Zamáčkla jsem slzu. Vždy jsem chtěla být doma s dětmi a zažít si to, vždy jsem musela do práce, dokonce od kojeného miminka. Máš povinnost finančně přispívat na výchovu dětí... dodnes mi to zní v uších.. jdu to jako vždy rozchodit, mimochodem - za ten text děkuji :)

Také Vám děkuji.

Mám radost, že mé články dokáží oslovit čtenáře.

Přeji Vám hezký den. ZS

Zuzi, pobavila jsem se. Opravdu. A zavzpomínala si...  Robi byl uřvané mimino. Hrozně uřvané...a pak živé dítko...neskutečně živé dítě, které jsem nemohla chvíli nechat bez dozoru - jinak mi přišlo s rozseknutou bradou, rozbitou hlavou apod. A teď - flegmoš největšího kalibru.

Takže, když jsem čekala Ani, řekla jsem své kamarádce, že teď mám nárok na to klidné a hodné miminko...Načež mi ona odpověděla, že jestli to mrně bude po mně, tak budu ráda, když mi neuteče z porodnice.. Což se nestalo - Aninka byla kouzelné, hodné a klidné miminko...Zato nyní je z ní živá všetečka. A všichni mi říkají - Co chceš? Vždyť jsi to celá ty 

Takže užívejme si mateřských dovolených a všech radostí, které jsou s nimi spojené... Protože nevíme, co nás čeká dále 

Heli, přesně... a děkuji, že jsi se po dlouhé době ukázala...

Zuzko, psala jsi reportáž u nás doma?  Jen ty dudlíky u nás tedy frčí pouze kožené  PS: Já chci na dovolenou!

Co bys chtěla, máš přece mateřskou dovolenou

Ne, já se ti nesměju, to byl jen trapný pokus o vtip...

Slovo dovolená je odvozeno od toho, že ti zaměstnavatel dovolí, abys nechodila do práce, což je zrovna v případě mateřské dovolené zcela nasnadě, protože v zájmu zachování duševního zdraví ostatních zaměstnanců si nemůže dovolit ti to nedovolit. 

"Bít či nebít?" je ovšem nasnadě ještě o něco více!

To beat, or not to beat, that is the question. 

Whether 'tis Nobler in the mind to suffer

The Slings and Arrows of outrageous Fortune,

Or to take Arms against a Sea of troubles,

And by opposing, end them? To die, to sleep...

(Vláďa Kroupa - šejkspíroviny) 

Zuzi, karma karmovatá. Až teď, to pozdní dítko, které si často půjčí šťastný tatínek či sourozenci (asi i protože to pro ně není povinnost), si opravdu užívám každou chviličku. Ale o dovolené ani zdání. A samozřejmě s vidinou, že musím užívat dne, bo bude hůř (jáství, puberta a tak...).

Navíc pomáhá, že vidím, jak skvělí lidičkové se vyloupli z těch starších dvou extyranů

Bože,Dášo..ze slova lidičkové se mi zježily chlupy na ruce

Zuzko, z Tvého popisu je vidět,že sis mateřskou dovolenou opravdu užívala. I já se slzou v oku a sentimentem, který je, jak každý ví, v životě neustále přítomen, vzpomínám na dobu, kdy ta dnešní puberťačka, co nechápe, kde takový cvok přišel k tak super dceři, byla roztomilé miminko se svým "tati tulit"

Martine, byly i lepší dny, ale o těch se přece nepíše

Zuzko, po přečtení se tedy já na mateřskou dovolenou ani trochu netěším. Děkuji, žes mi otevřela oči!

Horste, jsem ráda, že už víš, co nedělat...

Zuzko- první rok s miminkem opravdu dovolená (to se stává rodičům,kteří mají mimořádně hodné a spavé dítě). Ovšem po roce a půl mi ho musel někdo tajně v noci vyměnit, protože je z něj nespavé, vzteklé a řvoucí batole

Pro mě vždy nejhorší doba rok a půl-tři.

Takhle jsem se nebudila ani v šestinedělí, jako teď.

Šárko, jak bych to řekla... na každého jednou dojde ...malej si hledá identitu, přece

Bude hůř, až přijde puberta

Měj se!

Pamatuju přesně! Když mě bylo devět, narodil se brácha. Dudlíky jsem hlídal já, byly vyrovnané na polici nad jeho postýlkou a v noci jsem mu je postupně dával, jinak byl ten ,,řev." Taky bylo dobré, že šlo mimino(tak jsem mu říkal do jeho 18ti, pak už byl větší a silnější) v létě na zahradě nechat pobíhat nahé a v případě potřeby jen vystříkat hadicí. Dodnes se chlubí, že jsem ho vlastně vychoval já a je na to snad i hrdý. S mými kluky už to tak nešlo. Byli jsme pod neustálým dohledem přítelkyně a podobné brutální kousky byly riskantní. Spíš byl režim přesně, jak popisujete a já, jakožto psychicky slabší pohlaví začal logicky pomalu odpadávat...

Takže Vy jste mateřskou dovolenou zažil na vlastní kůži již v raném věku... Klaním se před Vámi a posílám Vám

Empatie je jedna z mých nejlepších vlastností. Takže dobře vím, o čem píšete, Zuzko. Prožíval jsem to (skoro) stejně.  

Františku, z Vašeho komentáře to je znát. Moc Vám děkuji.

Vaše žena musí být šťastná, i když je Smutná, že Vás má...