Není pole jako pole

Ačkoliv pocházím z kraje nazývaného zahradou Čech a navíc téměř z vesnice (místní prominou), musím přiznat, ze polní práce mi nikdy moc nevoněly. Chmelovou brigádu jsem vyloženě protrpěla a to i přesto, že mě na ní balil školní playboy s vizáží tehdy ještě žádaného Arnolda Schwarzeneggera. Na okurkové brigádě mě nebalil nikdo a byl to opruz ještě větší, stejně jako každoroční pomoc místním zemědělcům, kterým z valníků vypadalo víc cukrovky než zdrávo a my, nadějní socialističtí středoškoláci jsme to s ohnutými hřbety měli spasit. 

Doma jsme měli velkou zahradu. Byla krásná a zelená. A neudržovaná. Nikdo na ní totiž nikdy nic nedělal. Moje babička s dědou, který rodině vládl pevnou rukou, měli k zemědělství rozumný vztah. Oba pocházeli z vesnických statků a tak si na poli zamlada užili až až. I když se všude kolem nás pěstovalo všechno možné a sousedi se předháněli, kdo sklidí více pytlů brambor či nasbírá více beden okurek, děda k naprosté spokojenosti mé babičky rozhodl, že on se bude věnovat jen tomu, co dělá rád a to samé vyžadoval od ní. Tudíž dědeček spravoval auta a babička byla dáma. A v neděli jsme nejezdili na pole traktorem, ale žigulíkem na výlety.

Výletování mi zůstalo, neb jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš. Navíc mě nakonec sbalil holanďan a tak jsem jakýmkoliv velkým zemědělským pracem unikla, neb Holandsko je zemička maličká a obstarání zahrádky velikosti kapesníku zvládne i agrární antitalent. Paradoxně se ale nabytím vlastní zahrádky změnil i můj postoj k práci na ní. Začalo mě to bavit. Začaly mě bavit kytičky. A světe div se, začala mi vonět pole. Ta květinová tedy. To se ani jinak nedá. 

Každý rok na jaře vyrážím na výlet někam na pobřeží mezi Amsterdamem a Den Haagem. V dubnu a květnu je opravdu jedno, kam se tam vypravíte. Ocitnete se v květinovém moři. Kvete a voní to úplně všude. Květinová pole vás opravdu dostanou. Tak se nechte unášet..... 

Pokud vás kytičky ještě neunavily, můžete pokračovat v návštěvě zde:

http://zwemmertauerova.blog.idnes.cz/c/401848/keukenhof-dobrodruzna-cesta-tulipanu.html