Jak rozdat milión

aneb návod pro ty, kdo si v lednu chtějí udělat radost zdarma a utrhnout si alespoň kousek z celého miliónu.

Tak nevím, nevím, jestli je dnes jen tak obyčejná sobota. Asi není. Ačkoli po Evropě (a i jinde) se nám honí ženský v růžových čepicích a ve velkém protestují proti Velkému blondýnovi s černýma botama, ve zdejší maličké zemičce krále Miroslava (pardón, Willema Alexandra), se zrovna dneska představili s jednou z jejich tradičních kulišáren. Tedy tradiční - když si v roce 2012 rozhodli, že třetí lednová sobota bude nizozemským Národním dnem tulipánů, tak prostě nemohli předpokládat, že se trefí zrovna do Trumpa. Oni tady tento den s velkou slávou prostě otevírají jejich tulipánovu sezónu.

Co na tom, že ve zbytku Evropy sněží a mrznou tam i sněhuláci. Holanďani si prostě v půlce ledna postaví na hlavním amsterdamském náměstí Dam tulipánovu zahradu. Taková jejich variace na pohádkových Dvanáct měsíčků. Po holandsku a moderně. Ne dvanáct chlapů, ale početný, genderově a etnicky vyvážený tým, oblečený do klasických oranžových bund, hned ránu v osm naběhne a postaví plot zahrádky. Na náměstí najedou kamióny plné bedýnek vzrostlých a správné nakvetlých tulipánů i s cibulkou. Přivezou jich 200.000. Ty pohotový tým bleskově narovná do předem domluvených vzorů. Vloni měl vzor cosi dočinění s EU, letos se rozhodli neutrálněji. Takže jenom barevné čtverce. Radši. Nikoho to neprovokuje a navíc se to ze čtvercových bedýnek i dobře stavi.

Ta pravá legrace ale začíná v jednu hodinu. To už je na normálně přeplněném náměstí nashromážděno ještě více místních i zahraničních Marušek (obou pohlaví). Ty zkušené již zaujaly místo v dlouhé, několikrát zakroucené frontě. Ty nezkušené na to s trochou zaklení teprve příjdou. Ve 12.50 někdo důležitý promluví (bez toho by to nešlo), vesele zahraje žešťový orchestr, otevře se poměrně malá a úzká vstupní brána do lednové zahrádky, fronta se pohne a první šťastlivci začínají sbírat jahody. Vlastně tulipány. Zadarmo. A bez omezení. Dostanou na to gratis i oranžovou igelitku s nápisem "Národní tulipánová zahrádka". To aby toho více pobrali.

Na tomto místě opustím svůj oblíbený sarkasmus a přiznám se, že i když nesnáším velké davy lidí, musím říci, že nálada při sbírání a rozdávání tulipánů byla úžasná. Nechtělo se mi stát v té dlouhé frontě (čekání okolo hodiny a půl) a tak jsem se jen opřela o provizorní plot. Nevím, jestli jsem působila jako žebrák či jinak (sympaticky), ale během chvilky se mi (a stejně tak i ostatním zevlounům kolem mě) sešla poměrně solidní kytice od lidí, kterým stání ve frontě zjevně nevadí a dostali se dovnitř. Ti vevnitř si disciplinovaně a slušně plnili tašky kytkama, kterých zdánlivě neubývalo, navzájem si je podávali a měnili si barvy, aby jim ladily kytice. A navíc obdarovávali ty za plotem.

"Chcete bilý a nebo fialový?“

"A co červený?“

"Nebo žlutý?“

"Odkud jste?“

"Já vám nerozumím!“

"To nevadí! Tady máte, prosím".

"Přeji vám hezký den.“

A úsměv. Spousta úsměvů.

Zní to opravdu jako naivní pohádka, když se lidé různých národnosti, věků, barev a jazyků navzájem a s úsměvem obdarovávají květinami? A nebo je to jen geniální obchodní tah? Přenesla jsem se na chvíli domů. Když si představíte, že v českém Lidlu prodávají 10 tulipánů za 50 korun, tak jen tak zhruba tu dnes přátelští, ale i obchodně zdatní Holanďani rozdali zadarmo rovný milión. Možná kvůli obchodu, možná jen pro radost a úsměvy lidí.

Ať je to tak či tak, já vám teď nevím, zdali pro porozumění mezi lidmi je lepší na něco si pořád stěžovat, někam protestně mašírovat a nebo raději rozdávat květiny? Jen tak pro radost, když je ta divná sobota.......

A všem přeji po divné sobotě úplně suprovou neděli :)