Je libo "vodovodu"?

V restauracích už delší dobu vyžaduji kohoutkovou vodu. Od dob, kdy jsem pochopila, že nosit si domů vodu v PETkách je neekonomické, neekologické a vlastně mě štve se s tím pořád dřít. Lahve do košíku, z košíku, do auta, z auta. Prázdné pak poté, co se pyramida sešlapaných PEtek rozeběhla po kuchyni, vynášet do kontejneru. Přestala jsem balenou vodu kupovat. Voda z kohoutku je až tisíc krát levnější, čerstvá a chutnější. Nezatěžuje životní prostředí svými obaly. Poté jsem začala totéž vyžadovat i v restauracích. A dost často jsem si naběhla.

„Dobrý den, k pití?“

„Tři piva, colu a jednou vodu z kohoutku do trojky a budeme si přát jídelní lístek.“

„Tu vodu vám nemůžu dát,“

„Vy nemáte pitnou vodu?“

„To je jasný že máme, ale nenalíváme ji hostům. Můžete si vybrat Bonaqu nebo Aquilu takže perlivou nebo neperlivou?“

„Děkuji, žádnou, my jsme se tu sice chtěli najíst a oslavit moje narozeniny sektem, ale když nejste ochotný vyjít nám vstříc, odcházíme. Na shledanou!“

Bylo to radikální, vím. A bezohledné vůči ostatním, kteří se mnohdy zvedali jen neradi. Uvědomuji si to a sypu si vůči svým spolustolovníkům popel na hlavu. Těchto situací jsme zažili nespočet. Až jsem se sama zalekla a přestala být tak rozhodná. Dnes se už opatrně personálu zeptám, jestli mají problém nalít mi kohoutkovou vodu. Pokud problém mají, s těžkým srdcem si objednám něco jiného. Převýchova v restauracích se mi nepovedla, jak jsem si představovala. Naopak, hospodští si vychovali mě. Beru to jako dočasnou porážku, ale doufám, že se jednou věci obrátí. Že nás bojovníků za kohoutkovou bude víc a víc.

Ale nemohu to pochopit. Pořád tomu nerozumím. Vždyť otočit kohoutkem je mnohem snazší než manipulace s přepravkami a lahvemi. Nebo skladování ohromného množství neskladných PETek. Pokud ji nechtějí dávat zadarmo a posloužit tím svému hostu, mohou si ji účtovat. Pokud si budou účtovat za „vodovodu“ symbolický poplatek např. pět korun, budou z toho mít slušný zisk a bez práce. A my ekologičtí a ekonomičtí šílenci rádi zaplatíme. A určitě nemluvím jen za sebe, když tvrdím, že dám ráda větší spropitné, když jsou vstřícní.

Hospodští, majitelé restaurací, číšníci, servírky, plňte přání svých zákazníků. To, že se ke svým hostům budete chovat přezíravě, z vašeho podniku nóbl podnik neudělá. Naopak. Ukažte svým hostům, že vám na nich záleží a že jste ochotni splnit jim jakékoli reálné přání. Věřte, že se vám to vyplatí. Ať už pozitivní reklamou, vyšším spropitným nebo tím, že se k vám budou rádi vracet. To vám zaručí dlouhodobý zisk a oboustrannou spokojenost.

Takhle jednoduše se můžeme, alespoň trošku, přiblížit světu.