knihovny podle návrhu architekta Kaplického by údajně bránil vlastním tělem, podepisuje petice, schází se s kontroverzními lidmi, kteří s ním sdílí jeho osobní postoje a názory[2], ačkoliv je to v rozporu se strategií vlády a zahraniční politiky ČR. Tím vším polarizuje celou společnost a rozděluje ji tím na dva nesmiřitelné tábory, které jen ztěžka nacházejí společnou řeč. Nadarmo jsme z jeho úst slyšeli, že bude prezidentem nadstranickým a sjednocujícím. Nic z toho se však neděje. Lisabonská smlouva a Evropská unie jako celek, globální změny klimatu, národní knihovna, vliv Ústavního soudu, působení neziskových organizací, Šumavské lesy požírané kůrovcem - tyto i jiné další témata, ke kterým se Václav Klaus veřejně vyjadřuje, rozdělují společnost na lidi, kteří s Václavem Klausem obdivně souhlasí a ty, kteří s ním zásadně nesouhlasí. Zjednodušeně to znamená, že polovina čtenářů bude velmi nespokojena čtením tohoto článku.

Politici, když svádí boj o určité téma, víří vášněmi - hrozí katastrofickými scénáři, obviňují z korupce, zesměšňují oponenty. Čím více emocí, tím více se objektivní informace o daném tématu ztrácí někde na pozadí. Pro veřejnost je poté v takto zpolitizovaných událostech problémem se vůbec vyznat. Prezident, pozice chápaná jako nezaujatá a nadstranická, by se měl snažit do daného tématu vnést více objektivity a usměrnit politiky v případě, kdy to již "přehánějí". Bohužel, nejen že Václav Klaus tak nečinní, sám do diskuzí o daných tématech vnáší značný podíl svých subjektivních pohledů na věc. Sám dělá ze spoustu témat témata politická a to i ta, která s politikou nemají vůbec nic společného. Např. Václavem Klausem kritizovaná rozhodnutí Ústavního soudu. Tyto rozhodnutí vždy okomentovali právní experti, jako nedávno zesnulý profesor Vojtěch Cepl. Zhodnocení odborníka na ústavní právo, ať jakékoliv, bylo ale vždy přehlušeno emotivními výroky Václava Klause o aktivistickém soudu, bezprecedentních rozhodnutích či politickém jednání soudu. Nakonec se tak rozdělila společnost opět na dva nesmiřitelné tábory, kde jeden souhlasí s omezením pravomocí Ústavního soudu a druhý, který považuje napadání Ústavního soudu a zpochybňování nezávislosti soudní moci jako nedílné složky zdravě fungující demokracie Václavem Klausem jako nebezpečný trend.

Václav Klaus říká něco jiného něž dělá

Václavu Klausovi je přičítáno k dobru, že jeho názory jsou stálé a že se tudíž dají předvídat jeho reakce na určité postupy vlády, přijaté zákony atd. Není to však úplně pravda. Václav Klaus mnohokrát prokázal, že to, co říká, je v rozporu s tím, co činí. Vždy například kritizoval svého předchůdce Václava Havla, že udílí přespříliš milostí a vetuje zbytečně mnoho zákonů. Sám ale ve vetování zákonů Václava Havla již dávno předběhl [3] . Milostí udělil o řád méně než jeho předchůdce, nevyhnul se však při jejich udělování jistým kontroverzím [4]. Při druhé prezidentské volbě ujišťoval především lidovecké poslance, že s podepsáním Lisabonské smlouvy nebude otálet, pokud ji sněmovna schválí (schválena byla 18.2.2009, podepsána 3.11.2009). Před lidovci také při volbě apeloval na tradiční rodinné hodnoty, aby ho pak po volbě prezidenta nachytali bulvární fotografové v přítomnosti mladých letušek.

