Všechny cesty vedou do Říma, a to i v dobách covidových

Před pár týdny jsme se rozhodli, že vyrazíme za hranice. Před covidem by to bylo normálka, ale teď je to velké dobrodružství, skoro jako za komunistů.

My, co spolu kamarádíme, jsme se vypravili na pár dnů do Říma. Sotva se uvolnily cestovní podmínky, hned jsme se dali do plánování.

To musíte mít:

PCR test ne starší 72 hodin, digitálně vyplněný dotazník o čtyřech stranách v angličtině, platný pas, prachy, kartu, kartáček na zuby, dobrý boty, zajištěné ubytování, dostatek roušek a respirátorů, chytrej mobil s daty…

Výhodou cestování v době covidové je bezesporu absence davů. Nutno podotknout, že výhodou velikou, která vás částečně smíří i s celodenně nasazenou rouškou. Neboť na rozdíl od naší země se v Itálii nosí rouška pořád, a Italové to dodržují. Taky dodržují nesedání na sedadla, označená nálepkou. Cestuje se tudíž narvanými autobusy i metrem, kde je každé druhé sedadlo volné a nad nímž visí hrozen cestujících, funících si vzájemně do obličejů. Italové nejsou jako my. Italové příkazy dodržují.

Za čtyři dny jsme poznali nádhernou ležérnost i monumentální noblesu římskou. Byli jsme všude. Notoricky známá místa jsem fotila stejně jako každý návštěvník, ale já vám teď nabídnu římská zákoutí a uličky; jsou možná trošku ušmudlané, omšelé a zanedbané, leč rozhodně nekonečně půvabné. Stejně jako celý Řím.

Sedněte si a toulejte se se mnou. Respirátor mít nemusíte…

A doma na mě čekal Finn, o kterého se staraly moje děti. Finnovi je zrovna dnes půl roku.