Tropický burčák, který pije půlka světa. Tedy ta chudší půlka. Přesto se v průvodcích často píše, že ho nemáte pít. Jak to tedy je? Pít čí nepít?
Vyrobit palmové víno je vlastně geniálně jednoduché. Pokud tedy máte na dvorku palmu toho správného druhu a umíte na ní vylézt. Nahoře pak stačí jen naříznout květ či mladý výhonek, v nejhorším i dřevo. Hlavně, aby z toho tekla šťáva. Na řez nasadíte PET láhev či PET kanystr, kterých se v téhle půlce světa (vlastně i v té druhé) válí dost. Takže, někde najdete petovku, provedete řez (asi stejným nožem, kterým jste si ráno čistili rybu k snídani), nasadíte a necháte kapat. Šťáva v láhvi během několika hodin zfermentuje.
Co na té palmě těch několik hodin děláte? Buď tam máte v dalších petovkách už nakapáno od včerejška a to je dobrý. Můžete rovnou pít. Neradi pijete sami? Vemte si nahoru pár kamarádů a popijte na palmě společně. Došla vám tam nahoře zásoba? Ještě to nechutná tak, jak by mělo? Žádný problém. Přesuňte se jinam. K tomu účelu už máte nahoře předem připravené bambusové tyče či natažené provazy. Chytré! Přelezete na nejbližší jinou palmu, kde opět prozkoumáte, co se vám v těch petovkách za noc vylíhlo.
Vylíhlo je asi to správné slovo, protože kromě šťávy vám do toho nalezou, napadají a nalétaji i všemožné potvůrky. Společně si tam fermentují a kvasí, pěkně do mléčna a do sladka, asi tak na 3% alkoholu. Ne však déle než 24 hodin, to to potom začne kysnout. Stejně jako burčák to špatně cestuje. Buď to musíte vypít rychle a nebo slézt z palmy dolů a vypálit z toho arak, silnou průhlednou pálenku. Nebo se vydat hledat nějakého turistu, který by to od vás koupil.
A co tedy, můžeme to my, evropští nedomorodci, pít? Proč ne. Africké národy považují palmové víno za medicínu. Je prý dobré pro těhotné ženy a zlepšuje zrak. Hmm.. Upevňuje mentální zdraví a utužuje společenské vztahy. Jó, to už asi jo, je v tom přeci alkohol. Takže když ho nebudete pít s vírou, že vám vyléčí vaše tří dioptrie, ale budete chtít utužovat společenské vztahy řekněmež třeba s domorodci na Bali, dejte si ho s nimi. Zde bych ráda zdůraznila: Dejte si ho s nimi. Pokud vás na něj místní pozvou a pijí ho také, není se ho třeba bát. Nekupujte ho ale narychlo od někoho na ulici nebo anonymně třeba na křižovatce, když vám ho budou nabízet přes okénko auta. Proč? Může být pro nás Evropany nebezpečné? Může! Vyrábí se, zraje a konzumuje v zemích, kde může být potenciálně nebezpečná i voda z kohoutku. Což pak palmové víno, získané výše popsaným způsobem! Pít zakalenou břečku, kterou vám nalejí ze zapatlaného kanystru do ještě zapatlanějšího kelímku a plavou v ní kromě much a vos i kousky bůhví čeho, to chce odvahu!
A jak to tedy chutná? Dobře! Překvapivě čerstvé, trochu po dřevu, lehce perlivé, nasládlé s mírně nakyslou příchutí. Když si z toho vyndáte ty vosy a kusy větviček, dá se to pít klidně celý den i večer. A efekt? Místní říkají: “Je to naše svatá voda. Není jako pivo nebo kořalka, po kterých je těžko. Po palmovém víně jsme šťastní.“ Jsou. A vy můžete být také. Možná ne přímo z palmového vína, ale exotická destinace, pláž a sluníčko, pocit nekončící dovolené, žádný stres a super lidé kolem vás můžou jedním z receptů na štěstí být.
A malá poznámka nakonec. Palmové víno se získává a konzumuje hlavně v zemích centrální Afriky, je rozšířené v Asii, Mexiku, Latinské a Jižní Americe. V některých zemích se i komerčně zpracovává a může přispívat k ekonomickému rozvoji chudších oblastí. Já ho pila pouze na Bali, a tak nejsem žádný specialista. Zajímá mě ale vaše zkušenost. Troufli jste si ho pít? Kde? Jak vám chutnalo? A jak vám po něm bylo?
A úplně nakonec. Po několika litrech palmového vína a historce o tom, jak se vyrábí, nás tam na pláži na Bali pobavila myšlenka, že kdyby se dal u nás v Čechách takhle nařezávat třeba vršek meruněk, trávilo by na stromech čas asi i hodně Čechů. Lidé jsou vlastně všude stejní!
Náš dodavatel palmového vína. Měl kanystr i petovky.
Do večera to pěkně napění.
A takhle začíná výroba. I legrace. Prohlédněte si stáčení, ochutnávku i výměnu lokálu :)
