Zpráva z budoucnosti

Dnes v noci se mi zdál zvláštní sen. Asi jsem až příliš vystresován začátkem školního roku. Líbil by se vám svět vystřižený z mého snu?

A je to zase tady. Je 1. září 2019. Naše nejstarší v říjnu půjde poprvé na vysokou školu, ostatní jsou zatím na střední. Letos už poprvé neřešíme co si dáme k obědu. Živočišné tuky byly zakázány pro vysoký obsah cholesterolu, cukr zase pro podíl na obezitě a kažení zubů. Ryby pro udržení mořských ekosystémů (stejně v mořích už skoro žádné nejsou). Vitamín D si kupujeme v lékárně. Rodiče, kteří nekrmí děti v souladu s předpisy, o své děti přicházejí. Úředníci v Bruselu přece nejlépe vědí, co je pro nás dobré.

Mouka a pečivo jsou příliš drahé, protože skoro na všech polích se pěstují plodiny pro průmyslovou výrobu ethanolu. Farmáři říkají, že pokud nebudou pěstovat na průmyslový ethanol, zkrachují, protože nedosáhnou na dotace. A ostatní plodiny neprodají, protože trh je dotacemi deformovaný a proto, že by si museli kupovat povolenky na využití půdy nedoporučeným způsobem (takzvané "humusenky").

Naše auta jezdí na ethanol. Benzín a nafta nejsou zakázané, ale minimální objem příměsi ethanolu do benzínu je stanoven na 99,9%. Jezdit na elektřinu je strašně drahé. Elektřinu u nás vyrábí (a od ostatních výrobců přeprodává) jen ČEZ a energetická burza není otevřená a tak neurčuje skutečné ceny. Na ziscích ČEZu přece od roku 2009 stojí celý důchodový systém.

A tak si k obědu dáme jen průmyslově vyrobenou stravu bez chuti a bez zápachu. Doma si tajně pěstujeme aspoň salát a hrášek. Musíme však dávat pozor, aby nás některý soused neudal. Nedodržujeme totiž předpisy o manipulaci s potravinami a neposíláme pravidelné výkazy EuroStatu.

A přitom jsme se ještě před deseti roky mohli rozhodovat celkem samostatně. Když však Evropská komise nařízením postupně zakázala žárovky (1. září 2009 100W, po roce potom 80W, 60W atd.) a občané si to nechali líbit, začalo být jasné, že jsou ochotní vzdát se rozhodování a používání vlastní hlavy i v ostatních oblastech.

Probudil jsem se celý zpocený. Vzpomněl jsem si na Winstona Smithe z románu 1984 a řekl si, že v takovém světě nechci žít. A nechci, aby v takovém světě žily naše děti. Budu je učit samostatnému myšlení a prosazování vlastních názorů. Se svobodně myslícími lidmi totiž není lehké manipulovat.