S osobou Václava Havla měl Václav Klaus vždy problém. Pravděpodobně těžce nesl (a stále nese) popularitu Václava Havla v zahraničí, kterou mu přineslo působení v disentu za dob totality. Václavu Klausovi vadilo, jaké zásluhy byly disentu přisuzovány při boji proti totalitnímu režimu a tak se snažil jejich vliv zlehčovat, až se nakonec dostává ke kritice používání samotného slova disent a tvrdí, že on sám by ho nikdy nepoužil[5]. Pár let na to se však sám prohlašuje za evropského disidenta[6], pravděpodobně aby vzbudil dojem osamoceného bojovníka za svobodu proti "totalitní" Evropské unii.

Postoj Václava Klause k environmentalismu je poměrně zřejmý. Tuto vědu a její propagátory prostě nemá rád. V tom je zcela konzistentní. Rozpor je ale v tom, co těmto pánům vyčítá. Vyčítá jim předkládání katastrofických scénářů, které se neopírají o ucelená fakta. V tom má jistě pravdu, něco takového je nepřípustné(nutné podotknout, že tak činí jen ti nejradikálnější environmentalistické proudy). Svou argumentaci však ihned shazuje tím, že sám předkládá scénáře, které nepodkládá vědeckými poznatky. Dle svého subjektivního názoru tak například předvídá kladné scénáře: že při zvýšení teplot budeme moci ve větší míře pěstovat více ovoce a zeleniny, díky čemuž bude méně úmrtí na rakovinu[7]; nebo že se lidé ze zatopených tichomořských ostrůvků mohou přestěhovat na Sibiř, která díky zvýšeným teplotám nabídne příznivější podmínky pro život a svou rozlohou je mnohonásobně větší než ohrožené ostrůvky[8] (polemika [9]).

Václav Klaus není odborník

Václav Klaus vystudoval ekonomii a v tomto oboru získal profesorský titul, což dokladuje nejvyšší možné vzdělání daného oboru (tento titul získal za dob svého premiérování v roce 1995). Žádný jiný obor ale Václav Klaus nestudoval, přesto se v mnoha z nich tváří jako odborník na slovo vzatý, především pak v právních oborech, klimatologii, environmentalistice a ekologii. Nutno zde ale říci, že krom oboru ekonomického, nemůže být Václav Klaus považován za odborníka. (A dalo by se polemizovat, zda-li i na poli ekonomie Václav Klaus se svým konceptem všemocné neviditelné ruky trhu a nulové regulace trhu nezaspal dobu.)

Přesto je Václav Klaus širší veřejností jako odborník na kdejaké téma vnímán. Za vším se skrývá Klausova mocná zbraň - rétorika, která všeználkovství povyšuje na odbornost. U veřejnosti boduje díky těmto faktorům: jeho vyjádření jsou vnímána jako srozumitelná a logická - tedy dávající smysl. Je nutno však ještě doplnit faktor, který člověk při poslechu Václava Klause vnímá spíše podvědomě - jednoduše to, co říká, zní pro lidi s okrajovým zájmem o daný problém, chytře a vzdělaně(a tedy i důvěryhodně). Vraťme se ale k oné logičnosti - opírat se o logiku může být velmi ošemetné. Logika by nás měla nutit klást otázky, ne však rovnou dávat odpovědi. I logika totiž vychází ze získaných informací, avšak pokud jsou tyto informace mylné či nepřesné, je logika pochopitelně zavádějící.

Právě díky zmíněným faktorům je u veřejnosti Václav Klaus uznávám přinejmenším jako velmi dobře informovaný člověk a to navzdory nedostatečnému odkazovaní svých názorů na konkrétní studie, výzkumy či výroky odborníků. Václav Klaus totiž, nejen že není odborníkem,  selhává ale také jako kritik. Jeho publikace "Modrá, nikoliv zelená planeta", zabývající se problematikou globálního oteplování obsahuje minimum odkazů na odborné studie, články či citace odborníků[10]. Vzhledem k tomu, že Václav Klaus je jedním z nejhlasitějších odpůrců teorie globálního oteplování, člověk by čekal pravý opak - tuny důkazů, faktů a odborných informací. Navíc jeho kniha by měla být vhodnou platformou pro oněch utlačovaných 5% vědců s opačným názorem, to se nicméně také neděje. Václav Klaus se však spíše než odbornou veřejnost snaží přesvědčit obyčejný lid - voliče, kteří, zjednodušeně řečeno, svým hlasem rozhodnout, kdo že to má vlastně pravdu. A o to jde Václavu Klausovi především. Místo toho, aby se snažil do veřejných diskuzí přivést odborníky, se je naopak snaží co nejvíce obejít.

