Veřejnoprávní média a já, aneb Historické okénko jedné blondýny
V ČST coby státní televizi jsem pracovala od roku 1979. Výtvarné oddělení bylo tak trochu výjimkou – tam vládnoucí strana tolik nezasahovala. My jsme tvořili pouze vizuální podobu již schválených pořadů. Mezi cca padesáti zaměstnanci tohoto oddělení bylo jen pár komunistů a my ostatní jsme byli pro vládnoucí garnituru nezajímaví.
Byla jsem vychovaná v rodině, kde nikdo nebyl komunistou, a kde část rodiny stála na opačném břehu. Rodiče mi odmala nic netajili. Můj dědeček zahynul v komunistickém lágru, na moji starší sestru i tátu byla nasazena StB, já měla v posudku napsáno „…nedoporučuje se studium na vysoké škole.“ Bylo tedy celkem nabíledni, že jsem věděla o bezpráví, diktatuře jedné strany a o temném bezčasí, ve kterém jsme žili. Ne každý byl takto informovaný a já chápu, že spousta lidí nevnímala temnotu, že prostě jen tak žili svůj život.
S manželem a dvěma dětmi jsme bydleli v samém centru Prahy a okna našeho bytu směřovala do neblaze proslulé Bartolomějské. Manžel pocházel ze stejných poměrů jako já, proto jsme se účastnili všech demonstrací, které začaly před rokem 1989, a s námi i ostatní mladé rodiny v našem domě. Chápu, že ne každý bydlel v centru Prahy a mohl sledovat, co se děje. Pak přišel 17. listopad 1989 a my jsme byli na Národní. Něco se změnilo. Represe zesílily a naštvání lidí úměrně tomu taky. Všichni víme, jak to dopadlo, netřeba zde připomínat.
Televize a rozhlas se 1. 1. 1992 změnily na veřejnoprávní. Do 17. 11. 1989 byla tato média včetně tisku zcela pod nadvládou státu a pod drobnohledem StB. Další vývoj je snad všem dobře známý.
Prezidentem se stal Václav Havel, světový dramatik, bojovník za svobodu, který nikdy neustoupil ze svých občanských postojů. Já jsem ho samozřejmě znala i z dob temna a pro mě to byl vzor občana v pravém slova smyslu.
Proto mě udivil jeden známý, když mi řekl: „Havla nemám rád, protože měl protekci v kriminálu. Řekl mi to kamarád, který taky seděl.“
No… kamarád, který nebyl světovým dramatikem a svět o něm nevěděl. Já zase vím, že to Václavu Havlovi dávali pěkně sežrat nejen v kriminálu, ale i na svobodě.
Václav Havel odešel a s ním i jeden z nejdůležitějších lidí, co kdy s námi žili.
Přenesme se do současnosti: náš nynější prezident Petr Pavel je pro mě zárukou demokracie a slušnosti v dnešní politice.
Proto mě udivil známý, který mi řekl: „Pavla nemám rád, byl to estébák a komunista jako Babiš.“
Má sice ten známý pravdu, ale hodit ty dva do jednoho pytle, to může jen velký ignorant. Petr Pavel se na rozdíl od Babiše omluvil a od roku 1989 dokázal to, co žádný z nás. Statečný chlap, kterého si v demokratických zemích velmi váží, a já doufám, že i většina Čechů. Po Václavu Havlovi máme prezidenta, za kterého se nemusíme stydět.
Pak tu máme současnou vládní garnituru… netřeba zdůrazňovat, že tito hoši jsou pro mě lidské i politické dno. Chápu, že se našlo hodně lidí, kteří jim dali hlas. Ono je dost snadné nepřemýšlet a podlehnout jednoduchým heslům. Babiš velmi dobře uměl zahrát na strunu těmto lidem. Jeho… Bude líp… je úderný slogan, to se nedá popřít, stejně jako Motoristé hlásali…Pohlídáme Babiše… to znělo dobře i mně, tedy dokud jsem se nemrkla, kdože ti Motoristi vlastně jsou. Taky jejich obrana veřejnoprávních médií byla lákavá. Jak to s Motoristy dopadlo, vidíme všichni…
Klempíř, Okamura, Babiš, všem jde o jedno. Zestátnit veřejnoprávní média. Paralela s vládou KSČ před rokem 1989 je tak čitelná, tak evidentní, že já prostě nechápu, jak to může být některým z nás jedno.
