Už nechci být mladá

Moje starší sestra Lenka je chytrá, vtipná, sečtělá, společenská, no prostě bezva holka. Ale i ji to někdy semele. 

 Lenka píše nádherné a vtipné Nočníky, jak jinak, než psané a posílané v noci, neb Lenka je typická sova. Poslední Nočník si zde dovolím s jejím svolením citovat, protože s ním naprosto souhlasím, a moje sestra to napsala i za mě...

... o stáří jsem tu psala už mnohokrát. I o tom, jak různě se to projeví, jak to člověka ovlivní, jak je to někdy legrační, ale taky jak je to většinou smutné. Vzpomínám si, jak šťastní byli mí rodiče, když padla v roce 1989 vláda jedné strany. A přesto můj tatínek zanedlouho poté prohlásil, že už by nechtěl být mladý. Jistě nepřemýšlel o tom, že kdyby mladý byl, měl by sílu a schopnosti vrhnout se do života. Že by s novými poměry uměl zanedlouho zacházet, protože generačně by byl na startovní čáře. Jenže on se nacházel v situaci, kdy mu bylo hodně let a hodně věděl. Věděl, co mladé čeká, a sám už nemohl, nechtěl....

I  já jsem tohle od táty slyšela. Tehdy jsem si nějak nedovedla představit, že by někdo nechtěl být mladý. Sama jsem v roce 1989 mladá byla, pilně jsem chodila na demonstrace dlouho předtím, než přišel 17. listopad. Byla jsem nadšená, když jsme se zbavili vlády jedné strany a vůbec jsem nepřemýšlela, jak to všechno dopadne, že za nitky budou zase tahat komunisti, že prezident bude na straně Ruska...

...bylo mu jasné, že začnou peníze znamenat víc, než před listopadem, že konkurence vzroste, že zkrátka nastane jakýsi kapitalismus, a to mu vadilo. Dodnes mi to připadá  trošku legrační, protože v dětství a mládí žil v rodině, která patřila k vyšším vrstvám, měli služebnou a jistě si žili dobře, zatímco celý svůj dospělý život za komunistů  se setkával s všemožnými ústrky, vždy měl na oddělení někoho, kdo byl na něj nasazen, o odměnách si mohl nechat jenom zdát, na rozdíl od ostatních primářů, nemluvě o tom, že mu komunisté zavřeli otce, a ten se již nevrátil. Přesto již tatínek nechtěl být mlád. Myslím si, že to je také stáří. Člověk už tak trošku ví, co bude následovat po jakékoli změně, je poučen zkušenostmi, a už to nemíní žít znova.....

Táty jsem se ptala, jestli se půjde podívat do spisů StB, aby věděl, kdo na něj byl nasazený. Řekl mi, že ne; že žije na malém městě a denně toho člověka určitě potkává a nemíní se za něj stydět. Přesto se táta oklikou dozvěděl, kdo to byl. A táta toho člověka často potkával a stejně jako dřív ho pozdravil. Tehdy jsem to nemohla pochopit, dnes vím, že táta byl prostě slušnej člověk, na rozdíl od estébáka, a nehodlal se ponížit k tomu, že by svého donašeče přestal zdravit. 

...dnes promluvil náš prezident a já jsem pochopila, že už opravdu některé věci nechci zažít. Moji rodiče zažili Mnichov. Pro mne je to historie a mí rodiče příliš tuto událost nezdůrazňovali, ale podle mnoha diskusí v médiích, podle vzpomínek v knihách či filmech soudím, že Mnichov je trauma. Já jsem zažila rok 1968. To, jak naši politici, kteří měli důvěru národa, krom jediného podepsali potupnou okupaci, to je trauma mojí generace. Alespoň těch z nás, kteří nevstoupili do strany, nepožívali kolaborantských výhod, nestali  se sice zrovna disidenty, ale dost se trápili. 

Já jsem nenašla odvahu prezidentův projev poslouchat, natož pak jeho rozhovor s moderátorkou. Je mi z prezidenta špatně, je to starý, zlý a mstivý člověk, který by byl jen směšný, kdyby... kdyby  to nebyl prezident.

... teď jsem stará já. A slyším mluvit našeho prezidenta, a vidím, že naše země je v ohrožení. To je zase moje zkušenost, protože si umím představit, co taková nejednota dokáže napáchat. Vzpomeňme na "zvací dopis".  Nic jsme o něm netušili! Ale existoval! Nebojím se o sebe, ale představa, že moje dcery a vnoučata znova upadnou do doby udávání, nesvobody a ,nedej pámbu, ruského područí, je pro mne tak děsivá, že propadám beznaději....

Možná jsem přecitlivělá, vidím, že lidé nejsou v ulicích a soudě dle komentářů na internetu, jsou mnozí v pohodě, ba dokonce, že je mnoho těch, kteří prezidentovi fandí!!!! 

Jsme s Lenkou jedné krve.  Její beznaděj je i mojí beznadějí...

...prezidentovi, který nevěří vlastním tajným službám, který lže, že je velitelem policie, který lže, že nemusí rozpustit parlament, když parlament o to žádá, prezident, který o novinářích říká, že jsou hyeny, prezident, který uráží moderátorku, prezident, který neplní své základní povinnosti a již dávno nás zaprodal.....Dlouho jsem nevěřila svým ruským kamarádům, dnes vše zapadá do sebe jak ta prdel na ten hrnec. Pociťuji strašnou beznaděj. Miluji tuto zemi a vím, že je plná velice šikovných lidí. A nějak se nedokážu smířit s tím, že se tu vždycky najde pár takových zmetků, jako je ta sebranka na Hradě. Jistě, ještě komouši a Okamurovi chlapci. Dnešek mi na srdce navalil velký balvan, a navzdory antidepresivům jsem brečela. 

Jestli se mnou nesouhlasíte, nepište mi to, to by mě zabilo....

Lenka Loubalová

Prezident by měl mít vzhledem ke svému věku výhody. Měl by být nad věcí, měl by být moudrý, laskavý a velkorysý vůči mladým. Měl by, ale není. Kromě všeho, čím se dosud prezentoval, je v mých očích vlastizrádcem. A jestli se mnou nesouhlasíte, nepište mi to, sice by mě to nezabilo, ale určitě by mě to naštvalo ještě víc, než naštvaná jsem, a to by bylo co říct.

Lenko, těším se na tvoje Nočníky, jen, prosím, napiš zase takovej, abych se smála a nebrečela...