Dobrým příkladem je Klausova agitace ohledně kácení kůrovcem napadených smrků na Šumavě. Nezáleží přitom, zda-li má pravdu či nikoliv. K dispozici je mnoho odborníků, z nichž někteří studují výhradně Šumavský ekosystém několik let a jejich názory byly publikovány a jsou dostupné na internetu. Do Správy národního parku Šumava se ostře pustil hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola a hned začal plašit tím, že vyhlásí kvůli kůrovci stav nebezpečí (tento stav by pak umožnil vložit se do rozhodování o správě parku). Václav Klaus jej vzápětí podpořil a demonstrativně podepsal petici pro kácení smrků. To, že regionální politik žene věc do extrému a obchází názory odborníků (pokud nepočítáme "odbornou" komisi složenou z úředníků Jihočeského a Plzeňského kraje), se dá pochopit. Ten totiž vidí v prostorách národního parku možné investice, avšak proč tak činí prezident, od kterého by se předpokládalo spíše zklidnění rozjitřené atmosféry a snaha přivést do diskuze odborníky, mi není jasné. I Václav Klaus se tak se svými výroky a akcemi zasadil o to, že informace odborníků pod nánosem siláckých výroků politiků, zanikly.

Václav Klaus ignoruje rozhodnutí soudů

Jednou ze tří složek státní moci je moc soudní. Ta by měla být v ideálním případě zcela nezávislá na moci zákonodárné a výkonné. Václav Klaus si to, soudě dle jeho výroků na adresu soudů, představuje asi trochu jinak. Několik soudních sporů, které prohrál, ho přiměly k myšlenkám o soudcokracii a přílišné moci soudů. Má pravdu, máme se obávat soudní totality? A nebo jen nemůže jeho ješitnost unést ony prohry?

Ve sporu se soudním čekatelem Petrem Langerem je věc zcela jasná[11]. V roce 2005 odmítl Václav Klaus jmenovat několik soudních čekatelů pro jejich příliš nízký věk (v termínu jmenování by ještě čekatelům nebylo 30 let, norma pro jmenování soudců doporučuje věk 25 let). Většina čekatelů své nejmenování zkousla a počkala si na věk, který již Václavu Klausovi nevadil. Petr Langer se však rozhodl podat na Václava Klause žalobu, kterou následně Městský soud v Praze v červnu roku 2007 uznal a uložil Klausovi, aby do 17. ledna roku 2008 čekatele jmenoval. Ten to odmítl s tím, že si nenechá od soudu nic nařizovat a Petr Langer dodnes jmenován nebyl. Když si naštvete Václava Klause, ani vyhraný soudní spor vám nepomůže.

I tanečky kolem podpisu Lisabonské smlouvy naznačily, že Václav Klaus se obklopil prvotřídními advokáty, jejichž úkolem je hledat skuliny v zákonech a pátrat po možnostech, kdy se dají pravomoci prezidenta rozšířit. Ti takto "zanalyzovali" i samotnou Ústavu a podle motta "co není zakázáno, je povoleno" využili nejasností ohledně funkce prezidenta při podpisu mezinárodních smluv k známým obstrukcím kolem Lisabonské smlouvy. Problém ale je, že zákony prakticky nelze převést na formální logiku a vytvořit tak zákon jasně vyložitelný za jakékoliv situace[12]. Poradce prezidenta Ladislav Jakl o Lisabonské smlouvě expresivním výrazem posměšně řekl, že je "tlustá jako prase"[13]. Otázka je, jak tlustá by byla Ústava České republiky, kdyby měla ošetřit každé místo, které by si mohl Václav Klaus vyložit po svém.