Jeden známý mi řekl: „Můj kamarád mi řekl, že nekouká na ČT a neposlouchá rozhlas, tak je rád, že nebude platit poplatky. A já s ním souhlasím. Klidně ať poplatky zruší.“
Ten můj známý vůbec nepřemýšlí, že tenhle krok je prvním okleštěním demokracie. Stát, potažmo vláda v čele s Babišem bude mít otevřené dveře k diktátu a zákazům, a věřte, že toho tito hoši velmi rychle využijí. Už teď zakazují některým novinářům, co mají ten nepříjemný zvyk se moc ptát, vstup do sněmovny a na tiskovky. Máme tolik problémů se současným děním u nás i ve světě, a téhle vládě jde primárně jen o jedno. Zrušit poplatky, zestátnit média a tím jim začít vládnout.
Tady nejde o dvě stovky, tady jde o mnohem víc. Jde o demokracii. Zatím ještě můžu psát tuhle úvahu, zatím jo. Vždycky jsem říkala, co si myslím, i před rokem 1989, ale po roce 1989 za svoje názory nejsem v hledáčku StB ani KSČ. Před pár lety bych nikdy neuvěřila, že lidé dopustí, aby o nás rozhodovali Babiš, Okamura, Klempíř, Macinka…
Vím, že se najde spousta lidí na stejné vlně jako jsem já, ostatně při nynějších demonstracích jsem se o tom přesvědčila, jenže současná vláda nemá žádnou sebereflexi, žádný stud. Nejde jim o demokracii a slušný život v ní. Jsou opilí mocí. Poplatky zruší.
Protestuji a píšu o svých pocitech, ale to je tak všechno, co můžu udělat. Jsem ve věku, kdy se pro mě už tak moc nezmění, mám se dobře, nějak to těch pár let ještě dožiju i s okleštěnou demokracií, ale to mi nestačí. To mi prostě nestačí.
Zuzana Zajícová
Jak jsem budila zvědavost a držela bobříka mlčení
Jsem ráda sama. Nejsem osamělá, to ne, ale kupříkladu k moři jezdím sice s cestovkou, ale sama. Cestovku volím z prozaického důvodu – neumím žádný světový jazyk
Zuzana Zajícová
Jak jsem kvůli závislosti poznala bezva partu
Moje závislost na háčku trvá a evidentně se jí hned tak nezbavím. Háčkuju furt. Sotva si sednu s kafem, nebo pustím televizi, kde vzal, tu se vzal – háček a příze k němu.
Zuzana Zajícová
Drama silvestrovské noci
Když si myslíte, že se máte celkem dobře, když polevíte v obezřetnosti a prakticky usnete na vavřínech, pak se vždycky (vždycky!) zaručeně něco stane.
Zuzana Zajícová
Nejsem jedna ze 100 000, jsem jedna z 90% aneb Kajícná omluva
Zde je moje přiznání omylu, o němž jsem si myslela, že je pravdou. Leze to ze mě jak z chlupaté deky... budu to muset vysvětlit malinko obšírněji
Zuzana Zajícová
Nejsem stará a nemocná, jsem jen jedna ze sta tisíc
Jaro je pro mě nejvíc nejlepší roční období.To letošní si budu dlouho pamatovat, ne kvůli zážitkům, ale kvůli bolesti.
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 vás může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Potkani v Praze nemají klid. Deratizátory doplňují nečekaní spojenci
Potkani v pražských stokách letos neměli zrovna klidný rok. Pražské vodovody a kanalizace (PVK)...
Praha zažije první Pyžamovou jízdu metrem. Cestující vyrazí v nočním úboru až do Motola
Vyrazit ráno do pražského metra v pyžamu? Za normálních okolností by člověk nejspíš sklidil pár...
Konec chlouby za miliardy: Zamíří nejdražší lokomotivy Českých drah do šrotu?
Měly představovat vrchol českého železničního strojírenství a stát se moderní oporou dálkové...
Zvonice, odkud estébáci sledovali ambasády, skrývá nečekané příběhy
Pozorovací stanoviště Státní bezpečnosti z doby totality se v Praze staly po 17. listopadu 1989...
Závada trakčního vedení zastavila provoz vlaků mezi Smíchovem a Vyšehradem
Závada trakčního vedení v sobotu kolem poledne zastavila provoz vlaků v Praze mezi Smíchovem a...
Brněnský Comic Con slaví výročí několika filmů, přijel i herec z Pána prstenů
Zástupy fanoušků fantasy, sci-fi či asijské mangy v kostýmech i v civilu se v sobotu vydaly na...
Bral peníze v bance, chtěl jsem známému dělat ochranku, vysvětloval muž v kukle
Sedmašedesátiletý muž, který se v pátek v kukle a s plynovou zbraní pohyboval po Hlinsku na...
Jihlavané vysadili 90 stromů k nedožitým devadesátinám Václava Havla
Jihlavané dnes vysadili 90 stromů k letošním nedožitým 90. narozeninám českého a posledního...

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 457
- Celková karma 25,93
- Průměrná čtenost 1256x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz



















