Život je jeden z nejtěžších…

 …obzvlášť když ho sdílíte s poněkud cholerickým manželem a když vám ještě ke všemu do neklidného života běhu vtrhnou řemeslníci…

Ono se to krásně plánuje; v lednu, do jara daleko, před sebou máte papír a tužku a řemeslníci jsou za horama. Řeč je o rekonstrukci. Rekonstrukci našeho baráčku, skoro nejstaršího ve vsi.

Aby bylo jasno: rekonstrukce baráčku probíhá celou tu dloouhou dobu, co baráček vlastníme. Jenže letos v zimě jsme si vymysleli změnu nejdrsnější; ze stávající kuchyně vybudovat kuchyni snů. A taky koupelnu. Koupelnu náš domov citelně postrádal, neb jsme vlastnili pouhý sprchový kout. Sice zděný, ale koupelna to rozhodně nebyla.

Vezmu to zkrátka: na začátku března nastoupil řemeslník Martin. Vypadalo to původně na tři, čtyři týdny. Kdo má za sebou rekonstrukci starého domu, ten si ťuká na čelo, a ťuká si správně. Ze tří čtyř týdnů jsou dva měsíce a ještě není hotovo. Je to jako s tou horákyní: obložená, neobložená, naštukovaná, nenaštukovaná. Staré zdi byly křivější, než se zdálo a vlhkost prostředí taky.

„Miluju paneláky,“ svěřil se mi řemeslník Martin, a já se mu nedivím. V takovém paneláku to schne rovnou pod rukama.

Bez koupelny, kuchyně, vody a světla lze přežít. Jsem toho živým důkazem…no, abych nepřeháněla; vodu jsme měli ve sklepě – studenou, a elektřina svítila – v polovině domu.

Jak šel čas, připadla jsem si, jako bych vylezla z lomu. Taková jako zaprášená. V ložnici rostla hromada prádla, zato skříně zely prázdnotou. Nakonec se s námi řemeslník Martin domluvil, že rekonstrukci přeruší, neb na něj čekala další práce, a že přijde – podržte se – v červnu. Zanechal za sebou sice koupelnu s funkční sprchou a umyvadlem, leč nedokončenými obklady. Kuchyni jen napůl. Půl dlažby, půl štuku, žádné parapety, elektřina nezapojená. Ach jo…

Do té napůl kuchyně v poslední den rekonstrukce přesunul Martin s manželem lednici. Pan Zajíc zapomněl na vajíčka. Vajec bylo dvacet a přežily dvě. Ostatní se rozplácly po vnitřku lednice včetně odpařovací trubice. Jo, kdo někdy čistil něco od vajec, ví, co to obnáší, a hádejte, kdo to musel vyčistit. Tahle prácička na mě čekala večer po návratu z práce.

Přesun pračky proběhl bez problémů. Po řádném připojení za pomoci prodlužovaček a zkontrolování kohoutků a odtoku jsem nacpala do útrob první várku. Pračka se chvíli vrtěla, a najednou nic. Na displeji mi žalovala, že do ní neteče voda a měla, mrška, pravdu. Voda sice puštěná, leč netekoucí. Vyčištění sítek a filtrů nepomohlo. Nevím, v čem je problém, ale když jsem do milé pračky nalila litr vody, najednou to zažbluňkalo a voda tekla. Takhle jsem vyprala veškeré prádlo.

Musím vidět hlavně ty pozitiva, že jo. Třeba že nemusím vařit. Už si nepřipadám zaprášená, a když potmě v naší malinké nedodělané koupelně stojím pod sprchou, jsem se vším smířená. Letošní jaro bude ve znamení chytré horákyně.