Když ono je to složité, Zuzi. Často trvá nějakou dobu, než si dotyčná uvědomí, že podstupuje týrání a další roky, než jí dojde nepatřičnost tohoto chování. A další pak, než jí dojde, že je, přes svou ztýranost, obolenost, absenci sebedůvěry schopna vstát, jít, samostatně existovat a přitom se postarat o děti, kterým tím dlouhým snášením vytvořila pa-normu (rodinného života, životního partnera). A často tak činí navzdory okolí, které kroutí hlavou, že toto přeci není týrání a že ona je ta divná/hysterická/paranoidní, zatímco on je takový gentleman.....

Tyran si samozřejmě nepřipustí, že by byl tyranem, že by bylo na jho chování cokoliv nepatřičného, naopak, dokáže se často obratem ruky změnit, na chvilku prekabátit. Na nonšalantního baviče společnosti, na galantního muže, na ublíženou trosku....

A roky tak běží.... Vstala jsem 2x, nepotkat Pavla, už bych byla raději sama.

P.S. až dlouho poté jsem četla článek o paní, která změnila náhled naší jurisdikce na domácí násilí. Jenže aby tak učinila, musela si pořídit zbraň a svého tyrana zabít.. přestalo mu stačit týrat jen jí, začínal týrat i dcery... myslím, že dodnes "sedí" za úkladnou vraždu.

Dášo, jsem ráda, že jsi potkala Pavla

Ženy by neměly mlčet, nám mužským se to ale lehce říká

Kde se bere tahle zvířecí primitivnost mezi lidmi?

Paní autorko, na seminářích moudrých jsem slyšel, že v každém z nás je šelma. Důležité je, jaké potkáme v životě vychovatele, kteří nás naučí pudy, tedy šelmu v nás ovládat. Jak se zbavujeme závislostí, které se tak lehce vloudí do našeho životného stylu. Střídmé pití vína není závislost, o tom by nám mohli lidé z jižní Moravy povídat. A tak jdu dopít červený Vavřinec...

Takových jsem už viděla. Tu upadnou, tu vrazí do nábytku... Spíš nechápu kecy okolí, když se ženská po první ráně sebere a jde i dítětem. V tomhle mám jasno!

Otázkou je víra. Je znám případ, kdy manželku on ponižoval, netajil se se svými milenkami. Ona ale rodinu se sedmi dětmi neopustila, snášela příkoří. Když se později dospělá její jedna dcera ptala, proč se nerozvedla, proč neutekla, odpověď zněla: "Víš jak za nás J.Kristus zkoušel? Moje utrpení není nic proti jeho utrpení". V tom je svobodná volba každého, čímž ale neschvaluji násilí. Život je až moc krátký a měli bychom se všichni radovat, žít každý podle svého gusta. Kdo chce kam, pomožme mu tam - jak moudré jsme měli předky.

šílený... chlapa, který bije ženskou, považuji za primitiva non plus ultra. ....v podstatě ubožák. Vždycky, když to v práci slyším, tak radím: zdrhejte pryč, bude to horší....

Tak, tak, Tome

..... bohužel,- bylo, je a bude !,- kór, když sa submisivní, plachá žena bez zázemí, majetku, financí a s děckama na krku nemá kam vrtnout !,- v podstatě sa stává manipulovatelným a poslušným rukojmím samotného disharmonickém vztahu, s jedinou myšlenkou,- ......... "nějak to musím přežít !" a to je na tom šílené !

A často ještě říkají, že kvůli dětem... je to fakt smutný!

Málo, anebo vůbec, se nepíše o ženském psychickém teroru. Ve společnosti, která protiprávně praktikuje totalitní přístup že děti svěřuje do péče automaticky ženám, je toto mocná zbraň a zároveň pocit nadzařenosti vůči mužům-otcům.

Ženy v sobě asi najdou víc odvahy o tom promluvit.

Ono to všechno není tak jednoduché, jak by se na první (moralizující) pohled zdálo.

Z hlediska platné morálky (ostatně o mé) by člověk neměl být tak agresivní, notabene vůči své manželce. Ta by měla být družkou jeho života, na kterou se může spolehnout a ona na něho, a tak dále, a tak dále. Agresivní jedinec je v naší společnosti nepřípustný.

Jenomže, v jiných podmínkách (nepřátelské, primitivní prostředí) by byla zvýšená agresivita vítanou vlastností a vlastně by znamenala rozdíl mezi životem a smrtí. Takový agresivní jedinec bz lépe ochránil a zabezpečil rodinu a protože by svoji agresivitu vybil jinde, docela možná by doma, v rodině, byl i docela přijatelný, pokud ne zrovna milý a hodný.

A teď babo raď.

Abych se přiznala, jako baba nevím, fakt

Je to hnusné jak se někteří chlapi chovají a je hnusné , že tahle společnost to poměrně dost toleruje. Bojujeme pořád proti nějakým imaginárním agresorům z venku a přitom je jich mezi námi samotnými tolik.Tobě

Díky za čtení, Davide!