K čemu ta genderová vyváženost?

Narodila jsem se jako holčička. Postupně jsem rostla - dívka, slečna. Stala se za mě mladá paní, máma a dnes o sobě mohu říct, že když chci, jsem dáma! Svoji ženskou roli trénuju půl století a ji mi v ní dobře. Jsem ráda ženou.

Být ženou je fajn.

Už jenom proto, že mohu dát najevo svoji slabost. Klidně, kdybych chtěla, já tedy nemám potřebu, můžu brečet na veřejnosti. Cítím, že žena smí plakat, nemusí být za tvrďáka.

Můžu si obléknout krásné sexy šaty, obout boty na vysokých podpatcích a  tím svoji ženskost umocnit. Dovolit si pocit bohyně. Ale jako žena mohu chodit i v kalhotách a keckách. My ženy máme možnost volby, na rozdíl od mužů.

Dobu strávenou na mateřské dovolené považuji ze nejkrásnější období svého života.

Říká se, že muž živí rodinu. Já se klidně nechám živit, když budu chtít. Je sice pravda, že mám práci, ta mě baví a uspokojuje, jsem v životě úspěšná, ale ten pocit, kdyby tomu tak nebylo a já bych to mohla hodit na svého muže, ten je k nezaplacení.

Mám ráda, když někam přijedeme, a muž jde vyřídit formality. Odnese mi kufr, otevře dveře, zjistí, kam půjdeme na večeři a já si připadám jako královna. Jsem ráda opečovávaná a mám k tomu správňáckého partnera.

Nepotřebuju, aby dělal v domácnosti ženské práce, umím umýt okna sama. On se zase věnuje mužským pracím, které vyžadují techniku a sílu. Vyčistí odpad, opraví elektrickou zásuvku, umí si poradit s protékajícím záchodem, spraví těsnění v koupelně, vymění zámek u dveří, přestěhuje skříň, poradí si s nárazníkem, který jsem otiskla do plotu, zryje zahradu, ostříhá stromy. Já ráda uvařím a upeču něco dobrého. Vyperu i vyžehlím. Dělám to ráda. On mi přistaví auto a v zimě mě dokonce rozmazluje tím, že nastartuje, abych mohla nastoupit do vyhřátého vozu.

Dávám ráda najevo svoji slabost, chci se nechat hýčkat, chci být obdivovaná a milovaná, protože i on v mých očích roste, nabývá na síle a já k němu mohu vzhlížet a milovat ho.

Alespoň takhle mi to Matka příroda dala do vínku. A já si tyhle pocity ponechávám. Nepotřebuju ze sebe dělat samostatnou bytost, i když se o sebe umím postarat.

My v naší domácnosti to máme jasné. On je muž, já žena. Oba umíme druhého zastoupit, oba jsme schopni, je-li třeba, převzít opačnou roli. Proč bychom to ale dělali? Za normálních okolností ani jeden z nás nemá potřebu stírat rozdíl mezi ženou a mužem. Oba jsme ve své pozici spokojení a jako takoví jsme schopni společného soužití ke spokojenosti obou dvou. On je můj partner, ne soupeř.

Po boku úspěšného, pravého muže stojí spokojená žena.

A proto, nechte si ženy i muži své role. Ženy, buďte ženami a vy muži, chovejte se jako chlapi. Uvidíte, že to funguje. Je to stará známá věc, vyzkoušená stoletími.

Howgh!