Václav Klaus je falešný vlastenec

Václav Klaus neopomene jedinou vhodnou příležitost, kdy o sobě může prohlašovat, že je hrdým vlastencem a jako takového ho vnímá spousta lidí. Já osobně za tím vším vlastenectvím ale vidím jednu velkou faleš. Důležitá je v tomto případě definice pojmu vlastenectví. Kdo je to dnes vlastenec? Někdo, kdo se zbraní v ruce brání vlast? V dnešním světě, kde za hranicemi nečíhá nepřítel, ale spojenec a hranice jsou už jen na papíře, pravděpodobně ne. Tak tedy ten, kdo pod hrozbou trestu vymaňuje rodný jazyk ze spárů jazyka utlačovatelů? Možná se tak někdo cítí, avšak v době, kdy dobrovolně přijímáme nová slova a slovní spojení, které přicházejí ruku v ruce s novými technologiemi, je to značně zbytečné. Tak je to ten, který se snaží udržet ve společnosti české tradice a tradiční křesťanskou víru? Takový člověk je spíše k politování. Musí totiž zabraňovat trendům, že lidé raději než do kostela chodí do shopping parků nebo že vítají nepůvodní svátky jako Helloween či Svatý Valentýn(hanba jim!).  Ale o co více duchovně naplněné jsou například takové Velikonoce, kde je cílem oslav mužské populace pořádně se zpít, či Vánoce plné konzumu a "pohody" u televize. Není snad tato snaha o udržení takových českých tradic rovnající se snaze prorazit hlavou zeď?

Každopádně Václav Klaus používá slovo vlastenectví ve spojení s potřebou něco bránit. Je ale těžké přijít na to, co vlastně by měl takový vlastenec bránit a ani Václav Klaus nám v tomto pomocnou ruku s konkrétními návrhy nepodává. Slovo vlastenec potřebuje novou definici. Dříve však než zasednou uznávané kapacity a shodnou se na novém smyslu slova vlastenectví budu toto slovo chápat po svém.

Já si v dnešní době pod pojmem "vlastenec" představuji člověka, který se snaží, aby se v té naší malé krásné zemi spokojeně žilo. Pravda, naší zemí nezmítají války a nepokoje, ba ani z přírodních katastrof tu nemusíme mít takovou hrůzu, přesto je tu spousta problémů k řešení. Těžkopádné úřady, krachující zdravotnictví, neefektivní školství, nerespektovaná policie, nedůvěryhodná justice a to vše podtrženo nepříznivým celospolečenským klimatem, které se vyznačuje pasivitou, nedůvěrou a nízkým sebevědomím. Běžný člověk denně využívá uvedených systémů a jejich časté nefungování mu otravuje život. Proto je pro mne vlastencem ten, kdo se, bez nároku na slávu a moc, vrhne na řešení problému, který již dlouhou dobu ztěžuje žití v této zemi. Takovým člověkem může být inovativní umělec, který se pokouší rozdmýchat zatuchlou kulturní scénu, mecenáš, který se ve svém milovaném kraji zasadí o vznik vzdělávacího centra, nebo i učitel, který se nad rámec povinné školní výuky snaží předat svým žákům cenné znalosti a v mimoškolních aktivitách jim nabídne učit se důležitým životním zkušenostem.

