Vypadáš jako Ovčáček

To jsem to dopracovala…vypadám jako Ovčáček…někdy je den, kdy bych měla zůstat v posteli a nevystrčit nos.

Kde jsou ty doby, kdy mi ctitelé tvrdili, že vypadám jako Mia Farrow, kde jsou ty doby, kdy si mě pletli s Jorgou Kotrbovou. No jsou pryč, ty doby. To jsme byly mladé; já, Mia i Jorga. Dnes by mi to nijak nelichotilo vypadat jako ty dvě. Ale furt by to bylo lepší, než jako ten zatracenej Ovčáček!

Na Brigitu Bardotovou nebo Claudiu Cardinalovou jsem neměla, což mě mrzí dodnes. Ani nejvíc zamilovaného ctitele ve snu nenapadlo, že bych těm dvěma byla podobná, ale Mia i Jorga taky stály za hřích. Zato teď ty konce…

Seděli jsme my, co spolu kamarádíme, po zkoušce našeho smíšeného sboru v  oblíbené hospůdce kousek od zkušebny na Albertově.

  „Vypadáš jako Ovčáček,“ pronesl Milan, a to v sobě neměl ještě ani první pivo. Mně moje horká griotka zaskočila v krku. Všichni u stolu se jako jeden muž obrátili a koukali na mě.

  „Jak jako Ovčáček?“

  „No máš stejný brejle,“ upřesnil Milan a tím to teda moc nevylepšil.

Brejle. Každé jaro mám toužení, ne po nové lásce, ale po nových brýlích. Letos po třech letech odříkání jsem si je pořídila a stály mě výplatu. A mám je jako Ovčáček! Fakt je, že si mých nových brýlí skoro nikdo ve sboru nevšiml, kromě obrýlených kamarádek, které sledují módní brýlové trendy a jimž jsem  úmysl zakoupit si nový designový kousek vyslepičila týden předem. Takže Milan byl vlastně první, kdo si povšiml. Má asi Ovčáčka na rozdíl ode mě v oku, protože ledva jsem dorazila domů, hned jsem spěchala a Ovčáčka si vygůglila. No jo…má je podobný…kdybych to byla věděla, s koupí bych fakt dost váhala.

Naštěstí – aspoň v to pevně doufám – jsem Ovčáčkovi podobná, jen co se brýlí týká, a stejně pevně doufám, že si to o mně myslí i kamarád Milan.