Vianden: “Žijeme si tu jako králové”

řekl nám před pár lety v lucemburském Vianden nad pivem jeden starousedlík. “Aby ne. Je tu krásně, benzín tu máte za euro, pivo dobrý, cigarety levný a platy máte taky královský,” přikyvovali jsme mu souhlasně. ”Ale to ne, tak to nemyslím,” pokračoval on tou jejich zvláštně znějící lucemburštinou, “Máme prostě doma věci z hradu. Střechy, okna, dveře, postele, někdo má i talíře a příbory. Půlka vesnice je vybavená tím, co měl dřív na hradě král.”  

Že se v okolí hradů na stavbu používal materiál z jejich zbořenišť, není žádnou novinkou. Nad námi se ale na skále tyčí skvostný, nedotčený hrad.  “Ty si z nás utahuješ, viď?”  Neutahoval. Hrad Vianden byl ve skutečnosti úplně zničen. Ne však válkami nebo požárem, ale hamižností svých majitelů.

Nejhorší to pro hrad bylo v letech 1820 až 1831. Tehdejšímu majiteli hradu, nizozemskému králi Vilému I. Oranžskému byl nějaký, byť sebevětší hrad v provinčním Lucembursku úplně lhostejný. Potřeboval peníze na splácení nizozemského dluhu a tak hrad Vianden prostě vydražil.  

Příležitosti se tehdy chopil místní měšťan a starosta Wenceslas Coster, který hrad za 3200 florinů koupil. Nikdy však neměl v úmyslu v něm bydlet. Chtěl jen vydělat, co se dá a tak ho kousek po kousku rozprodal. Nejdřív šel pryč všechen nábytek, pak i dveře a okna. Strhl polovinu střechy z paláce a dřevo také prodal. Když už nebylo co zpeněžit, začal rozebírat zdi a prodávat je na stavební kámen. Investice se mu vyplatila. Místní si přestavěli a vybavili domy a on vydělal 12.000 florinů.

Když byl o jedenáct let později král Vilém na základě mezinárodních dohod donucen hrad koupit zpět (za 1100 florinů), byl už v troskách. Král provedl jen nejnutnější opravy a hrad začal zarůstat plevelem. Svoje udělaly i vítr a mráz. Kdysi jedno z největších feudálních sídel Evropy a rodiště českého krále Jana Lucemburského se stalo obydlím duchů a místem, kam si místní kluci chodili i přes zákaz po nocích zkoušet svou odvahu.

Na opravu Vianden neměl peníze ani další vlastník a to lucemburská velkovévodská rodina.V roce 1977 se proto rozhodla hrad prodat za symbolickou cenu státu. Základní rekonstrukce trvala devět let. Hrad dnes stojí v celé své původní kráse jako z období 13. až 15. století. Spravujeho ho neziskové sdružení Přátel hradu Vianden a další opravy financuje jen ze vstupného a pronájmu sálů. Hrad je po hlavním městě druhým nejnavštěvovanějším místem Lucemburska a přivítá ročně kolem 170.000 návštěvníků.

Jedním z nejzajímavějším míst hradu je hradní kaple. Je originálně barevně a prostorově řešená. Původně byla jednopatrová, ale později k ní příbyla další dvě patra. Prostřední patro s malovanými sloupy a nad ním ještě speciální lóže. Byla to vlastně kaple se třemi třídami. Nahoru chodili ti nejbohatší, méně movití do prvního patra a chudí dolů do románského přízemí. Ti mohli jen poslouchat, co se nahoře odehrává. Kněze však neviděli.

Ve Vianden stojí za to projít si rytířské sály, kuchyň s otevřeným ohništěm a se 44 metrů hlubokou studnou vyrubanou v břidlicové skále, hraběcí ložnici a další komnaty. Veškeré zařízení, které tu stojí, už ale samozřejmě není původní.

Velkou návštěvnost hradu předpověděl už v roce 1871 francouzský spisovatel Victor Hugo, který ve Vianden rád pobýval. Ze svého domu dole u řeky Ourth, kde je dnes jeho muzeum, měl Victor Hugo pěkný výhled na hrad.

Vianden, hradní znovuzrozenec z trosek povstalý. Tento lucemburský Fénix opravdu stojí za návštěvu, i opakovanou. Stejně tak i zbytek Lucemburska. Díky krásným zeleným údolím, klikatým řekám, malebným městečkům, romantickým zákoutím a výhledům a majestátním hradům se zde Čech může cítit jako doma.

Praktické informace:

Vzdálenost od Prahy – 736 km

Hrad je veřejnosti přístupný celý rok. 

Vstupné do hradu – Dospělí 6 euro, Děti 2 eura

Informační webová stránka v angličtině:  http://www.castle-vianden.lu/english/index.html