Rozhodně pro mně ale není vlastencem člověk, který strávil ve významných, politicko-odpovědných funkcích 12 let a za tu dobu se nezasadil o žádnou podstatnou reformu jakékoliv státní sféry, aby pak po přechodu do politicko-neodpovědné funkce rozděloval rozumy na všechny strany o tom, jak je potřeba bránit svobodu a národní identitu před všemožnými ismy. Opět ale nedodává, co konkrétně máme bránit. V tom, proti čemu se máme bránit, ale konkrétní je. NGOismus, havlismus, soudcokracie či environmentalismus (podle Václava Klause stejně nebezpečný jako komunismus, který má na svědomí milióny obětí). Všechny tyto "hrozby" byly především hrozbami pro Václava Klause samotného, se kterými měl potřebu se nějak veřejně vypořádat.  Především pak neziskové nevládní organizace(NGO) a nezávislé soudy jsou ve vyspělých zemích spíše než jako hrozby chápány jako výdobytky moderní a zdravé demokracie. Osobně nevidím nic, o co pozitivní se Václav Klaus v této zemi zasadil. Zaslouží si takový člověk, který se  brání všemu novému, co globalizovaný svět přináší, aby byl vnímán jako vlastenec?

Václav Klaus je demagog

Podle definice je demagogie působivé a klamné řečnické vystupování, využívané k získání vlivu, politické podpory a moci zejména v demokraciích. Místo věcného zdůvodňování působí hlavně na předsudky a emoce posluchačů, k čemuž slouží polopravdy, primitivní a překroucené argumenty, falešné sliby, vyvolávání strachu a podobně [14].

Václav Klaus má bezpochyby svůj osobitý styl vyjadřování, ke kterému patří i nezaměnitelné grimasy. Nehřmí za řečnickým pultíkem, nesnižuje se k vulgárnostem, naopak lpí na dokonalé formě přednesu. O to jsou jeho prosby a varování pronášené s pozdviženým obočím naléhavější. Ve svých komentářích využívá především vyvolávání strachu - Evropská unie nám krade národní identitu, přijetím Lisabonské smlouvy hrozí prolomení Benešových dekretů, neziskové organizace jsou hrozbou demokracie atd. Souboj Václava Klause s jeho protivníky se pak nese hlavně v naznačování různých skutečností, které nejsou nijak podložené, jejichž vyřčení má však za následek očernění jeho oponentů v očích veřejnosti. Známé jsou například spory Václava Klause s Ústavním soudem, který několikrát rozhodl v jeho neprospěch, což Václav Klaus nesl evidentně těžce. Na adresu soudu se pak vyjadřoval velmi nelichotivě - aktivistický soud, jeho rozhodování označil za politické a právně nekvalitní[15], za rozhodováním soudců vidí něčí nátlak, soudce nepřímo označil za lenochy, kteří si svou práci nechtějí příliš komplikovat[16].

Úspěch demagogie Václava Klause spočívá v tom, že si hraje se slovy jako svoboda, svrchovanost či národní identita, pro které nám byly vštěpovány společností kladné dojmy a tak nějak cítíme, že bychom se měli snažit o jejich udržení, nevíme však přesně, co si pod těmito pojmy přesně vybavit. O národní identitě a vlastenectví jsem psal v předchozí kapitole. Vymezení toho, co si představit pod pojmem svoboda, je nelehkým úkolem i pro plénum filosofů natož pak pro běžného občana. Václav Klaus na to jde jednoduše. Vychází z momentálního status quo jako dojmu absolutní svobody a jakákoliv změna je podle něj nepřípustná. Je však zřejmé, že k jakési absolutní svobodě má dnešní společnost hodně daleko. Musíme pracovat a odvádět daně, dodržovat zákony, vyhlášky, pravidla, normy(byť jen společenské), rodiče musí pečovat o své děti, partneři musí tolerovat požadavky toho druhého. V těchto i jiných případech omezujeme svou svobodu, většinou tak ale děláme dobrovolně s tím, že za část své svobody něco získáme - peníze, pohodlí, lásku. Václav Klaus je konzervativec, jeho odmítání změn je pochopitelné. Neměl by do toho však plést svobodu, která je směnná (např. svoboda za komfort) a může se naopak velmi dynamicky vyvíjet podle osobních či celospolečenských požadavků. Ke ztrátě svobody dochází dnes a denně a to mnohdy naprosto dobrovolně. Strašení ztrátou svobody jako celku tedy není na místě - je jen trikem, jak vzbudit zájem posluchačů.

