Když se dáma nechá uhnat...

Žena mezi mladými muži to nemá lehké. Obzvlášť, je-li ona již v letech a oni ji uženou.

Když se amatérka staršího data narození připlete mezi cyklisty, nemá to zrovna jednoduché. Životní zkušenosti jsou jí v sedle kola nanic. Pouze čtyři ženy jsme jely se samými chlapy ze šumavského Špičáku do Plzně. Já jako obvykle nejstarší. Ze všech.

Nohy dřely jako kůň, ale ani hlava nazahálela. Myšlenky, které se mi honily v hlavě, jsem pro své čtenáře zaznamenala:

- Musím vyrazit jako první, začíná to do kopce, stejně mě předjedou.

- Dlouhý sjezd, musím vyrazit jako první, stejně mě předjedou.

- Já se bojím. Ufff, to bylo brutální, naštěstí jsem nezavařila brzdy.

- Devatenáct kilometrů za náma. Už jenom osmdesát. To je kolikrát ještě tolik? Nemůžu to spočítat. Musím dávat pozor na cestu a snažit se jich uviset.

- Hmmm, zase mi ujeli. To jsou snad profíci.

- Aspoň, že městem projíždíme pohromadě. Už mi zase zdrhli. Neměla bych přeřadit? Přeřadím. Chyba. Neměla jsem!

- Loni občas někdo píchnul. Proč letos nikdo nepíchá?

- Kdyby jel vlak a byly stažený závory, museli by zastavit. Jééé, vláček.

- No tak, kde mám ten hroznový cukr? Proč to nejde za jízdy rozbalit?

- Neměla bych si sundat bundu? Je mi vedro. Nemůžu, ujeli by mi. Mně se snad potí i zuby. Stejně mi ujeli.

- Pauza na oběd. Hlavně nikdo nesmí poznat, že jsem úplně groggy.

- Proč si nedají ještě jedno pivo? Třeba mě to kafe nakopne.

- To už zase vyrážíme? Proč to nejlepší vždycky skončí tak rychle?

- Hmmm, nenakoplo.

- Kurňa, já se jich neuvisím.

- Ty jo, ten strom jsem vybrala jen tak tak... nenávidím tyhle singl treky. Nejraději bych slezla.

- Zastávka na čůrání. Taky se mi chce. Nemůžu se zdržovat. Snad to vypotím.

- Doprčic, zase kopec nahoru.

- Proč pořád nikdo nepíchnul? No, hlavně, abych to nebyla já.

- Super, zabloudili jsme v lese. Alespoň můžu chvíli kolo vést.

- Ach jo, už zase ví kudy.

- Sedmdesát dva, sedmdesát tři, sedmdesát čtyři, vůbec to neutíká. To je snad pomalejší než běh.

- Osmdesát pět, Plzeň na obzoru.

- Bere mě křeč do stehna. To už dám. Posledních deset kiláků.

- Jééé, zastavují, hospoda. Dám si pivo. Musím ještě dojet k autu (fuj, na kole). No tak kofolu.

- Sláva, je to za mnou. Tak zase za rok.