To jsem asi nikdy neabsolvovala. U nás si vždy muži kupovali oblečení bez doprovodu, a to velmi obstojně. Nejen můj tatínek, ale i můj muž dokonce mnohokrát koupili slušivý a kupodivu vždy přesně padnoucí hadřík i pro mne.

Tak to máš Heli kliku... ale úplně nejhorší byla kdysi koupě maturitního obleku synovi, ten byl vždycky náročnější než jeho táta, po několika hodinách (alespoň jsem měla ten pocit), jsem umdlévala, zatímco jemu neustále nosily prodavačky nové a nové šaty a on zkoušel a zkoušel...

už jsem si myslel, že jsem výjimka

Mám štěstí- manžel má pořád ten samý oblek ze svatby, možná ho oblékne i za pár let na svatby dcer:-))

Tak to máš výhodu, můj by ho sice asi taky oblékl, ale ženil se v tom jeho prvním, co měl (nebyly peníze) a já ho posléze vyhodila... dodnes mi to vyčítá... byla to hrůza

Tak tak. Oblek , sako a potažmo kravata - ďáblovy vynálezy. Nákup v supermarketu- utrpení mladého Boháčka.

Já to zdokonalil. Podotýkám - se souhlasem manželky. Ona nakupuje , já hlídám auto a čtu. Letos končím s "Vojnou a mírem". Začínám s Proustem.

Je vidět, že jste velký čtenář a nemusíte mít strach, že Vám někdo ukradne auto... tleskám

Sako je zlo.

Zdá se, že máte podobné zkušenosti, Jaroslave

Děkuji Ivo, za návštěvu