Ve stejném smyslu používá Václav Klaus i slovo svrchovanost. Ta je údajně ohrožena Evropskou unií a její zvyšující se integrací. To je v jistém ohledu pravda, je ale nutné vidět, co za to jako Česká republika získáváme. Vstupem do aliance NATO jsme přišli o kus své svrchovanosti, avšak získali jsme ochranu a záruky bezpečnosti. Stejně tak jsme část své svrchovanosti obětovali při vstupu do EU výměnou za mnohé výhody. Dnes tak již není možné mluvit o plně svrchovaném státě a hrozit se nad její možnou ztrátou.

Další z pojmů, které Václav Klaus při strašení rád využívá, je demokracie. Slovo, pod kterým si běžný občan již něco určitého vybaví(vláda lidu), nicméně demokracie může mít mnoho podob. I západní demokracie mají své mouchy, avšak žít například v dnešním "demokratickém" Rusku by chtěl asi málokdo. Tamní demokracii si politické elity vykládají po svém. Vše mají v plné režii, moc soudů je omezena zásahy "shora", opozice je mlácena na ulicích, většina médií jsou v žoldu politické moci. U nás politické elity tak daleko zatím ještě nedošly, ale že by se zasazovaly o vytvoření a plné naplnění modelu západní demokracie se také nedá říci. Pilíře zdravé demokratické společnosti jsou nezávislé soudy a velké zapojení společnosti v neziskových organizacích(potažmo vytvoření příznivého prostředí státem). Je paradoxem, že oba tyto pilíře Václav Klaus zpochybňuje a v případě neziskových organizací je přímo označuje za hrozbu demokracie. Je také s podivem, že se neustále vymezuje proti institucím, které nejsou voleny lidmi, nemají tedy od voličů mandát (nevládní organizace, evropští komisaři), sám však toto prohlašuje z pozice, kam nebyl dosazen přímo lidmi, ale poslanci a senátory na základě jejich volby.

Někdy zaznívají názory, že Václav Klaus nemá z pozice prezidenta vliv na řízení země a že jeho výtky a komentáře z hradu nejsou podstatné a není potřeba na ně brát ohled. O tom jaký má vliv ukazuje průzkum, který říkal, že 53% lidí je proti Lisabonské smlouvě ale přitom jen 25% ji rozumí [17]. Odkud bralo 75%  dotázaných své přesvědčení? V případě referenda o Lisabonské smlouvě by ji asi málokdo četl a rozebíral a spíše by se spoléhal na to, co k tomu řeknou zastánci a odpůrci. V takovém případě by zaúřadoval Václav Klaus se svými hrozivými komentáři o ztrátě svobody a svrchovanosti a hrozbě prolomení Benešových dekretů. Jeho vliv by byl v takovém případě víc než jen symbolický.

Václav Klaus není hrdina

Václav Klaus se stylizuje do role ochránce a spasitele, který statečně odráží útoky nepřítele a s hlavou vztyčenou bojuje proti všem dnešním hrozbám svobody. Tuto roli Václavu Klausovi uvěřilo mnoho lidí, přitom je však jeho hrdinství srovnatelné s odvahou neškodného pudlíka zběsile štěkajícího na kolemjdoucí nepřátele zpoza plotu. Myslíte, že teď zacházím příliš daleko? Vezměme si účinkování Václava Klause v politicko-odpovědných funkcích. Spojil svou pozici s nějakou potřebnou reformou? Zasazoval se o správnou věc, i kdyby mu hrozilo naprosté zatracení? Zvyšující se integrace EU se dala předvídat již v 90tých letech. Proč nebyl Václav Klaus tak kritický jako dnes již tehdy, když ČR škemrala o vstup do ní? Věděl totiž, že vysněné přiblížení se moderní Evropě by mu u voličů mohlo zlomit vaz.

