Zuzko, jsi jednička a jako bonus to ještě umíš krásně sepsat 

Chybí vám tam jedna základní myšlenka: Příště jedu na motorce. 

Václave, na motorce, to bych se bála

ano:-) na prahu padesátky mám přesně tyto zážitky. Sice pouze s rodinnými příslušníky, ale i to stačí. Mám ale trumfy - pořád udělám "provaz" a "placku" a oni ne! 

Hmmm, tak to jste pružná, Martino

Mým trumfem by mohlo být, že uběhnu maraton

Tak mit svuj mlady harem plny sportovcu je fajn... Ale z tohoto vypraveni me zacala ukrutne bolet... zadek. :D

Viktorie, to bych ale nesměla být ve věku jejich matky

A ta ... zadek se na kole "vomačká"

Hezký den

.... sem se při tem spotil a to enem čtu, doboha to nemá s dobrým pocitem nic společnýho, to jsou muka !

Petře, ano, zavání to masochismem, ale ten pocit poté... ten stojí za to

Přeju Vám hezký večer a nezpoťte se moc

Karma...mluvíš mi z duše. Jezdím každý den, ale žádný takový štreky, tak do sedmi kiláků a často sebou beru Maxe, takže jsem taky jasně nejstarší ...Ale on zatím když už nemůže, tak v klidu sleze a vede kolo, takže pohoda...Můžu dělat, že odpočívám kvůli němu.. Trénujeme na letní vandr " kam dojedem tam dojedem", a spát budeme v hamakách zavěšených za stromy...Hlavně žádná křeč.

Johanko, tak to budete mít úžasný, myslím, že Max bude štěstím bez sebe...

Děti se mají, dělají jen to, co sami chtějí a nenechají se svazovat konvencemi, tedy do určitého věku

Výborné čtení 

Tomáši, díky

Měl jsem to vždy jinak. Když jsem začal chodit do školy, tak jsme byli čtyři kluci mezi 26 holkami. A to byla pohoda, jak si nás hýčkaly :)))

Martine, tak to věřím, že se vám to líbilo... jmě nehýčkal nikdo, "bajkeři" byli zaměřeni pouze na to, aby mi ujeli, ale měli smůlu, dělala jsem, co jsem mohla, aby mě nestřásli

Jste dobrá, fakt..i když vám zase ujeli....ale s tím, že nikdo nepíchá, to bylo dost odvážné....co jsem tak vyrozuměl z jiných blogů.

Františku, díky ... to, že nikdo nepíchl bylo naprosto skandální, vůbec jsem neměla šanci nechat odpočinout své staré tělo

Jsi dobrá a navíc to umíš krásně vylíčit!!!

Já něco takového prožívala také, když jsem se nechala studenty přemluvit na podobnou akci. Akorát jsem tehdy byla ještě mladá a plná síly, a i tak jsem byla natolik vyšťavená, že když jsem si pak v noci chtěla odskočit, odmítly mi nohy spolupráci a já se skulila ze schodů jak pytel brambor. 

Dnes už bych to nedala ani náhodou. 

Jo..na to si pamatuji dost dobře...jsem si tam takhle v noci meditoval na schodech, když tu na mě padl pytel brambor.