Velké finále covidu navzdory!

Bývalá migrantka, nyní domovnice-vlastnice míní, covid mění. Zatím viru odolávám a pevně doufám, že vydržím až do očkování.

Možná je to dost naivní představa, když je vrchním koordinátorem sám velký premiér, kterýmu nevěřím vůbec nic, natož nějakou kloudnou koordinaci, ale to je tak všechno, co s tím můžu dělat.

Zkrátka a dobře se v sobotu stěhuji z podnájmu do svého bytu, který je krásně zrekonstruovaný, leč srdce mu zatím chybí. Kuchyň.

Kuchyni mi dovezli kluci z IKEA v sedmdesáti třech krabicích a v úterý započala montáž. Mnou vybraný montážník Tomáš je osvědčený a skvělý. Jenže jak sám lakonicky podotkl, ještě se nesetkal s kuchyní, která by byla ideální a bezproblémová.

Ikeácké kuchyně jsou cenově příznivé, vypadají hezky, obzvlášť v katalogu, a hlavně se dají plánovat online na dálku. Nic není ideální. Švédi jsou asi zvyklí na rovné zdi a pravé úhly, o naší zednické míře „cenťák sem cenťák tam“ nemají evidentně ani potuchy.

Dům, v kterém mám byt, se stavěl v sedmdesátých letech a stavěli si ho družstevníci. Takže to, co zdánlivě vypadá jako pravý úhel, pravým úhlem není. A zde nastává problém. Ikeácké kuchyňské skříňky se na rozdíl od jiných kuchyní tulí rovnou ke zdi v těsném objetí. Chybí jim takový ten jemný odstup, aby se daly nepravé úhly a křivé zdi tak nějak pěkně zašumlovat. Řeknu vám, montážník Tomáš se nejen zapotil, ale taky si skoro zavařil mozkové závity, ovšem nakonec to vymyslel. Jen montáž se drobátko protáhla. Jinej by vztekle zahodil vercajk a utekl od zpropadenýho díla, ale Tomáš vydržel.

Zatímco montoval kuchyň, já jsem se pustila do postele, šatny, stolku pod bednu a poličky do koupelny. Židle do kuchyně jsem smontovala levou zadní jako první. Jsem rafinovaná – zakoupila jsem si totiž aku šroubovák, a od kamaráda jsem dostala růžovou sadu nářadí pro holky. Že je sada hodnotná, přestože je růžová, se ukázalo hned v počátku montování kuchyně, protože se její komponenty hodily i takovýmu machrovi, jakým Tomáš bez diskuse je.  

O víkendu jsme si dali pracovní oddych. V neděli večer mi Tomáš volal, že je v karanténě kvůli kolegovi z práce. V úterý jde na testy, a když bude negativní, montujeme od čtvrtka dál. Když bude pozitivní, jdu na testy a montování je v … v háji. No, a jestli bych byla i já pozitivní, tak… tak nevím. Budu v karanténě, jen nevím kde. Jsem taková Chytrá horákyně, napůl v podnájmu, napůl ve svém bytě.

Já vím, že jsme tentokrát všichni na jedné lodi, jen to velení a hlavně kapitán není zrovna žádná výhra. Vím taky, že jsou na tom mnozí mnohem, mnohem hůř než já. A je mi jasné, že virus prostě nikdy nezmizí; žádný virus nezmizí, jen se s ním musíme naučit žít. Jen fakt nevím, co s tím. Nezbývá než čekat a doufat, že to nějak dopadne. Mně zatím pomáhá můj nezdolný optimismus a kamarádi.