Vraťme se ale ještě dále do minulosti. Václav Klaus strávil aktivně 30 let v totalitě komunistického režimu. Měl 30 let k tomu, aby se realizoval jako onen nekompromisní ochránce svobody, na kterého si hraje dnes. Místo toho prožil 30 spokojených let v režimu, který se neštítil žádného druhu omezení lidské svobody. Nemíním vinit Václava Klause, že nebojoval proti totalitě, přesto mi to jaksi neštymuje s jeho dnešním postojem, kdy s výrazně zdviženým ukazováčkem upozorňuje na všemožné hrozby demokracie a svobody - od Evropské unie, přes Ústavní soud až po nevládní organizace všeho druhu, ty ekologické především. To vše pronáší z politicko-neodpovědné pozice, ze které je ho navíc prakticky nemožné odvolat. Bez špetky ohrožení a tlaku na jeho osobu pronáší dojemné proslovy o potřebě bojovat za cenu vlastního pohodlí za naši svobodu a zem (zároveň však zlehčuje pozici bývalých i nynějších disidentů, kteří značný kus pohodlí za boj pro svobodu obětovali[18]).

Mnohým lidem připadal Václav Klaus při schvalování Lisabonské smlouvy jako hrdina, který sám samotinký stojí proti celé Evropě. Za prvé - to, že byl sám, vypovídá spíše o něčem jiném než o hrdinství a za druhé - co EU Václavu Klausovi mohla udělat? Prezident republiky je prakticky neodvolatelný a ani na něj není možné vyvíjet politický tlak, poněvadž je tato funkce politicky-neodpovědná. Za dojednání mezinárodních smluv ručí vláda a premiér a schvaluje je poslanecká sněmovna. Na ně může tlačit EU shora, že porušují smluvené dohody, či voliči zdola, že nesouhlasí s danými smlouvami a dohodami. Mezi tyto subjekty se vklíní člověk, který měl v daném procesu sehrát pouze roli jakéhosi notáře, místo toho však z bezpečného úkrytu na hradě tlačí celou EU ke zdi a hazarduje tak tím s pověstí České republiky. Z pohodlí a bezpečí své funkce si Václav Klaus hraje na spasitele a hrdinu, z místa, kam na něj nikdo nemůže rozdává rozumy a uděluje výtky. Stále mu tuto jeho roli věříte?

Václav Klaus je úspěšný řečník

Nakonec jsem si nechal pro Václava Klause alespoň jeden kompliment. I když... zdráhám se použít adjektiva jako "skvělý", "brilantní" či "náramný", poněvadž při srovnání s projevy státníků v západních zemích a USA především, je jeho projev unylý, roztahaný a bez špetky entuziasmu. Přesto v české kotlině jeho proslovy sedí jako onen hrnec na pr... Pravděpodobně jde o pozůstatek z dob totality, kterého jsme se nezbavili ani 20 let po pádu železné opony. Jakýsi nevědomý obdiv k sebestředným, více či méně arogantním mocnářům, kteří mají tendenci vyjadřovat se ke všemu a vše (alespoň z povzdálí) řídit. Václav Klaus se svým tatíčkovským káráním vzbuzuje v lidech pocit, že je právě on tím jediným ochráncem, který nás může spasit v téhle zmatené a nejasné době a jako takovému odevzdávají jeho posluchači veškerou svoji důvěru.

Místo toho, aby Václav Klaus reprezentoval sebevědomý národ, který se pere o svou šanci v komplikovaném globalizovaném světě, je symbolem strachu a nejistoty českých občanů. A to je rozhodně škoda, věřím totiž, že takový postoj z dlouhodobého hlediska neobstojí.

--------------------------

Po zvážení jsem diskuzi ponechal přístupnou, ačkoliv jsem si vědom, že se jedná o palčivé téma a příznivci Václava Klause na mě nenechají nit suchou. Mnozí z nich pravděpodobně nedočtou až sem, takže v diskuzi si budeme moct přečíst příspěvky typu:

"Vůbec tomu nerozumíš" nebo podobné "vůbec jsi vyjádření Václava Klause nepochopil". (na vágní, urážlivé komentáře nebudu reagovat).

