Letos jsem se rozhodl, že po 57 letech od absolvování tanečních a dvacetileté pauze, kdy jsem naposledy tančil za živého zpěvu Michala Davida na maturitním plese mladší dcery, zakončím letos svoji taneční karieru na historicky prvním plese našeho ragbyového klubu, za který hraje starší vnučka a já tam držím pozici kolektivního dědy. Účastí na plese jsem chtěl ekonomicky klub podpořit a strávit příjemný čas s částí rodiny a přáteli a známými z klubu. S manželkou jsme se připravovali na to, že odtančíme náš milovaný walz a v půl deváté se po anglicku vytratíme domů. Dopadlo to jinak. Nakonec jsme protančili celý večer a prakticky jsem šel z náruče do náruče, abychom se s manželkou rozloučili s plesovou atmosférou po půlnoci, a to jen proto, abychom odvezli naší nezletilou vnučku do hajan, neboť by nebylo vhodné, aby školou povinná sportovkyně protančila a prohýřila noc až do rána. I ona si se mnou zatančila a bylo takřka symbolické, že již v porodnici na chodbě jsem si s ní v náručí zatančil a byl jejím prvním tanečníkem v životě a jsem rád, že jsem byl jejím prvním tanečníkem i na jejím prvním plese. Takže ples se vydařil, chodidla, kolena i kyčle vydržely, taneční kroky jsem po létech jakž takž vylovil z paměti, nálada byla výborná, společnost příjemná, občerstvení dobré, kapela dostačující a tombola bohatá, mimochodem, vyhrál jsem dva poukazy do barber-shopu, takže celý ples byl příjemné překvapení a pokud dožiju, tak se již dnes těším, jak příští rok opět ovládnu parket. A ještě jeden moment byl symbolický. Hitem v oblasti walzu byl před o dost více, než půl stoletím na mých tanečních hodinách stejný kus, jako náš walz na letošním plese. Pro pamětníky k připomenutí, pro mladší ročníky k poučení ho nabízím k poslechu /( a třeba i k tanci): Takže Eva Olmerová a Čekej tiše

https://www.youtube.com/watch?v=_IfxmC83Zj8

Mladí a dychtivost tance... To je přesný. I když...na plese včelařů jsem na naší vsi viděl dychtivosti až až...

Tento týden mi vycházejí povídky, mám tam jednu taneční...

Stihla jsem kolem čtyřicítky intenzivní taneční trénink s kamarádem. Bylo to úžasné. Občas jsme brali s sebou dvanáctiletou dceru. Se mnou tančil kamarád standard, s ní latinu.

Dcera loni vytancovala v latině třídu A. Ve standardu má B, prý už trénují na A. Pak už je jen mezinárodní třída. 😉

PS: Lépe než na plese si zatančíte v tančírně. V Praze je jich několik, oblíbená je na Karláku u Vavrušky. Stačí sukně či šaty na den.

Taky jsem taneční nedochodila. Nepřivedla jsem si kluka, a když ti volní začali chodit za taneční, stejně jsem většinu hodin proseděla.

Slušelo vám to.

Krásná vzpomínka, Zuzi. U nás jsme měli taneční hodiny krásné, v našem malém kulturáku, živá hudba, ale... bylo míň kluků (o 2) než děvčat, tak každé z nás trnulo u žaludku, když šli kluci na začátku hodiny vyzvat dívky k tanci, abychom to nebyly my, na které se nedostane a zůstanou sedět. To víš, malé město, maminky u stolečků jako garde, ty dvě, které zůstaly po volence osamocené, se rázem staly terčem řečí a nežádoucího zájmu publika .

Zdeni, my jsme měli štěstí, že s naší třídou měla zároveň taneční i střední zemědělka, kde bylo víc kluků. Žádná jsme neseděly

Jsem zavilý neplesař. Takže od tohohle jsem uchráněn.

Ale - stran těch tanečních - když moje nejstarší dcera Barbora vyšla z kabinky a měla na sobě nádherné rudé šaty, okamžitě jsem si vzpomněl na Ritu Hayworthovou ve stejných šatech. Byl si tak podobné......ach jo...

Dobře se to četlo a i vzpomínky přineslo. Do tanečních jsem chodil zhruba ve stejné době jako Lenka (1962). Pamatuji se, jak se mistr Landa snažil z nás klacků vychovat slušné mladíky.

Vašek

Hezký z tanečních si pamatuju bílé rukavice a vysedávání při dámské volence a plesů, že jsem jich jako aktivní muzikant na začátku své klávesocvé dráhy odehrál stovky, abych včas přešel na bigbít. Asi o tom napíšu blog