"a co jsi dokázal ty, že kritizuješ" (rovnou říkám: dokázal jsem být nesebestředným, nearogantním a tolerantním člověkem, můj žebříček hodnot ale asi nebude sdílet každý)

"jak si můžeš dovolit se takhle vyjadřovat o našem panu prezidentovi?" (na to říkám, že i Gottwald byl naším prezidentem, tato funkce není apriori obdivuhodná... tím ovšem nepřirovnávám Klause ke Gottwaldovi)

"miluji tenhle brek socek. starej se raděj o svého guru Paroubka" (článek není o Paroubkovi, nejsem jeho příznivcem)

To jen tak pro představu. Přesto budu za věcnou kritiku rád.

Zdroje (pro návrat na místo, kde jste četli použijte tlačítko Zpět):
01 http://www.klaus.cz/clanky/1006
02 http://www.ct24.cz/svet/35498-disidenti-evropske-unie-klaus-a-ganley-spolu-povecereli/
03 http://zpravy.idnes.cz/klaus-setril-rady-i-milostmi-ne-vsak-vetem-fi8-/domaci.asp?c=A070322_083150_domaci_adb
04 http://zpravy.idnes.cz/klaus-podnikatel-kratochvil-neznam-d67-/domaci.asp?c=A080424_110009_domaci_hos
05 http://cs.wikiquote.org/wiki/V%C3%A1clav_Klaus#O_sob.C4.9B
06 http://www.novinky.cz/domaci/153986-video-jsem-disidentem-eu-rekl-klaus-v-irsku.html
07 Václav Klaus - Modrá, nikoliv zelená planeta, kapitola 5, strana 90: "Zvýšení nákladů na pěstování ovoce a zeleniny (bez pesticidů) zvýší jejich ceny a sníží jejich spotřebu minimálně o 10-15 % s odhadem, že to zvýší počet úmrtí na rakovinu o 26 000 ročně."
08 Václav Klaus - Modrá, nikoliv zelená planeta, kapitola 6, strana 119: "Zvýšení hladiny moří může být hrozivé pro obyvatele onoho tichomořského ostrůvku, o nemž tak přesvědčivě píše M. Crichton ve své "fiction" (dodávám, že nikoli "science fiction"), ale zvýšení teploty může vést k tomu, že bude obyvatelná obrovská část Sibiře, která je rozlohou mnoho tisíckrát vetší."
09 co se stane, až rozmrzne permafrost na Sibiři http://www.csiro.au/news/PermafrostCarbon.html
10 http://www.stuz.cz/view.php?cisloclanku=2007090010
11 http://www.rozhlas.cz/komentare/portal/_zprava/417953
12 http://neviditelnypes.lidovky.cz/rozhovor-zamrzli-jsme-v-lednicce-dqf-/p_spolecnost.asp?c=A091025_130025_p_spolecnost_wag
13 http://www.ct24.cz/vysilani/2008/11/25/208411000371125-22:30-udalosti-komentare/?index[]=67817
14 http://cs.wikipedia.org/wiki/Demagogie
15 http://www.klaus.cz/clanky/560
16 http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Klaus#Smlouvy_s_EU_a_EU, http://209.85.129.132/search?q=cache:_w61E6mzmCwJ:www-hep2.fzu.cz/~chyla/politika/ztrata.doc+klaus+kritika+soud+%C3%BAstava&cd=5&hl=cs&ct=clnk&gl=cz
17 http://www.novinky.cz/domaci/144803-vic-nez-polovina-cechu-nechce-lisabonskou-smlouvu-malokdo-ji-rozumi.html
18 http://cs.wikiquote.org/wiki/V%C3%A1clav_Klaus#V.C3.BDroky_p.C5.99isuzovan.C3.A9_.28nebo_zdroj_neuveden.29

Pozn. Některé zdroje jsou orientační - více informací o daném tématu lze jednoduše vygooglovat.